Děti jen málokdy někomu ublíží bezdůvodně, říká psycholožka. Ukázat na jeden spouštěč ale většinou nejde

Vidíme teď podle vás u dětí víc agresivity než dřív?

Děti hodně kopírují to, co vidí. Všechno, co se ve společnosti odehrává, nějakým způsobem doznívá u nich. Co se týče agresivity, tak hodně záleží na tom, čím je způsobená. Typicky třeba u batolat je to frustrace, kterou nedokáže tak malé dítě vyřešit. Začíná vnímat sama sebe a svou vůli, ale nedokáže to vyjádřit, což vede k výbuchům vzteku kvůli nedostatečné emoční regulaci. U puberťáků je to podobné – vysoká míra frustrace, kterou nedokážou zdravě vybít, vede k agresivitě. Ve společnosti je řada stresorů - lidé řeší úzkosti z klimatické změny, geopolitickou situaci, nejistotu teď vyvolávají kroky USA ve světě. To všechno se propisuje do míry stresu, která je napříč populací vysoká. A děti to samozřejmě dobře vnímají a tuto úzkost do sebe ukládají.

Často se mluví o důsledcích covidu. Co vy na to?

Ti, kteří zažili covid v pubertě, kolem 12–14 let, si odnesli hlavně problémy v komunikaci. V tomto věku se totiž vývojově mají odpojovat od rodiny a vyšší důležitost u nich mají nabírat vztahy s vrstevníky. Jenže byli vytržení ze svého sociálního prostředí na velmi důležitou část dospívání, takže se někteří nedokázali ideálně adaptovat a jejich sociální dovednosti utrpěly. A to se může projevovat třeba tak, že nechtějí moc komunikovat tváří v tvář a primárně si chtějí s lidmi chatovat. Není tam ta přímá reakce, můžete si v klidu rozmyslet, co napíšete, poradit se s chatbotem… Dává vám to pocit bezpečí.
Obecně je ale příčin agresivity hodně. Od šikany přes domácí násilí a spoustu dalších, a zároveň málokdy jde o jeden izolovaný důvod, na který bychom si mohli ukázat.