EDU poradna: Musí děti ve škole poslouchat, že jsou ta „nejhorší třída"? Co dělat, když si třídní učitel nesedne s žáky
„Jste nejhorší třída na škole!" Ruku na srdce - kdo toto někdy od svých vyučujících neslyšel? Jenže co když to děti slyší pořád? Jak si můžete pomoct, když třídní učitel nebo učitelka nezvládá třídu vašeho dítěte a vzájemné vztahy se vyostřují? Vy se ptáte, mentorky a mentoři profesní organizace Učitelská platforma odpovídají.
Syn nastoupil na šestileté gymnázium do třídy, kde výrazně převažují chlapci. Třída je živá, hlučná, ale výsledky mají dobré. Dostali třídní učitelku, která je starší dáma a evidentně na ně nemá trpělivost. Při třídnických hodinách slýchají, že jsou „nejhorší na škole", „nejhorší, jaké kdy učila", „prostě strašná třída". Neumím si představit, že by s nimi měla jet třeba na výlet přes noc. Během půl roku si nezapamatovala ani jména všech dětí, nic s nimi nepodnikla, kromě adaptačního kurzu, který zajišťovala externí agentura.
Chci se zeptat: co vlastně má „v popisu práce" třídní učitel? Je jeho úkolem se o děti ve třídě víc zajímat, snažit se budovat kolektiv? Protože pokud ano, tak to se u nás neděje. Nebo stačí, že hlídá omluvenky?
Zároveň přemýšlíme, co máme dělat. Máme upozornit vedení školy a chtít změnu třídní učitelky? Měla by nás být nadpoloviční většina? Neznáme se, nejsme všichni ani z jednoho města. Vím určitě třeba o pěti dalších rodičích, kteří jsou ze situace nešťastní. Třídní schůzky byly v listopadu, další budou až někdy v květnu, a to už nejspíš o třídnictví na příští rok bude rozhodnuto. Myslíme si, že ani paní učitelka není s třídnictvím spokojená. To není běžné, že by se ve školách vyhodnocovalo, jak se komu pracuje, a nastavovaly se podle toho změny?
Děkuji za vhled do situace.
Dobrý den, dovolte mi reagovat na Váš dotaz v Poradně UP ohledně povinností třídního učitele a konkrétní situace ve třídě Vašeho syna. Z hlediska školských právních předpisů jsou povinnosti třídního učitele stanoveny pouze nepřímo a obecně. Právní předpisy předpokládají, že specifikaci práce třídního učitele obsahují vnitřní předpisy školy, podle jejích konkrétních potřeb a také typu školy. To znamená, že např. základní škola a střední odborná škola mohou po svých třídních učitelích požadovat trochu jiné činnosti.
K tomuto zákonnému rámci existuje také zvyková agenda třídních učitelů, kteří mezi své povinnosti zařazují vedení třídní knihy, omluvenky, pravidelné setkávání se třídou, řešení kázeňských problémů, třídní schůzky či triády s rodiči atd. Do portfolia třídního učitele obvykle patří také péče o třídní kolektiv, snaha navázat s dětmi bližší vztah a nabídnout jim podporu.
Nyní konkrétně k Vámi popsané situaci. Učitel má právo, a dokonce i povinnost sdělovat žákům, že porušují školní pravidla, nebo se nechovají tak, jak od nich očekává. Může s nimi sdílet i svůj pocit, že se mu v jejich třídě neučí dobře a jejich chování mu nevyhovuje. To je zcela na místě. Určitě ale není v pořádku říkat žákům, ať jsem jejich třídní či nikoliv, že jsou „nejhorší na škole“ atd. To vzájemným vztahům neprospívá a také to svědčí o tom, že učitel nemá ponětí o tom, jak komunikovat s danou věkovou skupinou. Převážně chlapecká třída 12-15 let určitě nebude reagovat na slova „jste nejhorší třída na škole“ tím, že se začne chovat lépe.
Teoreticky vzato by každé vedení školy mělo pravidelně zjišťovat, jak se učitelům jejich práce daří, včetně vztahů třídních učitelů s jejich třídami, spokojenosti žáků i pedagogů se vztahy ve škole, a také by mělo v případech podobných Vašemu zajistit, aby se vztahy mezi třídní a její třídou zlepšily. Pokud se to neděje, buď není obvyklé, aby to vedení školy řešilo, nebo o celé situaci neví.
Pokud nejde o akutní situaci, např. šikanu či nějaké jiné ohrožení zdraví či psychiky žáků či pedagogů, je ideální nejprve začít komunikovat s tím, koho se problém týká. U Vás tedy třídní učitelky a žáků. Zjistěte si podrobněji od syna, případně i dalších dětí ve třídě, jak svoji třídní učitelku vnímají, zda se v hodnocení jejího přístupu většinově shodují, a také se jich ptejte, co by si představovali a co by od třídní potřebovali. Následně bych požádala o osobní schůzku paní třídní a zeptala bych se na totéž z jejího pohledu. Snažila bych se celou situaci nejprve řešit jako komunikační nedorozumění a dala bych prostor nápravě a zlepšení vztahů.
Pokud neuspějete, tedy nedojde ve vztahu třídní a dětí k žádné změně, případně paní učitelka nebude ochotná či bude vinit ze situace pouze žáky a jejich nevychovanost, obrátila bych se na vedení školy. Opět bych začala se žádostí o zlepšení situace a zjišťování, co škola pro podporu třídních učitelů a jejich vztahů se třídou dělá, jaké má paní učitelka možnosti, aby se dokázala lépe s chlapci domluvit a navzájem se respektovali a fungovali. Pokud Vám vedení školy nebude ochotné vyjít vstříc, máte dále možnost obrátit se na školskou radu, zřizovatele a v krajním případě na školní inspekci.
Určitě bude užitečné zjistit si názor ostatních rodičů, ale rozhodně není třeba, aby vás byla nadpoloviční většina. Sejít se s paní učitelkou třídní ve více lidech je výhoda pro vás rodiče, ale větší skupina vyjednavačů ji může vyděsit. Zvolila bych na první schůzku takové rodiče, kteří budou schopni konstruktivně a otevřeně jednat a nebudou situaci příliš vyhrocovat. Možná mezi rodiči objevíte nějakého pedagoga, psychologa či jiného odborníka na mezilidské vztahy, který může pomoci řešit problémy třídy a opře se o své profesní zkušenosti.
Dokážu si představit, že pro starší paní učitelku může být náročné najít společnou řeč s dnešními teenagery, kteří vidí svět zcela jinou optikou. Zároveň by každý pedagog měl být profesionál znalý vývojové psychologie a tedy schopný odhadnout, co která věková kategorie žáků potřebuje. Možná paní učitelka potřebuje jen podporu a ujištění, stejně tak to může být řešitelné pouze výměnou učitele.
Rozhodně situaci řešte, v klidu a s cílem najít společnou řeč. Uvidíte, zda bude stačit rozhovor s paní třídní, nebo bude nezbytné zapojit do řešení vedení školy. Žáci mají právo na podporu a respektující přístup učitelů, samozřejmě musí i oni dodržovat pravidla školy a normy chování, i když jsou to kluci v teenagerovském věku. Z toho bych vycházela.
Ať se Vám celou situaci podaří vyřešit bez velkých emocí a s respektem k potřebám dětí.
S pozdravem, Klára Koubská
