Dopřejte si půlden pro sebe. Vstupenky na Feel Good by Heroine v prodeji zde!
Heroine.cz

K odvaze nejsou potřeba „koule“. Ženy v boji za svobodu denně vedou tisíce malých vzpour

Statečnost a odvaha jsou vlastnosti, které jsou tradičně připisovány mužům, a to dokonce tak natěsno, že výraz mít koule v našich myslích přímo znamená mít odvahu, kuráž či statečnost. Když se ale podívám na pár nedávných domácích i zahraničních událostí, vyvstávají mi hlavně ženy, které slovu odvaha dodávají svými příběhy vlastní význam.

Íránské ženy stojí v první linii masivních protestů proti smrti Mahsy Amini, která zemřela ve vazbě mravnostní policie poté, co byla zatčena kvůli „nevhodně nasazenému hidžábu“. Ženy tu s prostředníčky zdviženými k portrétům Ajatolláha Chameneího sjednotily lidi různého věku, ekonomických tříd, etnik, a dokonce i náboženského vyznání a organizují demonstrace, na nichž pálí šátky, tančí v ulicích a skandují přímé odmítnutí systému, který je utlačuje ve všech fázích života. Riskují život, aby mohly mít svobodu, a některé z nich už o něj přišly.

Proč je v USA snazší koupit si zbraň než jít na interrupci? Příběh střelce z Texasu ukazuje pokrytectví pro-life hnutí

Komentář

I ve Spojených státech, kde žiju, se právě teď odehrává zásadní boj o nezávislost, svobodu a rovnoprávnost – a vedou ho opět ženy. Většinově mužský Nejvyšší soud tu nejdřív zrušil celonárodní právo na potrat, aby ho postupně jeden po druhém odebíraly i státy, vedené většinově mužskými parlamenty převážně konzervativního složení. Americké ženy tak po půl století připravily o právo samy si rozhodnout, kdy, jak a s kým mají dítě.

Ženy se bouří

A tak se ženy opět vzbouřily. V Kansasu, kde se ve volbách rozhodovalo, zda tam právo na potrat zůstane, se spojily a zorganizovaly masivní tažení na volební místnosti. Stát, který je tradičně konzervativní a rurální, pak ohlásil šokující výsledek: 59 % lidí hlasovalo pro zachování práva na interrupci. Kansasankám se podařilo ubránit zákonnou možnost rozhodovat o svém těle, a ještě o něm přesvědčit i část mužů.

Opět se musely spolehnout na svou odvahu, odhodlání, vynalézavost a inteligenci, aby si ve své vlastní zemi zajistily rovnoprávnější postavení. Kuráž projevily i tam, kde ji nenašli mnozí muži.

Třeba když příznivci Donalda Trumpa loni v lednu násilím vnikli do Kapitolu a pokusili se o převrat. Hned poté kritizovala exprezidenta spousta politiků, dokonce i mnozí republikáni. Nejrazantněji a až do konce to ale vydržela jen jedna z nich, Liz Cheney

Rozhodování to nebylo vůbec lehké, protože profesně jí šlo o všechno: jako konzervativní politička s Trumpem v naprosté většině zákonů souhlasila, a v politice navíc chtěla zůstat. Přesto jej opakovaně a nahlas kritizovala, postavila se do čela komise, která jeho roli v organizaci vzpoury vyšetřuje, a přišla kvůli tomu o vedoucí pozici ve Sněmovně a nakonec i o poslanecký post. 

Je náhoda, že ze všech republikánů, kteří se mu mohli postavit, mu nejrazantněji a za cenu největších osobních i profesních obětí odporovala žena? I že dosud nejpřímější snahy pohnat Trumpa k právní odpovědnosti zase vzešly od žen, tedy prokurátorek Letitie James a Fani Willis?

Odvaha pod palbou

A když osmnáctiletý mladík začal s poloautomatickou puškou střílet děti a učitelky v základní škole v texaském Uvalde, stáli vycvičení policisté bezradně před školou i před třídou, zatímco odhodlaná matka vnikla do budovy, vyběhla z ní i se svými dvěma dětmi a dost možná jim tím zachránila život.

Byla by chyba očekávat, že ženy jsou monolit, který si o všem myslí to samé, protože každá máme jinou zkušenost, vhled i priority. Ale od íránských ulic přes americké volební urny až po každodenní odhodlání Češek nenechat si odpírat to, co je běžně dopřáváno jejich mužům, pozoruju s obdivem všechny ty stupně odvahy, které ženy projevují. 

Chystáte se na konferenci Svět podle Heroine?

To, že se ženy vzepřou očekávání, potřebám a tlaku společnosti, je stojí mnohem víc odvahy než muže, a to nejen proto, že nemají vytvořené letité sociální a ekonomické sítě, které je udrží, když jsou odmítnuty. Ale také proto, že každým svým příběhem, který se liší od zaběhnutých norem, pomáhají měnit nastavení celé společnosti.

Foto: Nová senátorka Daniela Kovářová považuje obtěžování za přirozené. Robert Klejch / CNC / Profimedia

Plácání po zadku a obtěžování jako normální chování? Senátorka zapomněla na jednu skupinu společnosti

Komentář

Ženám je od začátku života upírána jejich individualita; už jako malé holky jsme vedeny k tomu, abychom nevyčnívaly, poslouchaly, uklízely, vypadaly, nekřičely, ustoupily, pečovaly, podřídily se, usmívaly se a vůbec potlačily své potřeby kvůli jiným, neměly sny a plány, nebo je raději vzdaly, protože od toho tu přece nejsme. Část dnešních rodičů už naštěstí vychovává své dcery jinak a část matek si také dovolila promluvit o tom, jak obtížná, až obtěžující je na rodičovství ta neustálá péče, kterou má v 98 % rodin s dětmi zase na bedrech žena. To všechno potřebuje odvahu, která směřuje ke vzpouře – ne jedné velké, ale k tisícům malých, každodenních vzpour. 

Strážkyně starých pořádků

Nedivím se mnoha ženám, zejména starším, že tuto odvahu nemají. Celý život žily v systému, ve kterém se naučily pohybovat, a vystoupit z něj je pro ně příliš ohrožující. Čemu se divím, jsou ale situace, kdy tyto ženy aktivně vystoupí proti těm, které promluví o potřebě změny stavu. V tu chvíli se z nich stávají kolaborantky stávajícího, které výměnou za pochvalu vládnoucí skupiny brání dalším svého druhu, aby žily své životy jinak, po svém, bez dozoru a usměrňování.

Takové momenty jsou pro mě hluboce zraňující, protože jen prodlužují omezování dalších žen a napomáhají je udržet přijatelným. Každá, která o tom promluví, potřebuje odvahu, protože ji v obecné společnosti mé a starších generací, nyní vládnoucích, velmi pravděpodobně čeká odsouzení a odmítnutí. 

I proto děláme chybu, když o statečnosti mluvíme jako o něčem, k čemu jsou potřeba koule.

Už dávno ne.

Autorka je zpravodajkou v USA Deníku N

Popup se zavře za 8s
zavřít reklamu