Byl to útok na pudy, zamiloval jsem se do čtyřleté dívky. Tři pedofilové popisují, jak se vyrovnávají s tím, že je přitahují děti
Jaké to je žít s vědomím, že své nejhlubší city nikdy nesmíte pojmenovat nahlas? Toužit po blízkosti, která nesmí a nemůže být naplněna – protože by ubližovala? Co znamená připustit si, že vás přitahují děti? Lukáš Houdek napsal s pedofily a jejich blízkými knihu rozhovorů Mlčení. Přečtěte si příběhy tří z nich.
Ve společnosti asi není více nenáviděné skupiny lidí. O pedofilii panuje celá řada mýtů vedená přirozeným strachem o bezpečí dětí. Je ale ostrakizace lidí s touto preferencí tou správnou cestou?
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Sám jsem byl ve svých šesti letech pedofilem zneužit. Moje rozhovory s pedofily a jejich blízkými vyšly nedávno knižně pod názvem Mlčení.
Život s vidinou nenaplněnosti
Je červenec 2021. Vystupuju z auta u jedné z přehrad v severozápadních Čechách. Mám se tu sejít se čtyřicetiletým Maximem (jeho jméno je pro potřeby článku změněné, stejně jako jména ostatních respondentů – pozn. red.). Hustě prší. Nikde nikdo. Po chvilce čekání se vydávám přímo k vodní ploše. Třeba ho najdu tam. Boty mi podkluzují a při stoupání do kopce se rychle zadýchám. Po pár minutách na obzoru zachytím siluetu. Tmavá nepromokavá bunda s kapucí přes hlavu.
Znejistím. Jdu na schůzku s neznámým člověkem – na základě anonymního e-mailu, uprostřed ničeho, na mě v dešti čeká temná postava. Situace jak z amerického hororu.
„Dobrý den, vy jste mi tedy dal,“ podávám muži ruku a poprvé zahlédnu jeho tvář. „Já jsem Maxim,“ odpovídá na pozdrav. Navrhuju, že si popovídáme v autě. Pokud bychom se drželi původního plánu a povídali si uprostřed krajiny, promokli bychom na kost. Souhlasí.
To, že má sexualitu nastavenou jinak, si začal uvědomovat kolem svých patnácti. Zamiloval se do sedmileté holčičky. „Nejsou to zrovna veselé pocity. Člověk zná pedofilii z médií, kde se k ní dává rovnítko se sexuálním zneužíváním dětí. Byl jsem z toho na dně, trápil jsem se. Nevěděl jsem, co dál,“ říká posmutněle, zatímco kapky deště buší do kapoty.
Pomohlo mu až setkání s jinými pedofily na online chatu, kde poprvé došel k tomu, že to, co cítí, prožívají i další lidé. „Dnes už jsem spokojený, i když si člověk celý život nese omezení.“ Přiznává však, že schopen o sobě poprvé říct, že je pedofil, byl až v pětadvaceti.
Co se v reportáži ještě dočtete
- Příběh Pavla, který si dlouho myslel, že je gay. Později si uvědomil, že věk jeho přitažlivosti se neposouvá. Rozhodl se o tom mluvit s blízkými i s vedením skautského oddílu, kde působil jako vedoucí. Vše pochopili – s jasnými pravidly, že nikdy nebude s dětmi sám.
- Filipův příběh je jiný. Dlouho své pocity potlačoval, s pomocí disciplíny i víry. Jenže jeho vnitřní napětí se stupňovalo a pak jednou kontrola selhala. Sáhl na sedmiletou dívku. Okamžik, který změnil život jí i jemu.
- Odborníci upozorňují, že pedofilie neznamená automaticky násilí – a že většina sexuálních deliktů na dětech nevzniká z této preference.
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Život s vidinou nenaplněnosti jeho milostné složky je pro Maxima těžký. Někdy se propadá do depresivních nálad, protože jeho několikeré pokusy o navázání partnerského vztahu s dospělými ženami skončily nezdarem. Nebylo to ono. Zatím nejsilnější city choval už před více než dekádou ke čtyřleté dívce, kterou zpozoroval mezi bytovkami na sídlišti, kde bydlel. Spřátelil se s jejími rodiči a dívka i její dva sourozenci si strejdu, jak mu začali říkat, oblíbili. A zůstali v kontaktu, i když se přestěhoval. „Později děti dostaly nápad, že by se chtěly podívat ke mně. Začaly za mnou tedy občas jezdit, zůstávaly na víkend a trávily u mě čas i o prázdninách, když rodiče pracovali,“ vzpomíná Maxim. Pro děti vždy vyvařoval a chystal atraktivní program.
