V Americe říkají toddler, my v Plzni bychom spíš řekli todle. Těžké, hezké je syrový deník prvních let s dítětem
Obnažený, přesný, místy bolestně upřímný zápis prvních let mateřství. Taťána Rubášová ve své knize Těžké, hezké zachycuje každodennost péče o malé dítě – v celé její únavě, selhávání i dosud nepoznané něze. Literární časosběr s jemnou ironií i existenciální úzkostí otevírá témata, o nichž se zatím pořád spíš mlčí: jak spolu můžou existovat láska i zlost souběžně, jak těžká je pro matky ztráta autonomie i zúžení života v mateřské izolaci. Těžké, hezké vydalo nakladatelstvé Take Take Take a je volným pokračováním knihy Klid a úsměv. Magazín Heroine přináší z knihy ukázku: kapitolu Rok.
Rok od chvíle, co jsem zjistila, že křičet při tlačení se nemá, protože to snižuje jeho účinnost. Rok přemýšlení, jestli se otočit na druhý bok, nebo vydržet bolest. Rok a devět měsíců bez toho, aniž bych dopila aspoň malé pivo, rok a devět měsíců bez cigarety a menstruace. Rok bez masturbace a s podprsenkou. Rok představování si hned toho nejhoršího.
Fandíme mámám
Mámám nepatří jen kytka jednou ročně. 🌺
Proto jim - vám, nám, sobě i všem - dáváme něco, co vydrží déle než tulipány:
📣 20 % slevu na všechna předplatná Heroine!
Akce běží do 10.5.
Rok, kdy se mi den co den uleví, že moje dcera dýchá. Rok, který jsem si takhle nepředstavovala. Rok, kdy mojí původní představě odpovídaly jenom chvíle, když byla Zoja nemocná, měla horečku nebo zvracela, když byla malátná, letargická a ležela mi pasivně v náručí, a já měla konečně čas si uvědomit, že mám miminko.
Rok s jedním kafem nejpozději v poledne. Rok, který jsem začala na sedmdesáti a skončila na padesáti kilech. Rok, kdy jsem nepřečetla jedinou knížku, ale viděla patnáct seriálů. Rok, z něhož si pár věcí pamatuju naprosto přesně a většinu skoro vůbec. Rok, v němž jsem vypila 1095 sáčků čaje pro kojící, stoosmdesátkrát prala a skládala plenky, dvatisícekrát přebalovala a nejspíš pěttisíckrát kojila.
Rok lemovaný větou Nevěřím, že byla takhle malinká!, kterou jsem nejdřív slyšela v čekárně na kyčlích a nakonec ji řekla sousedce s novorozenkou. Rok překvapení, že mě nechávají samotnou s malým dítětem, že nikdo nepřijde a neřekne Prosim vás, to nejde, vždyť je to malá holka. A tou malou holkou nemyslím svoji dceru.
Rok skutečné zlosti, kdy mám chuť umačkat ji k smrti. Rok skutečné radosti, kdy mám chuť umačkat ji k smrti. Rok, v němž jsme se stali nepřáteli veřejných podniků, ale je nám to jedno, protože máme něco, co každé ráno přileze, kousne nás do tváře a položí si na nás hlavu. Rok, během něhož jsem začala víc milovat nového člověka. A narostly mi břišáky.
Je jí rok.
Nevím, kdy se stalo, že přestala být miminko. Když si sedla? Když jsme odmontovali přebalovák? Když jí narostly vlasy?
V ukázce se ještě dočtete:
- Když mě pozve kamarádka do divadla, automaticky mě napadne, že nemůžu.
- Učím se nebýt maminkou.
- Generace mé maminky a výše je generace K. Jako kočárek.
- Generace mojí babičky a výše je generace V. Jako vybrečet.
- Vážně platí, že pořídit si psa je takový trénink na dítě?
Chcete si přečíst celý text a mít přístup i k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Nevím, co je teď. Na holčičku je pořád ještě malá, holčička má culíčky a ukazuje tři nebo pět prstů, když se jí někdo zeptá, kolik je jí let. Holčička je královnou dětské kuchyňky a na oslavě má svoje kamarády. Ne kamarády rodičů. Zoja je něco, čemu v americe říkají toddler. My v Plzni bychom asi řekli todle.
