K čemu ženy, když máme muže. Úřad vydal doporučení pro ženy v menopauze, vycházel ale ze studie provedené pouze na mužích
Španělská státní agentura, která se zabývá výživou a bezpečností potravin, zveřejnila sadu stravovacích doporučení pro ženy v menopauze. Potřeby a těla žen 50+ konečně začínají být vidět, to je dobrá zpráva. Jenže je tu háček. Doporučení totiž vznikla na základě studie, v níž nebylo zkoumané ani jedno jediné ženské tělo. Výzkumu se zúčastnili jen muži. O tom, proč jsou nejen starší ženy ve vědě stále neviditelné a jaké to má důsledky, píše pro web Heroine.cz komentátorka Gabriela Knížková.
O stárnoucím ženském těle toho naše společnost stále ví žalostně málo. Aby ne, když téma menopauzy a s ní spojených příznaků pomalu přestává být tabu teprve v posledních letech. Stále ale platí, že fungování ženského organismu je na žebříčku priorit celosvětové vědy někde hluboko pod tím mužským, tradičně považovaným za neutrální normu. Těžko bychom přitom hledali lepší a absurdnější příklad než situaci, která se před pár týdny odehrála kolem španělské Státní agentury pro výživu a bezpečnost potravin (AESAN), organizaci podobné naší Státní zemědělské a potravinářské inspekci.
Kromě kontroly kvality totiž španělský úřad vydává také výživová doporučení pro různé skupiny obyvatel. Jednou z nich se letos konečně staly ženy procházející menopauzou a ženy po menopauze. Agentura v dokumentu postmenopauzálním ženám doporučuje například dbát na dostatečný příjem bílkovin v zájmu zachování svalové hmoty, dostatečný přísun vápníku a vitamínu D nebo třeba dostatek železa v jídelníčku jako prevenci anémie. Zdůrazňuje také význam pravidelného silového tréninku nebo omega-3 mastných kyselin.
Potud je pochopitelně všechno v pořádku. Jenže několik vědkyň v čele se Soniou de Pascual-Teresou Fernández ze španělského výzkumného ústavu zaměřeného na potravinářskou vědu a výživu si v dokumentu všimlo kuriózní věci: studie, o něž se doporučení agentury opírají, byla provedena pouze na mužích. Jejich zjištění se rychle rozšířilo mimo tamní vědeckou komunitu a informovalo o něm hned několik španělských médií.
Jak se mohlo stát, že doporučení týkající se čistě ženského reprodukčního systému vycházejí z poznatků získaných na mužských tělech? A jaká logika vůbec předcházela tak prapodivné úvaze? Tuto otázku si kromě řady jiných překvapených žen položila také Ana Redondo, španělská ministryně pro rovnost. „Je na čase, aby byly ženy konečně přítomny ve zdravotní politice a ve výzkumu, a mužské tělo přestalo být univerzálním referenčním bodem pro všechno, včetně menopauzy,“ napsala na sociální síti X s tím, že by španělské úřady měly zveřejněná doporučení přezkoumat.
Hlavně dítě, až pak věda
Mohlo by se zdát, že jde o ojediněle bizarní incident. Španělský přešlap je ale nejzjevnějším příkladem propasti, která panuje mezi zájmy značné části vědecké obce a skutečnou, žitou realitou žen po celém světě. Jak v rozhovoru pro Heroine před nedávnem zdůraznila americká zdravotní psycholožka a profesorka Marci Lobel, ženské zdraví je ve výzkumu stále okrajovou záležitostí. Mluvit o menstruačním cyklu – či o jeho konci, zejména v souvislosti se stárnutím – je navíc nejen ve vědě pořád tak trochu tabu.
Upozadění žen se ale zdaleka netýká pouze výzkumu reprodukce. Zde je jen několik příkladů: figurínám pro nácvik první pomoci, takzvaným Andulám, běžně chybí ňadra, takže se pak kolemjdoucí častěji bojí poskytnout první pomoc ženám, mimo jiné kvůli studu z dotyku na citlivém místě.
Za hlavní příznak infarktu většina lidí považuje vystřelující bolest v levé paži, přestože u žen se častěji než u mužů ohlašuje žaludečními nevolnostmi a motáním hlavy.
Podle studie z roku 2024 dostávají ženy při stejné úrovni bolesti méně analgetik než muži.
Mohlo by se zdát, že jde o ojediněle bizarní incident. Španělský přešlap je ale nejzjevnějším příkladem propasti, která panuje mezi zájmy značné části vědecké obce a skutečnou, žitou realitou žen po celém světě.
A podle studie výzkumné lékařské univerzity ve Wisconsinu z roku 2024 mají ženy o 73 procent vyšší pravděpodobnost než muži, že budou vážně zraněny během dopravní nehody, alespoň z části proto, že testovací figuríny používané při zátěžových testech automobilek ne vždy správně odrážejí fyzikální zákonitosti jejich těl.
Řešení je prosté, ne však jednoduché. Dostat do vědy více žen, ať už přímo na výzkumné pozice, nebo do samotných studií a experimentů. Většina z nás má totiž logicky přirozeně větší chuť hlouběji prozkoumávat témata, která se nás přímo týkají. Důkazem je toho sama Marci Lobel, jejíž zásadní výzkum o pocitech vzteku, které zažívají čerstvé matky v šestinedělí a v prvních měsících života svých dětí, začal vznikat v době, kdy tyto emoce po porodu prvního dítěte sama prožívala.
Jenže ženy, které o vědeckou dráhu mají zájem, dodnes čelí obrovským systémovým překážkám. Tou hlavní je zdrcující tíha nerovné péče v rodičovství, patří sem ale také otázky financování nebo výchova v rodinách a výuka, která dívky od vědy od útlého věku často spíš odrazuje, než aby je podpořila. Dokud se podmínky nezačnou měnit, budeme trapasy podobné tomu španělskému nejspíš vídat častěji. Muž je totiž stále považovaný za neutrální měrnou jednotku. Zřejmě to platí i pro menopauzu.
Seriál: Ženské zdraví
Věda a medicína dlouho považovala (a bohužel často stále považuje) za normu mužské tělo. Na něm se testovala léčiva, z něj vycházely studie a podle něj se nastavovaly diagnostické postupy. Některé nemoci a stavy, které zásadně ovlivňují život milionů žen, proto dodnes zůstávají málo známé, špatně diagnostikované nebo bagatelizované. A to jak společností, odborníky, tak i samotnými ženami.
V seriálu Ženské zdraví přinášíme málo známá fakta o diagnózách, rady odborníků a příběhy žen, které mají odvahu o svých zdravotních problémech promluvit nahlas. A pomoci tak ostatním.
