Táta se synem se baví, máma jim zatím látá ponožky. Jak nám české filmy o Vánocích ukazují svět „ještě v pořádku“
Nezodpovědný tatínek, se kterým syn konečně zažije dobrodružství. Matka, která ví, že její role je primárně v domácnosti. Kluci, kteří blbnou a zlobí, a holky, které dobře vědí, že ony mají hezky dávat pozor na pusu, sedět rovně a učit se přebalovat. O normalizačních filmech, které (nejen) o Vánocích upevňují stereotypní představy o genderových rolích, píše Jana Čížkovská.
Sváteční dny přetékají rodinnou pohodou, nezřídka ale také spěchem, stresem a napětím. Nukleární jednotky s odrostlými dětmi se hádají o politice, přátelé se vyzývají na souboj kvůli ingrediencím do bramborového salátu. Rodiny se vedle cukru, alkoholu, případně antidepresiv, zhusta tlumí normalizačními filmy, v nichž byl svět takzvaně ještě v pořádku, což především znamená, že v nich byly pevně rozděleny genderové role. Dárky nosil hybrid Ježíška a Dědy Mráze a především ženy znaly své místo. K několika takovým filmům se ve svém textu na webu Heroine.cz vrací Jana Čížkovská.
Ať už jde o rodinné veselohry století od Marie Poledňákové nebo filmy Petra Schulhoffa, v podobných normalizačních a někdy i porevolučních dílech nacházíme obvykle nezávislé chlapce a muže, kteří si mohou dovolit leccos, a ženy, které se sice občas vzbouří, ale vždy vědí, kdy je čas vrátit se k plotně.
„Pokud si ovšem položíme otázku, co ve snímku dělá „každá normální ženská“, pak je jejím úkolem vytvářet zázemí a poskytovat intimitu, ale především nebránit v zábavě, která je zde vyhrazena především mužským postavám. Ačkoliv je zde vliv žánrové a humorné nadsázky, těžko se ubránit pocitu toxicity v daném nastavení i bez toho, abychom na snímek uplatnili tzv. Bechdel test. Tedy měřítko, zda je ve filmu ženská postava, která komunikuje s jinou než mužskou postavou a o něčem jiném než o mužích.“
Celý článek Jany Čížkovské čtěte na webu Heroine.cz.
