Avatar 2: Těhotná bojovnice či sadistická generálka boří stereotypy filmových hrdinek
Mateřství a agresivita – jde to dohromady? Ve většinové společnosti ani v hollywoodských trhácích rozhodně ne. Ve druhém Avatarovi však ano. Snímek vytahuje na povrch zajímavou paletu odvážných hrdinek. A obraz křehkého mateřství není jediné tabu, které boří.
Jednou z událostí přelomu roku je bezpochyby uvedení druhého Avatara s podtitulem The Way of Water do našich kin. Filmoví kritici už podrobně rozebrali jeho délku, rozpočty či kvalitu scénáře nebo hereckých výkonů. Málokdo si však povšiml, jak si režisér James Cameron poradil s genderovými stereotypy.
Už v prvním Avatarovi můžeme zaznamenat výrazné ženské role, konkrétně v „domorodých“ kmenech Na’vi, které potkáváme na Pandoře. Tamní hrdinka Neytiri rozhodně plně nezapadá do tradičních a omezujících stereotypů. Nejenže odvážně bojuje po boku mužů, ale nebojí se postavit ani tradicím kmene a ostře konfrontuje své rodiče.
Avataří dvojka nabízí ještě zajímavější paletu netradičních archetypů počínaje tím, že v příběhu neustále narážíme na zdánlivě nekompatibilní koncepty mateřství a boje. Běžně bývají ženy, ženské atributy a mateřská role prezentovány jako cosi zcela neslučitelného se silou, bojem, agresí či se zbraněmi. Nový Avatar ale tyto zdánlivě pevné demarkační linie nabourává a zároveň bez skrupulí vytahuje na povrch otázky, které může mateřství a jistá zranitelnost s ním spojená přinášet.
