Mladí lidé nejsou líní a neschopní. Naopak: dokážou změnit svět, věří Bára Stárek. Sama k tomu výrazně přispívá. Vede spolek Díky, že můžem, který organizuje oslavy 17. listopadu, tak aby byly relevantní i pro současnost, a pořádá vzdělávací a osvětové projekty na školách i v regionech. Její mise je spojovat rozdělenou společnost. V podcastu Hlas Heroine mluví o tom, proč si mladší a starší generace nerozumí a co mají nečekaně společného. A přidává i osobní zkušenost s demokratickou úzkostí, sexismem na úřadě a frustrací z „hraběcích rad“.
Starší generace si stěžují na mladé přesně v tom, co považují za svou silnou stránku, zjistil výzkum z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře: kdo rád čte, říká, že mladí nečtou. Kdo si zakládá na disciplíně, nadává na drzost. Lamentování na téma „ta dnešní mládež" tady bylo vždycky, jenže výzkum ukazuje ve skutečnosti nejde o upadající úroveň mladých, ale o projevy ega starší generace. Bára Stárek, předsedkyně spolku Díky, že můžem má aktuální česká data: „Mladá generace je nejaktivnější ze všech. Přestože cítí strach o budoucnost, věří, že může něco změnit. A to mi dává obrovskou naději,“ říká v podcastu Hlas Heroine o novém projektu Generace F.
Výzkum ukázal, že generace se ve svých problémech překvapivě podobají: trápí je hlavně náklady na bydlení, inflace a budoucnost demokracie. „Možná nejsme rozdělená společnost. Jsme aktivně rozdělovaní – těmi, kdo na tom mají zájem,“ říká Bára. Připomíná také paradox: „Spousta lidí je spokojená se svým osobním životem, ale zoufá si nad stavem společnosti. Důvěřujeme sobě, ale nevěříme institucím.“
Bára otevřeně mluví i o sexismu, který zažila během práce na magistrátu na pozici poradkyně pro vzdělávání: „Zažila jsem poznámky, že si červenou rtěnkou o něco říkám. Ale není to o flirtu. Je to o moci. O tom ukázat: já jsem nad tebou.“
K tomu nabízíme v podcastu i praktický tip: Když váháte, jestli je váš fór v pořádku, představte si, že to říkáte svojí babičce. Pokud ne – neříkejte to ani kolegyni.
Demokratická úzkost: Jak najít světlo v záplavě špatných zpráv
Bára Stárek popisuje vlastní zkušenost s úzkostí vyvolanou globálním děním: „Zažila jsem panický záchvat. Nikdy dřív jsem si nemyslela, že se mi to může stát.“
Jak se s tím snaží bojovat? „Každou negativní zprávu vyvážím aspoň jednou pozitivní.“ Záměrně sleduje na sítích nejen roztomilá zvířátka, ale, hlavně lidé z neziskovek, kteří denně mění svět. „A humor. Humor je hrozně důležitý,“ připomíná.
V rubrice Co nás naštvalo komentují moderátorka Ilona Kleníková a Bára Státek nešťastný tweet Romana Šmuclera, který radil samoživitelkám, aby „napsaly Harryho Pottera a měly miliardu“.
„Jsem hrozně smutná, že existují lidi, kteří si dovolí mluvit o skupinách, se kterými nikdy nebyli v kontaktu,“ říká Bára Státek.
A nechybí ani mikrofeministická výzva: Pojďme si nevyčítat, že neděláme všechno dokonale. Pokud budeme hledat chyby ve vlastních řadách, odradíme ty, kdo by se chtěli přidat. Zazní v podcastu v reakci na komentář Johanny Nejedlové.
Poslechněte si celý rozhovor v podcastu Hlas Heroine – o strachu, naději, červené rtěnce i o tom, proč mladí nejsou problém, ale šance.
Sledujte Hlas Heroine na Youtube, na Spotify nebo Apple Podcasts.
03:25 Strach mladých z budoucnosti: inflace, bydlení, válka
08:23 Mýtus o ovesných latté a avokádovém toastu: realita nedostupného bydlení
10:45 Projekt Generace F: Mladí lidé chtějí být slyšet
14:00 Jak se Bára Stárek učí zvládat veřejné vystupování
15:27 Proč bychom měli chybovat a učit se z toho
23:04 Demokratická úzkost: Když vás zprávy o světě doslova složí
29:08 Mýty o mladé generaci: Nejsme líní, jen jiní
36:42 Sexismus na úřadech: Proč je potřeba zapojit i muže
43:09 Proč Bára nechce do politiky (zatím)
44:04 Co nás naštvalo: Hraběcí rady Romana Šmuclera samoživitelkám
47:41 Výzva k makrofeminismu: Nehledejme chyby u spojenců