Pozadí oscarové aféry. Facka, která padla úplně vedle
Oscary 2022 mohly vejít do dějin jako velké vítězství žen v hlavních kategoriích, ale místo toho si je všichni budou pamatovat kvůli facce Willa Smithe. Někteří mu aplaudují, jak se rytířsky zastal své ženy, já jsem ale viděla spíš sebestředného macha. A dole v hlubinách pobublává starý dobrý rasismus a misogynie.
Co se v neděli při 94. slavnostním předávání Cen Akademie stalo? Komik Chris Rock, který měl předávat cenu za nejlepší dokument, začal po příchodu na jeviště trousit vtipy na své kolegy, jak je na Oscarech zvykem. Ukázal na herečku Jadu Pinkett Smith, která seděla v první řadě vedle svého muže Willa Smithe, a prohodil vtip o druhém dílu G. I. Jane. Jada má totiž alopecii a na Oscary přišla s oholenou hlavou. (Ve filmu z roku 1997 postavu G. I. Jane hraje Demi Moore, která si kvůli roli také oholila vlasy.)
Will Smith nakráčel na jeviště, vrazil Chrisovi facku a vrátil se na své místo, odkud mu ještě vynadal. Chrise situace viditelně zaskočila, ale nakonec z ní nějak vybruslil a slavnostní večer pokračoval. Will Smith později převzal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli a přednesl řeč, při které se přítomným omluvil (Rockovi ne) a pokusil se své jednání vysvětlit.
Facka je teď samozřejmě oscarovým tématem číslo jedna. Přitom:
- Jane Campion, která dostala cenu za režii filmu Síla psa, je třetí oceněnou režisérkou v historii cen. (Vážně. Za 94 ročníků Oscarů zvítězily v kategorii režie jen tři ženy: kromě Campion ještě Chloé Zhao v roce 2021 a Kathryn Bigelow v roce 2010.)
- Oscara za ženský herecký výkon ve vedlejší roli získala Ariana DeBose (za film West Side Story), první queer nebílá žena oceněná v některé z hlavních kategorií.
- Oscara za adaptovaný scénář získala Siân Herder, také za film V rytmu srdce. (Jako osmá oceněná žena v historii.)
Nejlepším krátkometrážním dokumentem se stal The Queen of Basketball o životě výjimečné hráčky basketbalu Lucy Harris, celovečerním dokumentem pak film o černošské hudbě Summer of Soul (… aneb Když se revoluce nesměla vysílat); Oscara za mužský herecký výkon ve vedlejší roli dostal neslyšící herec Troy Kotsur.
Muž, který v reakci na hloupý vtip vyskočí jako čert z krabičky a utíká to ručně vyřešit, má problémy se sebeovládáním.
Ostatně sám Will Smith je teprve pátým černým hercem, který dostal Oscara za hlavní roli, a zařadil se tak do společnosti Foresta Whitakera, Jamieho Foxxe, Denzela Washingtona a Sidneyho Poitiera. (Teprve pátým. Na černé herečky se raději neptejte.)
Nejdřív smích, potom facka
Když se podíváte na záznam večera, Jada Pinkett Smith skutečně zareaguje na Chrisův vtip (nebo spíš „vtip“ – trefovat se do někoho kvůli autoimunitnímu onemocnění je vážně chucpe) otráveným úšklebkem a obrácením očí v sloup, ale Will Smith se směje. Teprve potom – na oficiálním záznamu to není vidět – si Jady všimne, naskočí na obrazného bílého oře a vyráží chránit svůj majetek, pardon, manželku.
Schvalujete reakci Willa Smithe na urážlivý „vtip“ Chrise Rocka?
Will Smith je skvělý herec a hollywoodská megahvězda, ale na Oscarech předvedl pár problematických rysů, z nichž mnohé jsou vlastní násilníkům a manipulátorům a nesmíme je normalizovat. Samotná násilná reakce je nepřípustná, i když vám někdo urazil blízkého člověka. Muž, který v reakci na hloupý vtip vyskočí jako čert z krabičky a utíká to ručně vyřešit, má problémy se sebeovládáním.
Představte si, že by se vám něco podobného stalo na rande: sedíte v restauraci a opilý host u vedlejšího stolu pronese hrubou poznámku na vaše tělo nebo oblečení. Váš protějšek vyskočí a jde ho zfackovat. Připadal by vám jako rytíř zachránce, nebo by se vám v hlavě rozblikala červená kontrolka? Sklony k násilí a neschopnost sebeovládání jsou vlastnosti, které ve vztahu zavánějí velkým průšvihem.
Will Smith dostal Oscara za roli Richarda Williamse, otce tenistek Venus a Sereny Williams, ve filmu Král Richard: Zrození šampionek. Film byl sice přijat převážně pozitivně, ale někteří kritikové mu vyčítají, že se příliš točí kolem Richarda, kdežto jeho dcery jako by se na vlastním úspěchu ani moc nepodílely, navíc je v něm Richard vylíčen až příliš růžově.
Král Richard je nahý
Will Smith se netají obdivem k Williamsovi. V děkovné řeči ho zmínil jako příkladného ochránce rodiny a přirovnal se k němu. Williams přitom o budoucnosti svých dcer rozhodl ještě před jejich narozením a trénoval je už od předškolního věku takovým způsobem, že na něj sousedé občas zavolali policii kvůli týrání dětí: sestry cvičily od brzkého rána a potom znovu po škole až do tmy. Sám Williams to píše ve svých pamětech Black & White: The Way I See It. Když je otec chtěl odnaučit překračovat základní čáru, naházel za ni rozbité sklo. Nesměly si hrát s panenkami, aby to v nich neprobudilo touhu mít děti, a zkazit si tak kariéru, a měly zakázané i vztahy. Od své první ženy a pěti dětí Williams odešel, když nejstaršímu z dětí bylo teprve osm let. Jeho dcera Sabrina z tohoto manželství uvedla, že s nimi Richard přerušil veškerý kontakt a nikdy jim nepomohl, a to ani později, když zbohatl. I s Brandy, matkou Venus a Sereny, už se Williams rozvedl. Potřetí se oženil v roce 2010 s o 37 let mladší Lakeishou Graham, s níž se od roku 2017 opět rozvádí.
Do skvělého otce má Richard Williams evidentně daleko, a ačkoli mu nelze upřít podíl na úspěchu Sereny a Venus, stejně tak nelze tímto úspěchem omlouvat jeho chování. Opravdu se Smithovi zdá hodný obdivu?
Rána z lásky
Když Will Smith později přebíral Oscara za svůj herecký výkon, pronesl velmi emotivní a ne úplně souvislou řeč (byl opravdu viditelně rozhozený), ve které mluvil o Williamsovi a filmovém průmyslu a omluvil se Akademii a ostatním nominovaným. Také mluvil o lásce a doslova řekl: „Love makes you do crazy things“ – z lásky děláme šílené věci. To je sice pravda, ale násilí by mezi ně rozhodně patřit nemělo. „Praštil jsem tě, protože tě miluju“ je typická výmluva domácích násilníků; Smith sice praštil někoho jiného, ale to je jedno, v obou případech se vina hází na lásku a nepřímo i na její objekt.
Středem děkovné řeči byl opět Will Smith (o Jadě nepadlo ani slovo). Poděkoval svým spolupracovníkům, ale hlavně v slzách mluvil o tom, koho všeho ochránil, jak se stará o svou rodinu a jaké má špatné zkušenosti s jednáním lidí z filmového průmyslu. Jinými slovy, udělal ze sebe oběť. Každý, kdo má zkušenosti s násilnickým partnerem nebo členem rodiny, už to zažil: agresor se dokáže vmžiku proměnit v lítostivou hromádku neštěstí, která se zaklíná láskou a slibuje hory doly. Je to manipulativní taktika jako z učebnice.
Neznamená to, že Will Smith musí být domácí násilník, ale ukázal se jako sebestředný člověk, který své jednání omlouvá velmi problematickými pseudodůvody. Takové jednání nesmí být normální, ani když se ho dopouští hollywoodská hvězda.
Černý humor, nebo černá misogynie?
Stála za Smithovou agresí jen jeho pomýlená představa o správném chlapáctví, nebo je v tom něco víc? Násilí sice nelze nijak omluvit, ale většinou je užitečné podívat se na jeho hlubší příčiny. Smith nám napověděl ve své děkovné řeči, když řekl, že „chcete-li dělat to, co my [být součástí filmového průmyslu], musíte umět snášet špatné zacházení, snést, když o vás lidé vykládají nesmysly; v tomhle oboru musíte umět snést, když s vámi jednají neuctivě, a musíte se u toho usmívat a předstírat, že vám to nevadí“. Hollywood je stále prošpikovaný rasismem a Smith se s ním nepochybně setkal a setkává se s ním i teď, ačkoli je na samém vrcholu.
O tom, jak se filmový průmysl chová k ženám, se snad nemusím rozepisovat. Misogynie namířená konkrétně proti černým ženám je jev tak rozšířený a specifický, že dokonce dostal svůj vlastní termín: misogynoir. Misogynoir nepřichází jen směrem od bílých lidí k černým ženám, ale i zevnitř, a Chris Rock je v něm přímo přeborníkem – trapné rýpání do černých žen je jedním z pilířů jeho kariéry. Černošky denně poslouchají narážky na svůj vzhled včetně názorů, jak by měly vypadat jejich vlasy (narovnané, přírodní, krátké, dlouhé…). Rockův vtip byl pro Jadu Pinkett Smith ponižující na úrovni, kterou si běloch nikdy nedokáže plně představit.
Chris Rock byl v okamžiku facky obětí násilí, zároveň se ale předtím sám projevil jako verbální agresor. Jakkoli je dnes komika, která je postavená na urážkách, oblíbená, jsou hranice, za které se nechodí. (V Jadině případě šlo ostatně ještě o ableismus – smát se její alopecii bylo stejné, jako kdyby si Rock utahoval z Kotsura za to, že neslyší.)
Násilí se skutečně nedá omluvit; násilí z lásky neexistuje; Smith při zanícené „obraně“ Jady nějak zapomněl na Jadu. Chris Rock by si zasloužil propadnout se jako komik do zapomnění. A Hollywood by už měl vážně něco dělat s tím máslem na hlavě.
Aktuální číslo
- Jak se školy vypořádají s nástupem AI?
- Ženské zdraví se často zlehčuje a zanedbává. Nemusíme to ale "vydržet".
- My a nespavost. Existuje ideální spánek?
- Příloha Heroine tentokrát od dětí pro nás i od nás pro děti.
