Zabijákem našich ambicí je očekávání, že budeme ošetřovat emoce všech okolo. A ještě u toho budeme hubené, říká Ilona Kleníková
Vychovávali ji klasicky. Jako hodnou holku, která hlavně nemá nikoho obtěžovat a má věřit, že autority mají vždycky pravdu. Dnes své děti naopak učí, že si nemusí nechat všechno líbit a kluci mohou ukazovat zranitelnost. Jedna členka poroty ocenění Moje Heroine Ilona Kleníková popisuje, jak se učí znát svá práva a postavit se za sebe, ať už čelí aroganci ve zdravotnictví nebo neférovému jednání zaměstnavatele. Proč je podle ní přesvědčení naší generace, že musíme „zvládnout všechno“, pastí a co v Česku nejvíc zabíjí ženský potenciál?
Hledáme ženy, které mění svět kolem sebe k lepšímu. Ženy oceněné titulem Moje Heroine 2026 představíme v říjnovém čísle časopisu Heroine a slavnostně je vyhlásíme 9. listopadu v Kunsthalle Praha, kam srdečně zveme i vás. Už pošesté jsme sbírali čtenářské nominace a letos o nich poprvé rozhodovala porota. Hrdinky vybírala část redakce a také ženy, kterých si v Heroine velmi vážíme: Lilia Khousnoutdinova, Lenka Simerská, Irena Hůlová, Olga Třísková a za redakci Michaela Kramárová a Ilona Kleníková. Nyní se v dotazníku Heroine představuje moderátorka a editorka Heroine Ilona Kleníková.
S čím ženy v současném světě nejvíc bojují?
Nemyslela jsem si, že to někdy zažiju, ale zdá se, že jsme svědkem omezování ženských práv. Globálně sledujeme, že jsou omezována nebo ohrožena reprodukční práva. Ve veřejném prostoru se vážně zpochybňuje volební právo žen. Misogynní obsah v online prostředí je u části lidí extrémně populární. Všechno jen zhoršují klimatické změny.
Oslavte s námi ženy, které mění svět
Komorní večer věnovaný předávání cen Moje Heroine 2026.
Oslavíme a oceníme letošní laureátky – ženy, které dělají naši společnost lepším místem.
Večerem provedou moderátoři Ilona Kleníková a Filip Titlbach a o dávku humoru i nadhledu se postará stand-up komička Tady Tali.
Čeká vás inspirativní setkání plné silných příběhů, sdílení a ocenění každodenní odvahy.
Ocenit. Podpořit. Inspirovat se.
🗓 9. 11. 2026 od 18:00, Kunsthalle Praha
Co vnímáte jako největší těžkost pro ženy v České republice?
I do Česka se promítají tendence omezovat lidská práva, zpochybňovat feministické vidění světa, šířit nenávist. A když to vrátím na zem, tak vidím, že zabijákem ambicí, energie a potenciálu je mentální zátěž a všeobecný předpoklad, že žena má o všechny kolem sebe pečovat, ošetřovat emoce, být milá, příjemná, atraktivní a hubená.
Ve kterém tématu se Česká republika posunula a kde jsme zůstali stát nebo se dokonce vracíme o pár kroků zpět?
V posledních letech jsem se radovala z pokroků v porodnictví. Lidštější prostředí a respektující přístupy začaly být samozřejmostí. Ale ukazuje se, že je to křehký stav a že se klidně může stát, že se vydáme zpět ke kontrole a zastrašování. Zároveň vnímám, že takový ten každodenní „lidový“ sexismus a znevažování zkušenosti žen je stále všudypřítomný online i v rodinách nebo ve veřejném prostoru.
Která žena vám v posledních letech změnila pohled na svět? Čím konkrétně?
Jak si člověk začne všímat skvělých žen, už to nejde nevidět. Proto vždycky nevěřícně kroutím hlavou, když od toxických misogynních influencerů nebo online mudrců čtu nebo slyším, že všechno vybudovali muži a že ženy nic nedokázaly. Mně osobně ohromuje empatie a záběr Kláry Laurenčíkové, která se staví na stranu znevýhodněných lidí, ať se děje co se děje. V roli vládní zmocněnkyně pro lidská práva reagovala okamžitě a srozumitelně na nejrůznější příkoří a nespravedlnosti. V minulém volebním období mi také poslankyně, které napříč stranami dokázaly prosadit prospěšné zákony, posunuly pohled na to, jak také může fungovat politika.
Vyberte tři ženy, které sledujete, protože vás motivují?
Sleduju ženy, které jsou vtipné, které se dokážou vymezit proti hulvátství a předsudkům. Které upozorňují na bezpráví a svým působením podporují ostatní ženy (nebo ty všechny, kteří jsou utlačovaní nebo znevýhodnění.)
Motivuje mě aktivistka a lobbistka Irena Hůlová, komička a influencerka Tova Leigh nebo reportérka CNN Kaitlan Collins. A desítky dalších!
Co by mělo každé dítě slyšet o vztahu žen a mužů?
Vyjdu z toho, co se snažím předat svým dětem. Chci, aby mé děti věděly, co je konsent a že je potřeba jej respektovat. Základ je nenutit nikoho do ničeho, co nechce. Aktivně se snažím nabourat stereotypní představy o tom, že kluci musejí být silní a holky laskavé. Že kluci jsou dobří na matiku a holky na jazyky. Že kluci nemohou vyjadřovat emoce a zranitelnost a že holky si mají nechat všechno líbit. Hlavně to ale děti potřebují každodenně vidět a zažívat.
V čem se vaše generace liší od generace vaší matky nebo babičky?
Naše mámy si myslely, že role žen je daná a omezená. Naše generace emancipovaných a vzdělaných žen žije v přesvědčení, že to, že „můžou všechno“ zároveň znamená, že „musí zvládnout všechno“. A já doufám, že naše děti budou chápat, že mají možnost volby, že všechno zvládnout nemusí. A že to hlavně nemusí všechno zvládat samy.
Vychovávali vás jako „hodnou holku“?
Ano. Slušná, milá, hodná a poslušná. Hlavně neotravovat, nerušit, neobtěžovat. Neskákat do řeči. Počkat, až dospělí domluví. Pravdu má paní učitelka. Pan doktor ví všechno nejlíp. A hlavně si na nic nestěžuj. Vyrostla jsem v hrůze, že mě někdo nebude mít rád. Hodně mi pomohlo mateřství, instinktivní potřeba postavit se za svoje děti mě obloukem naučila postavit se za sebe. Ale rozhodně to ještě neumím tak, jak bych si přála.
Podzim jako obraz, do kterého můžete vstoupit
Tlumená krajina, stará architektura a atmosféra britského venkova udávají tón nové kolekci MEDICINE. Výrazné barvy a autorské vzory do ní vnášejí osobitost a připomínají, že i móda může být formou sebevyjádření.
Jakou zkušenost jste udělala, ale byla byste radši, kdybyste ji udělat nemusela?
Po porodu první dcery jsem dostala naprosto nevhodné rady od pediatričky ohledně kojení, které vedly k tomu, že jsem po šestinedělí málem přestala kojit. Začal můj několikaměsíční boj o to, aby se mi kojení zase pořádně rozjelo a nemusela jsem přejít na umělé mléko. Dočasně jsem se stala v podstatě expertkou na kojení, na to, co mu škodí a co ho podporuje. Znala jsem všechny mýty a nepravdy, které se stále tradují. Znala jsem osvědčené i alternativní metody na podporu kojení. A povedlo se. Ale raději bych kojila rovnou v pohodě a s laskavou podporou doktorky. Nikoliv s přezíravou MUDr., která mi věnovala minimum času a žádnou empatii.
Podobně bych se obešla bez zkušenosti, kdy mi zaměstnavatel chtěl po rodičovské dát jen tak výpověď. Naštěstí jsem si zjistila, jaká mám práva a nenechala jsem se sebou zamést. Radši bych ale žila ve společnosti, kde je běžné, že se firmy umějí k rodičům na mateřské a rodičovské chovat jako… jako k „normálním“ lidem.
Kdy jste se stala feministkou?
Feministku ze mě udělalo mateřství a náraz na bariéry, které jsem do té doby vnímala jen teoreticky. Přiznám se, že jsem věřila, že když se člověk snaží a pořádně maká, tak mu přece nějaká diskriminace nehrozí. Jak jsem byla naivní!
Jakou událost ve svém životě považujete za klíčovou pro to, jakou ženou dnes jste?
První porod, druhý porod… Teď vážně. Myslím, že to, kým jsem dnes, je dílem celé řady zkušeností, přešlapů, chyb, úspěchů a setkání. Může za to laskavý a podporující táta. I energická máma, která dokáže najít společnou řeč úplně s kýmkoliv. Ale i moje skvělé kamarádky nebo bývalé a současné kolegyně.
Za zapůjčení oblečení děkujeme značce Medicine, za umožnění fotografování děkujeme OC Arkády Pankrác. Děkujeme také partnerům projektu Moje Heroine – Nadačnímu fondu Propolis 33 Lilie Khousnoutdinové a společnosti Notino.
Seznamte se i s dalšími porotkyněmi ocenení Moje Heroine
