„Vyšpulit na manžela prdelku“. Je v manželské posteli potřeba souhlas?
Intimita v dlouhodobém vztahu je taky někdy ošemetná věc. Stává se, že jeden to chce a druhý ne. A teď – jak z toho ven? Někteří lidé vnímají manželské povinnosti jako „povinnosti“ ženy za to, že manžel živí rodinu. Jiní vnímají, že vynucovat si soulož ve vztahu je vlastně opakované znásilňování. Jsou všechna odmítnutí v partnerství stejná, nebo záleží na situaci?
Už jsem to psala, píšu to znovu a bojím se, že to budu psát ještě hodně dlouho: Máme v naší společnosti velký problém s chápáním konsentu. Tedy toho, kdy, kdo, jak a za jakých okolností bez jakéhokoli nepohodlí a nelibosti souhlasí s tím, jak se k němu chovají jiní v oblasti sexu. Používám v tomto kontextu místo českého souhlas nebo svolení z angličtiny přejaté konsent, protože se používá právě specificky v oblasti sexu, intimity, hranic a mezilidských vztahů.
Osobně myslím, že to hrotili lidé na všech stranách. Celá ta věc je nesmírně subjektivní a zásadně záleží na tom, jak každý z nás vnímá všechny jednotlivé složky.
Už jsme diskusi o konsentu nakousli, ale je a bude složitá, citlivá, plná nedorozumění, překřikování a agrese. To, jak žijeme a prožíváme naše sexuální vztahy, se bytostně a dennodenně dotýká každého z nás a spoustu z těch věcí každý vidí jinak. Proto na sebe budeme narážet. Jednou z nejvíce šedých zón je konsent a sex v dlouhodobých vztazích, kde není snadné určit jednoznačné dobro a zlo, protože je tam moc nuancí, moc odstínů šedi.
Ale je potřena natvrdo říct, že znásilnění ve vztahu a v manželství existuje a vůbec to není vzácnost nebo záležitost úchylných psychopatů. Stejně tak neexistuje sex jako „manželská povinnost“. Nebo by taková povinnost rozhodně existovat neměla, i když nemalá část naší populace to tak vnímá. Častěji jsou to muži, kteří si myslí, že když „živí rodinu“, mají právo na sex kdykoliv. Bez ohledu na to, že třeba jejich žena pracuje taky, nebo je s dětmi na rodičovské, což je v podstatě plnohodnotná práce.
Myslíte si, že v partnerství by žena neměla odmítat sex?
Před pár dny proběhlo Twitterem vyjádření jedné paní ve smyslu, že když chce manžel sex a ona zrovna ne, tak se z lásky překoná, „vyšpulí prdelku a podrží mu“. Kolem postu se strhla vášnivá diskuse, kdy jedni oponovali, že se v podstatě nechává znásilňovat, a jiní zase, že když se někdo dožaduje opakovaného konsentu i v dlouhodobém vztahu, musí být „frigidní k***a a nesmí se divit, že ji pak manžel podvádí s těmi, které jsou povolnější“.
Podle mě to hrotili lidé na obou koncích názorového spektra. Celá ta věc je totiž nesmírně subjektivní a zásadně záleží na konkrétním vztahu a na tom, jaké máme nastavení my osobně i my mezi sebou. „Nechci sex“ totiž může mít dva různé významy.
V prvním případě máte pěkný sexuální život, sex se svými partnery a partnerkami máte rádi, ale nechce se vám zrovna v ten moment. Jste uprostřed práce, myšlenkami jste někde úplně jinde. Partner/ka na vás začne pomrkávat. Vás ale představa, že se teď budete svlíkat a „namáhat“, zrovna nenadchne. Řeknete „Ne“. On pomrkává dál. A vy si řeknete: „Ale co, když o to tak stojí, mě neubyde“ a jdete do toho. Jsem hodně citlivá na důstojnost, konsent a hranice – ale tohle jako problematické nevnímám. Protože vím, že kdybych to „Ne“ zopakovala, partner dál tlačit nebude, ani mi to nebude nijak vyčítat. A taky vím, že příště to může být obráceně. Já budu zrovna v náladě, taky budu pomrkávat opakovaně a budu ráda, když to dopadne v můj prospěch.
To druhé „Ne, nechci“ ovšem vypadá úplně jinak. Manžel přijde z práce a dožaduje se sexu. Jeho žena nechce. Opravdu ten sex nechce. Je unavená z vlastní práce, z celodenní péče, je bolavá po porodu nebo má jiné dlouhodobé zdravotní potíže. Nebo ji opilý manžel vzbudí uprostřed noci, když se vrátí z hospody. Ona řekne „Ne“, on tlačí dál. Vyčítá, vydírá, vyhrožuje. Žena se opakovaně pokusí oponovat. Muž začíná být agresivní. Žena ví, že muž nepřestane. Že přejde do fyzického násilí, začne mlátit do věcí, vzbudí děti. A že si ten sex nakonec stejně vynutí, nebo bude velká scéna, kdy chytí ženu pod krkem, padne facka a ráno budou modřiny, které bude muset žena pracně maskovat make-upem... Takže se nakonec podvolí a sex proběhne. Ale je to „sex“? Nebo je to znásilnění? Když se toto opakuje, žena už se ani nepokouší bránit. Ví, že nemá šanci. Už ani neříká „Ne“.
Takže je to cajk? Je to dobrovolný sex? Je podvolení se v takovém dlouhodobém nastavení opravdu konsent? Je to takto v pořádku, protože sex je „manželská povinnost“?
Aktuální číslo
- Žijí s postižením, ale to nedefinuje jejich osobnost ani přístup ke světu
- Máte odvahu zpomalit? Být offline, žít svým vlastním tempem a být v klidu? Inspiraci najdete v rubrice Feel good
- Foto na titulní straně: Eliška Sky x Midjourney
- Speciální příloha o umělé inteligenci. Co bychom jï měli naučit především?
- Více než 180 stran čtení, které způsobuje nezávislost
