Mít děti není domácí úkol, který musíme splnit

Dětí
KomentářMateřství
Tlak na mateřství
Markéta Lukášková
| 12. 7. 2022 | 151 komentářů | 52 261
Mít děti není domácí úkol, který musíme splnit
Foto: Lenka Hatašová

Žena je chycena v dokonalé pasti, ať už děti má nebo nemá. Když si zodpovědně rozmýšlím, jestli jsem na dítě připravená, jsem sobecká nedospělá kariéristka. A když si ho pořídím a nechci být na všechno sama, tak jsem neschopná a měla jsem si to lépe rozmyslet. Tlak, výčitky a nedostatečná podpora matek (i otců) je ale často důvodem, proč mateřství odkládáme, nebo odmítáme.

České zpravodajské servery jsou místem, kde si zastánci „tradičních“ rolí přijdou na své. Nedávno mě praštil do očí článek o tom, jak ženy na mateřské ztrácejí schopnost nakládat s penězi. Na své „dovolené“ si zvyknou na pohodlí, komfort a flákání se a chudák manžel pak musí odejít ze vztahu pryč. A to jí během posledních let pořídil auto pro JEJÍ děti!

Když jsem text sdílela s klasickým internetovým WTF, začaly mi chodit příběhy matek, jež se potýkají se systémem, který chce, aby se doma chovaly, jako že nechodí do práce, a v práci se chovaly, jako že nemají děti. Žena je chycena v dokonalé pasti. Když děti má, musí vymyslet, jak uspořádat svůj život mimo mateřství – práci, koníčky, sebepéči. Když děti nemá, čelí neustálým dotazům na to, proč ne a kdy je bude mít, a poučením o tom, že by jednou mohlo být pozdě.

A tak jsem vlastně cítila úlevu, když jsem si ve zprávách četla to, co cítím už delší dobu. Mně se do toho světa plného předsudků a jednoznačných návodů na život děti moc přivádět nechce. Z bláta „na co čekáš, jsi stará a děti dají tvému životu smysl“ spadnout do louže „jsi matka, takže tě spíš nezaměstnáme a proč vůbec chceš pracovat, nepřipadáš si špatně, že dáš dítě do jeslí?“

Tlak na mateřství nekončí

Ten všudypřítomný tlak na mateřství a snaha vyvolat v bezdětných špatné svědomí se po narození dítěte vymění za poznání, že žena jako matka nedostává podporu od muže, státu či institucí. A věčné „Proč nemáš děti?“ se vymění za „Tak sis je neměla pořizovat, když se jim nechceš věnovat“. Tenhle boj nikdy nejde vyhrát, každé řešení je vlastně prohra. I tohle je jeden z důvodů, proč dítě ještě sama nemám. Spousta lidí má ale jasno: Pokud chci děti, je mi tohle všechno jedno, jsou to jen výmluvy a alibismus.

Výmluvy na co? Udělat si dítě není domácí úkol, který musím splnit. Je tak strašně špatné přiznat, že kromě pudové potřeby se rozmnožit beru v potaz i racionální část svého já? Že řeším, jestli budu dobrá matka, když beru antidepresiva, jestli jsem dostatečně zodpovědná a schopná na výchovu lidské bytosti? Je skutečně tak strašlivé, že mi není všechno jedno a neskočím do toho po hlavě? Proč společnost od člověka vyžaduje ve všem ten nejzodpovědnější přístup, ať už jde o postoj k financím, nebo zdraví, ale co se týká pořízení si dítěte, lidé mají tendenci se pohoršovat, že nad tím někdo přemýšlí a váhá?

Jsou také lidé, kteří se bojí mít děti kvůli současné situaci ve světě. Kousek od nás je válka, řítíme se do obrovské ekonomické krize, planeta se otepluje.

Dost přesně to vystihla slečna, která si mi do zpráv postěžovala, že se jí po třicítce a po svatbě s manželem pořád někdo ptá, kdy už budou děti. Na co čekají. Co jako pořád dělají. „No co – žijeme si svůj šťastnej život,“ podotkla. Jo. Připadá mi, že my bezdětní jsme bráni jako ti, co ještě nepochopili, „o čem život je“, protože jsme nepostoupili na další level. Podle mnohých jsme si doteď doopravdy neužili Vánoce, moře, hory, město, protože jsme to nezažili s dětmi. Ale já mám život plnohodnotný a jsem v něm šťastná a k pocitu naplnění nepotřebuju vyrábět nového člověka. Mít dítě je pro mě jedna z možností, ne nutnost. Zasloužím si za to odsouzení nebo pohrdání?

Myslíte si, že život bez dětí může být skutečně naplněný?

Je mi jasné, že tohle má i druhou stranu, že děti člověku v životě otevřou nové dveře a dají mu jiný pocit naplnění, než měl do té doby. Že chvíle zmaru vykompenzují obrovskou láskou a pocity štěstí. Ale i tak by bylo fajn respektovat, že někdo do toho prostě nechce skočit rovnýma nohama teď hned. Že čeká, protože chce mít vyřešené dobré bydlení či příjem. Jsou také lidé, kteří se bojí mít děti kvůli současné situaci ve světě. Kousek od nás je válka, řítíme se do obrovské ekonomické krize, planeta se otepluje. „Prosimtě, vždycky je něco. Děti se rodily i za války,“ zní častý argument.

Někomu to vyhovuje, někomu to působí úzkost. Možná že děti narozené za války rodičům pomohly tu hrůzu lépe snášet, možná že jiným naopak přidělaly vrásky a starosti o další život. Každý to vnímáme jinak. Jestli máme chtít mít děti, tak nepotřebujeme buzeraci, že je nemáme, ale podporu, když je máme.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 151 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Iva H. | 12. 7. 2022 7:24

Musím naprosto souhlasit s komentářem přede mnou. Máme dvě děti. Snažíme se s mužem, aby jim nic nechybělo a vyrostli z nich slušní, vzdělaní lidé schopní respektu. A je to makačka. Denní chůze po ostří nože při výchově, denní zvažování, kde budou naše dva - vcelku průměrné - platy potřebnější. A do toho přijde nový pan arcibiskup Graubner s větou, že lidi by měli být zodpovědnější, více myslet na budoucnost a mít více dětí!!!! Chtělo se mi brečet a zvracet současně. Takové hraběcí rady, takový tlak, zvláště na katolické ženy. Děkuji, že tato témata otevíráte. Kdyby vychoval a uživil alespoň jednoho slušného, čestného člověka, nemohl by takovou blbinu nikdy vypustit z úst.

+135
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Mastodont | 12. 7. 2022 7:39

... Ale já mám život plnohodnotný a jsem v něm šťastná a k pocitu naplnění nepotřebuju vyrábět nového člověka. ...

Kdyby si tohle myslela tvoje matka, tak tu nejsi, autorko. A vo tom to je, předat to štěstí života dalším.

-273
Reagovat