Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

„Putinův svět znamená návrat tvrdého patriarchálního řádu.“ Rozhovor s odbornicí na Ukrajinu

FeminismusPolitikaUkrajina
Petra Schwarz Koutská
| 25. 2. 2022 | 29 komentářů | 10 601
„Putinův svět znamená návrat tvrdého patriarchálního řádu.“ Rozhovor s odbornicí na Ukrajinu
Karikatura Putina, kterou po útocích na Krym v roce 2014 vyvěsila liberecká radnice. Foto: Profimedia

Míla O'Sullivan se zaměřuje na feministický výzkum mezinárodních vztahů a feministická bezpečnostní studia, zejména agendu OSN Women, Peace and Security a práva žen v zahraniční politice ČR a v kontextu střední a východní Evropy, zejména Ukrajiny. V rozhovoru vysvětluje pozici ukrajinských žen nejen v dnešních tragických dnech, ale i během let, které nastaly po první ruské invazi na Krymu v roce 2014.

Ve výzkumu se věnujete konfliktu na Ukrajině, který začal v roce 2014 obsazením Krymu. Jaké dopady měla invaze na zemi i na obyčejné lidi?

První invaze přišla krátce po Euromaidanu, kdy si lidé na Ukrajině zvolili proevropské směřování. Nikdo nečekal, že by v zemi mohl vypuknout ozbrojený konflikt. Hlavní humanitární krize nastala na východě, dodnes se uvádí 15 tisíc obětí a vysídlení téměř dvou milionů osob. Celkově konflikt dopadl disproporčně hlavně na ženy –⁠ mezi vnitřně vysídlenými osobami převažují starší ženy a matky nucené odstěhovat se ze zóny konfliktu. Když pak nemají peníze na nájem, musejí se vracet zpět do válečné zóny. S konfliktem zároveň začaly prozápadní reformy s podporou EU, NATO nebo OBSE, které ovšem vedly ke škrtům v sociální oblasti, což opět dopadlo hlavně na ženy.

Kdo je Míla O’Sullivan

Míla O'Sullivan

Míla O’Sullivan je výzkumnou pracovnicí v Centru globální politické ekonomie v Ústavu mezinárodních vztahů. Vystudovala mezinárodní vztahy a diplomacii na Anglo-Americké univerzitě v Praze (Mgr.) a doktorské studium v oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia, Ústavu mezinárodních vztahů a Metropolitní univerzity Praha (Ph.D.). 

Myslíte asi i velkou reformu armády, která byla hodně drahá. Pomohly ukrajinské vládě zahraniční zdroje?

Ano, právě finanční náročnost reformy armády, ale i dalších institucionálních reforem šla ruku v ruce s vládními škrty. Klasicky se úsporná opatření dotkla nejvíc sociálních služeb, jako jsou školy, školky, nemocnice a jiných feminizovaných oborů. Tudíž citelně zasáhla ekonomickou soběstačnost žen. A právě snížená ekonomická soběstačnost zamezuje aktivnějšímu zapojení ukrajinských žen do postkonfliktních vyjednávání.

Role žen v konfliktech i v diplomacii je vaším dlouhodobým tématem. Jakou hrají roli v ukrajinsko-ruském sporu?

Nejdřív je třeba říct, že vyjednávání minských mírových dohod bylo téměř výhradně v rukou mužů, účastnily se jen dvě ženy a to je bohužel v diplomacii standardní vzorec. Kromě toho jsou v ukrajinské společnosti výrazně usazené patriarchální normy. Ale už během Euromaidanu nacházely ukrajinské feministky způsoby, jak situaci postupně měnit. Příkladem je armáda, která se po úspěšné kampani a legislativních změnách více otevřela ženám. Ženy byly velmi odhodlané bránit svoji zem a už měly dost toho, že jsou v armádě spíše jako prostitutky a nejsou řádně zaplacené, jak řekla jedna má respondentka. K těmto změnám přispěla podpora UN Women a dalších organizací.

Jak fungují ženy v ukrajinské armádě v současnosti?

Důraz feministek a mezinárodních organizací na ženy v armádě a bezpečnostních sborech upozadil jiné naléhavé problémy, ač byl emancipační. Například v zemi velice rozšířené genderově podmíněné násilí začaly mezinárodní organizace řešit až mnohem později. Genderový rozměr konfliktu je tedy potřeba pojmout komplexně: jde i o mužskou nezaměstnanost v oblastech konfliktu, podmínky veteránů nebo alkoholismus, což jsou všechno i problémy, které souvisejí s domácím násilím. Pokud přístup komplexní není, může docházet k paradoxům, kdy vláda školí policii v prevenci a řešení genderově podmíněného násilí, ale zároveň zavádí úsporná opatření, která zvyšují sociální a ekonomickou nejistotu, jež takové násilí vyvolává.

demonstrace Ukrajina
Jana Plavec

Demonstrace na Václavském náměstí, Praha 24. 2. 2022. Foto: Jana Plavec

Kam se ukrajinské vnímání konfliktu za poslední roky vyvinulo?

Odhodlanost Ukrajinců a Ukrajinek bránit svoji zem je zřejmá i v těchto smutných dnech, kdy Rusko provádí invazi. Od roku 2014 konflikt podnítil v zemi patriotismus a nacionalismus a dlouho se mluvilo o tom, „jak zastavit válku, abychom vyhráli“. Narativ míru byl zavrhován a ti, kdo jej používali, byli mainstreamem označováni za agenty Kremlu a zrádce. S dlouhotrvajícím konfliktem a vyčerpáním ale došlo k posunu a dnes slyšíme prezidenta Zelenského opakovaně mluvit o tom, že Ukrajina mírové řešení chce.

V čem je feministická optika v zahraniční a bezpečností analýze důležitá?

Kromě již zmíněných genderových dopadů konfliktu nám feministický rámec umožňuje vysvětlit třeba hypermaskulinní agresivní vystupování Putina, který promítá do zahraniční politiky svoji představu patriarchálního řádu. To se děje nejen projevováním tvrdé síly, ale i prostřednictvím vlivových operací zaměřených na vytváření „ruského světa“ a tradičních hodnot. Například na Ukrajině dochází v tomto směru dlouhodobě ke snahám o znovuzavedení genderových stereotypů a k destabilizaci emancipačních politik. Ovlivnilo to i odmítnutí ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulské úmluvy.   

Feminismus v Evropě jako by stále respektoval bývalou železnou oponu. Téměř všechny státy na východ od ní dosud Istanbulskou úmluvu neratifikovaly.

Ano, a Rusko a Ázerbájdžán ji ani nepodepsaly, což je první krok před ratifikací. Ta mapa (ne)ratifikace Istanbulské úmluvy dodává Putinovi jistotu, že prosazování nových antigenderových norem jako oklešťování reprodukčních práv se mu daří, i když zde samozřejmě hrají roli i jiné faktory než jen ruská propaganda. V tomto směru mu ale vlády střední a východní Evropy hrají do karet a ratifikace je jedna z prvních věcí, kterou by česká vláda teď měla konečně udělat.

demonstrace Ukrajina
Jana Plavec

Protesty v pražských ulicích. 24. 2. 2022. Foto: Jana Plavec

V čem je feministické hnutí na Ukrajině jiné než to, co známe z Česka?

Rozdíly bych popsala tematickými zaměřeními – trápí je jiné problémy než zde, včetně právě dopadů konfliktu. Spousta úsilí se vynakládá na mediaci, armádu, zapojení žen do lokální politiky a komunitních aktivit nebo každodenní problémy, kdy se rodiče žijící poblíž konfliktu snaží organizovat školní docházku svých dětí.

V minulém roce jsme zase byli svědky hlubokého propadu svobody žen v Afghánistánu, který obsadil Tálibán. Ukrajina je nám však blíž kulturně i geograficky. Je nějaký způsob, jakým může Česko přispět ke zlepšení situace tamních nejohroženějších skupin?

Začala bych tím, že se ČR bohužel při evakuaci z Afghánistánu nepřidala k dalším státům, které pomohly veřejně aktivním ženám v přímém ohrožení života. V případě Ukrajiny se může také stát, že na Putinově seznamu budou ochránkyně ženských práv a další veřejně činní lidé. Je proto důležité být s nimi v kontaktu a řešit potřeby dalších nejohroženějších skupin. Rovněž je důležité apelovat skrze diplomacii na zapojení žen do vyjednávání o míru a bezpečnostní situaci, aby se do dohod promítly hlasy a potřeby celé společnosti a byly tak stabilnější. Tento argument je už podpořen řadou studí a opírá se o něj například feministická zahraniční politika Švédska.

Jaké formy pomoci jsou podle Vás teď nejvíce zapotřebí?

Současný vývoj bezpochyby dál zhorší zmíněné dopady a obzvlášť situaci žen nebo starších lidí, které nemohou odjet do bezpečí. V tuto chvíli je situace stále nepřehledná a je určitě důležité, že vznikají sbírky a plány pomoci lidem na útěku. Já osobně bych doporučila přispět organizacím, které na Ukrajině působí ve spolupráci s místními a nemají čistě mužské vedení a je tak větší pravděpodobnost, že zohlední potřeby více skupin. Zapotřebí jsou i tvrdé sankce vůči Rusku nebo ekonomická pomoc Ukrajině oddlužením. Nicméně je zřejmé, že Západ bude muset více přehodnotit strategii vůči Putinově režimu, která doposud nefungovala.

Fotoreportáž: Česko stojí za Ukrajinou

Jana Plavec

Fotografka Jana Plavec včera strávila mnoho hodin na demonstracích proti vojenské agresi Ruska proti Ukrajině. Na tvářích lidí je vidět šok a pohnutí, ale také odhodlání, solidarita a rozhodnost. Naše srdce je s Ukrajinou!

Fotoreportáž z demonstrací proti ruské agresi

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 29 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Pavel Křížek | 28. 2. 2022 8:48

Takže na jednu stranu tu máme osobu, která vystudovala bezpečnostní studia, ale neobtěžovala si přečíst pár článků o tom, jak začala krize na Ukrajině, což by mělo být naprosté minimum pro přípravu na rozhovor s odbornicí na Ukrajinu, ve kterém se mají rozebírat dopady pokračování této krize (naprosté minimum pro kohokoliv, ale zde je třeba zdůraznit, že rozhovor vedla osoba studovaná v oboru, od které by se dala očekávat daleko důkladnější příprava!). Důsledkem toho v článku dodnes čteme hrubé faktické chyby o průběhu krize, které redakce neověřila a neopravila ani po opakovaném upozornění. Toto tedy zdejší redakce evidentně považuje za korektní.

Na druhé straně tu máme stěžovatele, jehož stížnosti na faktografické nepřesnosti článku byly ze strany redakce opakovaně mazány navzdory faktu, že toto jednání redakce nemělo absolutně žádné ospravedlnění třeba v ochraně zodpovědných osob, věcné správnosti článků, slušnosti diskuze, dodržování zákonů či zabránění šíření nepřátelské propagandy. Stěžovatel upozornil na chybu. Takové jednání redakce vyhodnotila jako nutné ztrestat.

Je třeba něco dodávat?

+10
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Turek | 1. 3. 2022 9:31

Teď nám napiš opět nějaký elaborát, jak víš všechno a ostatní neví nic a jak jsi skvělý. A nezapomeň, alespoň pět odstavců plivání. Přece víš, jak na to, trolle. :-)

-4
Reagovat