S kým se asi vyspala, že se jí tak daří? A není nějaká tlustá? Ženy radí, jak se vypořádat s nenávistnými komentáři

EmpowermentPrezidentkySociální sítě
Lilia Khousnoutdinova, Petra Schwarz Koutská
| 7. 9. 2021 | 6 komentářů | 7 728
S kým se asi vyspala, že se jí tak daří? A není nějaká tlustá? Ženy radí, jak se vypořádat s nenávistnými komentáři
Jedna ze zakladatelek projektu Žena v zenu Lilia Khousnoutdinova. Foto: Žena v zenu

Jakmile je žena vidět na veřejnosti, nevyhne se nenávistným komentářům útočícím na vzhled, sexualitu nebo mateřství. Ve vyhrocené debatě na sociálních sítích přitom o respektu nemůže být ani řeč – nekritizuje se jen tvorba, názory nebo hodnoty, ale taky konfekční velikost, počet dětí nebo bonitní partner. Jak se s tím vypořádat a kdy rozhodně nemlčet? O tom promluvily ženy z různých oborů v projektu Žena v zenu.

Genderová expertka a historička Lilia Khousnoutdinova na začátku roku spustila s kolektivem žen projekt Žena v zenu, v rámci kterého populární i méně známé ženy sdílejí své zkušenosti s genderovými stereotypy, překážkami i „hejty“, které je potkaly, když začaly být víc vidět a slyšet na veřejnosti. Ačkoliv jsou “ženy v zenu“ z různých sfér, jejich příběhy spojují společné jmenovatele, jako je zkušenost s podceňováním, umlčováním, diskriminací na trhu práce nebo s útoky na rodinu a děti.

V rozhovorech promluvily herečka Tereza Dočkalová, lídryně Zelených Magdalena Davis, umělkyně Natalia A. Rollko, socioložka Lenka Simerská, manažerka Lidija Zavoralová, režisérka Tereza Nvotová, mediátorka Kateřina Bělková, právnička Adéla Hořejší, politická konzultantka Alžběta Králová či horolezkyně Klára Kolouchová. 

Co pomáhá proti „hejtům“?

Foto: Žena v zenu
  • Podpora blízkých lidí: Častý zdroj podpory nachází ženy ve svém partnerovi, případně v širší rodině, dále mezi kamarády, kolegy či v jiné komunitě, která sdílí podobné hodnoty a v momentech krize dokáže poskytnout objetí, podpůrný komentář nebo i vtipnou podpůrnou poznámku.
  • Sport a fyzický pohyb: Jóga, meditace, běh nebo třeba koupání v ledové vodě mohou být další způsoby, jak z těla dostat adrenalin, popřípadě jak se zbavit nepříjemných pocitů. Mezi další tipy patří tanec. Prostě jakákoliv fyzická aktivita produkuje endorfiny a ty nám pomáhají ze sebe dostat stres, který nám způsobily hejty.
  • Odborná pomoc: Terapie, koučing nebo jiné formy odborné podpory určitě nejsou zanedbatelné a v některých extrémních případech to může být i lékařská pomoc a podpůrné preparáty, ať už farmaka nebo látky přírodního původu.
  • Strategie ignorace: Nečíst komentáře, nereagovat na hejty. Ve chvílích, kdy je nutné číst diskuze a reagovat na komentáře, může být užitečné si na toto někoho najmout nebo poprosit jinou osobu, aby si komentáře nejdříve přečetla a vyfiltrovala je tak, abyste nemusela být konfrontováná s celým obsahem nenávistné diskuze.
  • Strategie aktivní reakce: Například s pomocí dalších spřízněných duší odepisovat a elegantně vysvětlovat. I tato opačná strategie může přinést určitou úlevu a konstruktivní výsledek, nicméně zde je dobré být opatrná a neplýtvat zbytečně silami tam, kde to nepřinese žádný kladný účinek.
  • Soustředit se na sebe: Neustále si připomínat důvod, proč dělám to, co dělám, a zároveň si připomínat své předchozí úspěchy a to, co jsme již překonaly.

Ta by asi potřebovala pořádně ...

Běžnou součástí života žen je online hate speech, dochází i na výhrůžky násilím, často sexualizovaným. Australská aktivistka Emma Jane dokonce přišla s termínem Rapeglish, volně přeloženo jako „znásilnina“, označující jazyk, kteří používají autoři sexuálních útoků v online prostoru. Její software s názvem Random Rape Threat Generator dokáže výhružek a urářek vygenerovat miliony, kombinuje slova, která byla skutečně použita a výsledkem jsou genericky vyhlížející hrozby, které ale děsivě přesně odpovídají slovosledu skutečných komentářů.

Dalším citlivým místem, kam verbální agresoři cílí, je partnerský život a mateřství. „Být stále označovaná jen jako partnerka toho a toho muže je frustrující. Žena má být hodnocena za to, co tvoří, ne za nálepku, kterou jí přiřkla média. V životě jsem neviděla, že by podle počtu dětí nebo partnerky byl cejchován muž,“ upozorňuje zakladatelka projektu Žena v zenu Lilia. 

Vždycky jsem byla buď moc kariéristická krkavčí matka, nebo jsem naopak byla na svou dcerou příliš upnutá, vzpomíná spisovatelka Barbara Nesvadbová.

Nejvýraznější psychickou újmu ženám často působí útoky na děti, mnohé z nich se pak raději z veřejného prostoru stáhnou. „Stále je možné si do žen kopnout. Vždycky jsem byla buď moc kariéristická krkavčí matka, nebo jsem naopak byla na svou dcerou příliš upnutá,“ vzpomíná spisovatelka Barbara Nesvadbová na mediální zkratky na svou adresu. 

Bez zapojování rodiny do diskurzu se neobejdou ani politické kampaně. Senátorka Adéla Šípová zažila během předvolební kampaně i útoky na děti. Vyslechla si mimo jiné, že jich má pro výkon funkce senátorky příliš mnoho.

Děti jsou slabé místo

Koreanistka Nina Špitálníková v rozhovoru pro Žena v zenu zase vyprávěla, jak ji šokovalo, když se při kandidatuře do Evropského parlamentu řešila barva pleti jejího syna. Na „hejty“ za svou zálibu v bondáži shibari, tetování nebo samoživitelství už si zvykla. Tohle ale nečekala. „Došlo i na trestní oznámení,“ vypráví autorka knihy Svědectví o životě v KLDR.

Totéž vyprávěla i novinářka Nora Fridrichová. Některé online výhružky ji dohnaly až na policii. Šlo o výhrůžky znásilněním, uřezáváním hlavy a smrtí. Někdo za to nakonec dostal pokutu. Trest byl ale dost banální, stovková pokuta opravdu nikoho nezastaví.”

Veřejný prostor plný nenávisti bohužel ženy umlčuje mnohem častěji než muže. Podle studie socioložky Ley Stahl publikované ve Švýcarsku v roce 2019 se ženy (v tomto výzkumu konkrétně novinářky) setkávají s horším typem útoků než muži. A to jak z hlediska frekvence, tak i obsahu. Ženy, které dle teorie sociálních rolí neodpovídají očekáváním společnosti, čelí vnitřnímu rozporu, protože nejsou okolím přijímané, jaké jsou. V reakci na příval hejtů i výhružek, které se týkají jejich intimní zóny, často nakonec zvolí strategii takzvaného „avoidismu“, nebo konformismu – buď úplně odejdou z dané profese, nebo se přizpůsobí rolovým očekáváním – stanou se z nich hodné, pečující a nepříliš ambiciózní holčičky. Oslovení „holčičko“ ostatně dle Magdaleny Davis, starostky a lídryně české Strany zelených, která se projektu rovněž účastnila, není žádnou výjimkou.

Aby vás „hejty“ nerozházely

Co dělat, když si nenávistný komentář, pomluvu nebo dokonce výhružku přečtete a chcete zase vrátit tepovou frekvenci do normálu? Ženy v zenu se podělily o své tipy.

Konzultantka firemní kultury Zuzana Vyhnánková: „Začněme u sebe, dejme si pozor na to, jak samy hodnotíme druhé. Nastavujeme si tím hranice i pro sebehodnocení.“

Soňa Parke, fanynka technologií a zakladatelka start-upu Forsage a skupiny Holky v kryptu: „Nereagujte hned. Dejte si odstup, vyspěte se na to nebo si uvařte čaj.“

Tlumočnice Irena Koutská: „Nestyďte se obrátit na svoje nejbližší, najděte si vrbu.“

Koreanistka Nina Špitálníková: „Dejte si digitální detox a jděte do přírody.“

Moderátorka Lenny Trčková: „Musíte věřit tomu, co děláte a proč, pak vás kritika nerozhodí.“

Novinářka Nora Fridrichová: „Pokud jde o děti, nebojím se bránit právní cestou.“

Marketingová manažerka Pavlína Louženská: „Hledejte podporu u jiných žen. Vzájemná opora a amplifikace jsou zásadní.“

Herečka Nikol Kouklová: „Nenechte se odradit hejty a strhnout průměrností, pěstujte svou divnost a originalitu.“

Aktivistka Ágnes Němečková: „Pomáhá mi terapie, nikdo by se za ní neměl stydět.“

Herečka Anna Julie Slováčková: „Někdy pomůžou malé rituály. Třeba zahodit papírek se zlými slovy do koše.“

Horolezkyně Klára Kolouchová: „Poslouchejte víc sebe než ostatní a už vůbec ne ty, co něco vzdali.“

Jak řekla americká politička českého původu Madeleine Albright, v pekle je speciální místo pro ženy, které nepodporují jedna druhou. A to je oblast, na které je v ČR třeba zapracovat. Vzájemné sdílení a posilování sebedůvěry zaznívá z úst žen i jako jedna z nejčastějších „strategií přežití“ a vyrovnání se s nepřízní okolí. 

„V USA je v Kongresu ženská lobby (Women's Caucus) a slovo feministka tam nezní jako nadávka,“ říká genderová expertka Petra Kubálková, která založila podpůrný ženský projekt Cats2Cats. Na vzájemnou podporu žen apeluje i terapeutka Barbora Englischová. „Poslouchejme se, nezáviďme si. Jsme na tom v tomto ohledu nedobře, souvisí to s naší nízkou sebehodnotou i s nerovností, která ve společnosti panuje. Ženy mají za to, že mezi sebou musejí bojovat a přejímat mužské vzorce, aby uspěly,“ upozorňuje autorka projektu Detoxikuj život.

A proč ženy v Česku vlastně čelí přežitým stereotypům? „Ženy s nimi bojují všude po světě, ale v ČR jsou na tom ženy v evropském srovnání spíše hůře. Podle evropského gender indexu jsme až na 23. místě. Západním sousedům se navíc příliš nepřibližujeme. Někde jsme ustrnuli,“ vyjádřila se v rozhovoru pro Ženu v zenu socioložka Lenka Simerská, která na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR posledních pět let řešila přetrvávající platovou nerovnost žen a mužů. Ženy podle ní chybí v diplomacii, vyšší justici, politice i ve správních radách velkých firem.

Na webu zenavzenu.cz zveřejnily autorky již desítky videí s ženami. Rozhovory jsou k dispozici i jako podcasty. Sledujte projekt Žena v zenu na Instagramu, Facebooku nebo Spotify.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Iveta Jandová | 14. 9. 2021 12:45

Hodně zdařilý článek, hodně se mi líbí rady známých žen, např. když nejde o děti, nejde o nic, nebo i napsat to špatné na papírek a zahodit ho. Nevěřím rituálům, ale napsat něco na papírek mi pomáhá zhmotnit tu věc, tu představu, myšlenku, cokoliv. A buď ji vložím do peněženky třeba a nosím s sebou, pokud je to dobrá věc, nebo přání. No a opak mohu udělat s myšlenkou špatnou, prostě ji vědomě opustit a zahodit.

+3
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 13. 9. 2021 12:56

Zjistilo se, že basketbalové týmy diskriminují lidi podle rasy. Například v žádném ligovém týmu není ani jeden příslušník etnické skupiny Pygmejů. Na tohle flagrantní porušování práv na rovnost by se mělo MPSV zaměřit a ne nějaká chybějící procenta žen ve správních radách.

-6
Reagovat