Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Beru antidepresiva. No a co? Moje cesta k přijetí psychofarmak

Antidepresiva
Deprese
Duševní zdraví
Markéta Lukášková
| 31. 5. 2022 | 35 komentářů | 27 882
Beru antidepresiva. No a co? Moje cesta k přijetí psychofarmak
Zdroj: Shutterstock

Markéta Lukášková bere antidepresiva a nebojí se o tom mluvit. I když ve společnosti přestává být duševní zdraví a hlavně duševní potíže tabu, braní antidepresiv pořád halí stín předsudků. Řešit nedostatek serotoninu léky není slabost. Klinickou depresi nevyřeší procházka a po antidepresivech člověk není „omámený“.

„Já jsem si nevzal prášek na alergii, jsem pak unavenej a mimo. Tak se asi cejtí lidi, co berou antidepresiva, haha.”

„Já je beru a jsem celkem fresh a přítomná.”

[trapné ticho]

„Tak to já to braní AD ještě zvážím, haha!”

Tento dialog se odehrál mezi mnou a jedním vzdělaným mužem ve středním věku, jehož přednášky jsem se nedávno účastnila. Zažila jsem takových dialogů desítky. Po letech braní antidepresiv už jsem dost otrlá a ráda takhle beru lidem vítr z plachet svou otevřeností. Oni pak většinou reagují podobně hloupě jako onen muž. Moje cesta k takové upřímnosti ovšem byla podobně trnitá, jako byla moje cesta k antidepresivům samotným.

Až teprve když jsem se podívala na dno, poslechla jsem svého praktického doktora, kterému jsem naprosto důvěřovala.

Byla jsem vlastně člověk naprosto nepolíbený jakoukoliv osvětou o duševním zdraví. Ačkoliv jsem se roky cítila naprosto příšerně a počet hodin, kdy jsem během dne dovedla fungovat, se scvrknul na jednu, striktně jsem odmítala pomoc. Žila jsem v zajetí klasické představy: „Když je to v hlavě, je to jen nálada, zpovykanost, to se dá vyřešit procházkou.“ Až teprve když jsem se podívala na dno, poslechla jsem svého praktického doktora, kterému jsem naprosto důvěřovala. Radil mi, ať zkusím brát léky. „Dostane vás to do stavu, kdy vám bude normálně, a pak můžete na terapii vyřešit, kde to celý vzniklo.“

Máte zkušenost s depresí?

Tak jsem před lety spolkla první tabletku. A změnilo mi to život. K lepšímu. Leckdo to možná nerad uslyší, ale to, jak prožíváme věci, určují chemické procesy v mozku. Je to vyplavování různých hormonů, které můžou za naše štěstí, radost, smutek, napětí, nervozitu, stres i zamilovanost. A antidepresiva pak fungují podobně jako antikoncepce – dlouhodobě hladinu hormonů v mozku upravují a člověk, který trpí depresemi či úzkostmi, má tak díky nim (antidepresivům nové generace typu SSRI) v těle víc serotoninu, a tudíž v životě víc „radosti“.

A to je velmi ve zkratce vlastně všechno. Antidepresiva způsobí, že chmurné myšlenky či nekonečné řetězce nutkavých myšlenek se přestanou cyklit. Dovedete snáze ony myšlenky opustit, leccos po vás prostě steče, místo aby se to zažralo. Leckdo neznalý si při slově antidepresiva představí otupělost, únavu, přibírání na váze, ale to jsou vedlejší účinky, které vesměs vyvolávají spíš jiné typy léků, například benzodiazepiny, mezi které patří například neurol. Ty umějí člověka do minuty „vypnout“ a rozhodně by se neměly brát dlouhodobě.

Čtěte také: Deprese a vyhoření můžou potkat každého

Zdroj: Shutterstock

Lenka Krákorová je zdravá devětatřicetiletá žena, která dělá práci snů na manažerské pozici. Přesto ještě nedávno nejedla, nespala a málem zemřela. „Vypadám jako krásná a úspěšná žena? Je hrozně zvláštní tohle slyšet a říkám si, kolik dalších žen a mužů, které za krásné a úspěšné považuju já sama, takhle klame tělem,“ říká Lenka, která bojuje s depresí.

Nezlehčujte je, často jde o čas

Klasická antidepresiva nové generace, která berou lidi na úzkosti, paniku a deprese, jim prostě jen pomáhají se serotoninem. Jistě že to má vedlejší účinky, jako každé léky. Tak to prostě chodí a cílem by mělo být je dřív nebo později vysadit a žít bez nich. Cesta k tomu vede jedině skrz terapii, kde člověk přichází na to, proč je mu zle, kde je prapůvod jeho běsů. To je mnohdy proces na několik let.

Já si před časem řekla, že nebudu svoje antidepresiva tajit a občas trpělivě, občas drze všem okolo vysvětluji, že je beru, proč a co to způsobuje. Vnímám, že za poslední roky se povědomí o nich zvýšilo. Už tak často neslýchám „Já bych to práškama neřešila“ nebo „To se cejtíš nonstop sjetá, co“ nebo „Máš moc času řešit blbosti“. Spotřeba psychofarmak se za posledních 25 let celosvětově zvedla šestkrát a psychiatři to vesměs kvitují. Neznamená to totiž, že lidé více trpí nebo si vymýšlejí, znamená to, že už se tolik nebojí říct si o pomoc. V Česku bere antidepresiva asi půl milionu lidí, bohužel jen čtyři procenta z nich navštěvují terapii.

Lidé v mém okolí více chápou analogii, že když máte angínu, berete antibiotika, a když máte deprese, berete antidepresiva. Že psychické nemoci jsou nemoci, které potřebují léčbu, stejně jako ty fyzické. Že za nemoc těla by vás nenapadlo se stydět, tak proč se stydět za nemoc duše. Že lidé s léky nejsou mimo, je jich docela dost a pravděpodobně to na nich na první pohled nepoznáte. Proto vyzývám všechny, aby se o tom nebáli mluvit, protože jakmile toto téma znormalizujeme, spousta lidé ztratí ostych a strach a půjdou svoji duši léčit. A čím víc psychicky zdravých lidí na světě bude, tím míň bude válek a nesmyslných konfliktů.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 35 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Hana | 31. 5. 2022 7:33

Já třeba tyhle krásy, které život poskytuje, dřív vůbec neviděla. Topila jsem se v černých myšlenkách a nechápala, proč bych měla pokračovat v žití. Antidepresiva mi v tomhle pomohla, oslabila černé myšlenky a umožnila mi rozhlédnout se po tom, co život taky nabízí. Jasně, není to samospasitelné, neřeší to původ problémů a má to taky svoje vedlejší účinky (já jsem z nich třeba furt unavená, ale předtím jsem stejně byla unavená z té deprese, takže si nemůžu až tak stěžovat). Ale změnilo mi to život a hlavně mi to umožnilo opravdu se svým životem něco dělat. Protože jenom signál nestačí, když nemáte sílu na změnu.

+33
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Pinochet | 31. 5. 2022 4:22

Antidepresiva akorát vypnou signál mozku, že by měl člověk se svym životem něco udělat. Celej život je o hledání štěstí a kdo ho najde v platíčku tabletek, může se "cejtit dobře", ale připravuje se o spoustu krás, který život poskytuje.

-66
Reagovat