Tohle pravidlo našich babiček musíme okamžitě porušit. Co radí expertka českým ženám?
Zná přesně ty momenty, kdy firmy začnou hledat výmluvy, proč ženě na stejné pozici zaplatit méně. Socioložka a expertka Lenka Simerská patří mezi největší experty a expertky na rovné odměňování. V dotazníku pro porotkyně ceny Moje Heroine otevřeně mluví o tom, proč z levnější ženské práce v Česku pořád těží příliš mnoho lidí, jaký nesplnitelný bič na sebe samy pleteme, i o bolavé zkušenosti sólo matky. Proč už podle ní dávno neplatí, že bychom měly skromně čekat, až si našich úspěchů někdo všimne?
Hledáme ženy, které mění svět kolem sebe k lepšímu. Ženy oceněné titulem Moje Heroine 2026 představíme v říjnovém čísle časopisu Heroine a slavnostně je vyhlásíme 9. listopadu v Kunsthalle Praha, kam srdečně zveme i vás. Už pošesté jsme sbírali čtenářské nominace a letos o nich poprvé rozhodovala porota. Hrdinky vybírala část redakce a také ženy, kterých si v Heroine velmi vážíme: Lilia Khousnoutdinova, Lenka Simerská, Irena Hůlová, Olga Třísková a za redakci Michaela Kramárová a Ilona Kleníková. Nyní se v dotazníku Heroine představuje socioložka Lenka Simerská.
Která žena vám v posledních letech změnila pohled na svět?
Fascinuje mě Zdislava Pokorná, její odhodlání hledat pravdu, důslednost a investigativní styl. Moc jí fandím. Nejen mně, ale české veřejnosti ukazuje pozadí moci, o kterém bychom jinak nevěděli. Je živým důkazem toho, že malá blondýnka s lidovým vystupováním, která je ale chytrá a zacílená, může budit respekt, a z nikoho si nesednout na zadek.
Vyberte tři ženy, které sledujete, protože vás motivují.
Magdalena Vašáryová. Její sociálně-politická analýza je vždy briskní a myšlenky originální, navíc dokáže šťouchnout do české veřejnosti a pojmenovat, v čem máme na víc.
Oslavte s námi ženy, které mění svět
Komorní večer věnovaný předávání cen Moje Heroine 2026.
Oslavíme a oceníme letošní laureátky – ženy, které dělají naši společnost lepším místem.
Večerem provedou moderátoři Ilona Kleníková a Filip Titlbach a o dávku humoru i nadhledu se postará stand-up komička Tady Tali.
Čeká vás inspirativní setkání plné silných příběhů, sdílení a ocenění každodenní odvahy.
Ocenit. Podpořit. Inspirovat se.
🗓 9. 11. 2026 od 18:00, Kunsthalle Praha
Paulina Pořízková. Moc mě baví její otevřenost ohledně stárnutí, špatného manželství, rozvodu i tlaku na krásu. Aktuálně se vdala, nechala si své šediny, publikovala videa bez make-upu a filtrů a mluvila o tom, jak je těžké se s někým seznámit. Je motivací pro všechny ženy, které začínají úplně znova. Ukazuje, že můžeme být autentické.
Christiane Northrup. Průkopnice celostního pojetí ženského zdraví, lékařka, jejíž kniha Women's Bodies, Women's Wisdom (1994) se stala jednou z nejvlivnějších knih o ženském zdraví na světě a byla přeložena do mnoha jazyků. A je aktuální i dnes. Propojila gynekologii s psychikou a pomohla porozumět tělu generacím žen. V gynekologii a porodnictví v USA dosáhla nejvyšších postavení, ale musela od začátku překonávat řadu momentů odporu a znevažování svých medicínských závěrů.
S čím ženy v současné světě nejvíc bojují?
Když zůstaneme v naší západní části světa, myslím, že ženy dnes nejvíc bojují s očekáváním, že zvládnou všechno současně. Být úspěšné v práci, pečující v rodině, neustále dostupné, dobře vypadat a zároveň si zachovat vlastní život a energii.
Často na sebe klademe vysoké nároky samy, ale velkou roli hraje i tlak zvenčí, protože na sociálních sítích vytváříme obraz téměř dokonalých životů. Zároveň je čím dál tím těžší zůstat zdravá. Přetrvává nedostatek informací o ženském těle, řada léků byla testována jen pro muže a ženské symptomy bývají zlehčovány, výzkum dlouhodobě podhodnocen.
Co vnímáte jako největší těžkost pro ženy v České republice?
Porazit zavedené myšlení o rolích žen a mužů a na to navázané chování a rozhodování. Jsou to jak běžné mikro-situace, tak i významné momenty jako je růst v práci, ženy v politice nebo finanční ohodnocení.
Partner projektu Moje Heroine: Nadační fond Propolis 33 Lilie Khousnoutdinové
Nadační fond Propolis 33 Lilie Khousnoutdinové si klade za své poslání tvořit a podporovat primárně ženské smysluplné iniciativy v oblastech plánovaného rodičovství, mateřství, ekologie, tělesné svobody a autonomie, feministické a genderové tematiky a také tabuizovaných témat ve spojení s plodností. Mezi projekty Propolisu patří například novy podcast Let It Scroll? o výchově dětí v digitální džungli, podcast Reproduktor, Žena v zenu nebo široce rozkročený osvětový a vzdělávací projekt Na porodu záleží. Fond přispívá nejen na vzdělávání, ale i služby porodních asistentek a podporuje pokroková zdravotnická zařízení v rozvoji péče založené na důkazech. Pořádá konference pro odborníky i širokou veřejnost, vydává knihy a podílí se na desítkách osvětových a kulturních projektů.
Ve kterém tématu se Česká republika posunula a kde jsme zůstali stát, nebo se dokonce vracíme o pár kroků zpět?
Za mě to jsou rozdíly v odměňování žen a mužů. Významně jsme se posunuli v tom, že se o tom otevřeně mluví a že firmy i instituce začínají téma řešit. Máme i novou legislativu, která by měla zajistit transparentnost. Jenže v praxi v řadě případů ženy stále berou nižší peníze za stejnou nebo srovnatelnou práci. A když zaměstnavatel nebude stát o narovnání, rozdíly prostě „odůvodní“.
Hodnota ženské práce – jak té placené, tak neplacené domácí – zůstává nižší. A tak se na ni pohlíží. Je to i jeden z důvodů, proč se ženy nedostávají do vedení, i když mají všechny předpoklady. Celkovým výsledkem je pak stále velice vysoký průměrný rozdíl v odměňování pro celou ČR, aktuálně skoro 19%. Byť je řada zaměstnavatelů, kteří to interně dělají jinak, jako společnost jsme rovnosti v odměňování žen a mužů a transparentnosti ještě neřekli hlasitě ano. Z levnější práce žen mnozí těží a není skutečný zájem, aby to vyšlo najevo.
Co mělo každé dítě slyšet o vztahu žen a mužů?
Že muži a ženy nejsou v mnohém stejní, ale jsou si rovní. Že se naše potřeby mění v průběhu života a že je potřeba zůstat zvědaví – jak to máš právě ty, co potřebuješ právě ty? A ne holky chtějí to a to, kluci jsou takoví a makoví. Když budeme zvědaví, budeme se víc ptát a mluvit spolu a taky víc respektovat, jak to kdo má, máme základ úspěšných vztahů!
V čem se vaše generace liší od generace vaší matky nebo babičky? Které jejich rady už neplatí?
Máme více možností a svobody, ale také větší tlak na výkon a zátěž neustálého rozhodování. Některé jejich rady platí stále. Co ale určitě neplatí, je představa, že žena má být hlavně skromná a čekat, až si její práce někdo všimne. Dnes je důležité umět se ozvat a nebát se říct si o příležitost a ocenění.
Vychovávali vás jako „hodnou holku“? Jaký největší přežitek výchovy jste musela překonávat?
Byl to zvláštní mix, který mi na dlouho zamotal hlavu. V naší rodině byli tradičně upřednostňováni kluci – třeba i tím, že nemovitý majetek připadl pouze synovi a dcery nedostaly nic. Zároveň se ale od holek očekávalo, že budou studovat a snažit se být všude nejlepší; dvojka ve škole byla skoro ostuda. Jenže tento tlak nešel ruku v ruce s uznáním, důvěrou nebo respektem k vlastní autonomii. Nemyslím, že za tím byla zlá vůle, spíš generační rozpor, kdy chtěli pro všechny děti to nejlepší, ale ještě si neuměli poradit s tím, že některé z dětí jsou holky.
Jakou zkušenost jste udělala, ale byla byste radši, kdybyste ji udělat nemusela?
Jednoznačně být matkou samoživitelkou a ve výchově být mámou i tátou.
Kdy jste se stala feministkou?
To vím přesně. Bylo to díky časopisu Potměchuť. Byl to takový feministický samizdat z Brna a přivezla ho kamarádka spolužačky na jeden výlet v prváku na vysoké škole. Psal o úplně základních věcech z feministického pohledu, vlastně ani ne radikálně, jen pojmenovával násilí, diskriminaci, stigmatizaci menstruace a podobně. Bavíme se o polovině 90. let. Bylo to jako když klikne, okamžitě mě to začalo zajímat. A pak už to šlo samo, dostala jsem se do knihovny Gender Studies (dnes Jiřiny Šiklové), při studiu jsem se zaměřila na gender a v roce 1996 jsem založila informační portál feminismus.cz.
Jakou událost ve svém životě považujete za klíčovou pro to, jakou ženou dnes jste?
Rozhodnutí jít studovat sociologii na FSV UK. A pak o mnoho let později odstěhovat se do Litoměřic, žít na malém městě a zároveň pracovat v Praze a s mezinárodním dosahem.
Za zapůjčení oblečení děkujeme značce Medicine, za umožnění fotografování děkujeme OC Arkády Pankrác. Děkujeme také partnerům projektu Moje Heroine – Nadačnímu fondu Propolis 33 Lilie Khousnoutdinové a společnosti Notino.
