Mají dvě děti a další už nechtějí. Jí nevyhovuje hormonální antikoncepce ani tělísko, jemu sex s kondomem, přerušovaná soulož jim přijde příliš riskantní. Další možností je vasektomie, jednoduchá procedura s vysokou výslednou spolehlivostí. Vyvolává ale mnoho otázek a bouřlivých emocí. Dokážeme od nich poodstoupit a bavit se o ní klidně a věcně?
„Jedu na vasektomii. Milujte své ženy a necpěte do nich antikoncepci <3“. Tímto jednoduchým oznámením chtěl Dominik Stroukal, ekonom a publicista, udělat osvětu věci, která existuje a děje se, ale moc se o ní nemluví. Podařilo se. Jeho tweet přitáhl pozornost širší twitterové komunity a vyvolal zajímavou diskusi.
Častou reakcí byl šok, překvapení a jistý diskomfort – někdy nehodnotící, ale často ve formě pohoršení či nevyžádaných rad, aby si pán své rozhodnutí ještě promyslel, protože má značná rizika a přeci jen existují méně radikální alternativy. Je udivující, že si někdo myslí, že toto rozhodnutí se dělá s lehkostí. Jsou za ním jistě několikery konzultace s odborníky a dlouhá vnitřní introspekce či hovory s partnerkou. Dá se jen těžko předpokládat, že muž volící vasektomii neví, do čeho jde.
Mnoho lidí vyjádřilo jednoduše respekt. Ženy často právě za to, co vyjádřil Dominik Stroukal ve svém tweetu – když muž podstoupí vasektomii, jeho sexuální partnerky se nemusejí bát nechtěného otěhotnění a mohou ze svého života odstranit každodenní polykání hormonální antikoncepce, jež stále patří mezi nejčastější ochranu před početím.
V diskusi bylo několik mužů, kteří přiznali, že o vasektomii taky uvažují, váhají a takto otevřené prohlášení je podněcuje o tom dále přemýšlet; někteří měli čistě praktické otázky. Zajímavá byla skupina mužů, kteří napsali, že sami vasektomii podstoupili, třeba už několik let zpátky, nelitují a své rozhodnutí si pochvalují. Z toho lze usoudit, že vasektomie je „téma“ a v rámci osvěty by nebylo špatné vytáhnout jej víc na světlo.
Vasektomie je chirurgický zákrok, při kterém dochází k přerušení (podvázání) chámovodů, které do ejakulátu přivádějí spermie. Medicínská část procedury mnoho otázek nevzbuzuje: v současné době se vykonává tzv. bezskalpelová vasektomie, která se provádí ambulantně pouze v lokální anestezii, nevyžaduje hospitalizaci a doprovází ji minimum komplikací. Ve srovnání s kondomem či přerušovanou souloží je nejspolehlivější formou mužské antikoncepce. Plodnosti přitom zabrání bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz.
Vasektomie není kastrace! Při kastraci se odstraní varlata, po zákroku se přestanou tvořit pohlavní hormony a mění se celá osobnost člověka a prožívání celé sexuality. Vasektomie nemá vliv na sexuální život, libido, kvalitu erekce, schopnost ejakulace ani prožívání orgasmu, netrpí ani citlivost penisu – vše zůstává při starém. Dojde pouze k tomu, že spermie nejsou součástí ejakulátu.
Otázek, pochyb a rizik je kolem vasektomie mnoho, především etického, sociálního a osobnostního charakteru. Velký rozdíl je v tom, zda o ní uvažuje mladší muž jako o antikoncepci s tím, že někde dál v budoucnu děti plánuje, či muž, který ví určitě, že (další) děti nechce. Je to právě ten moment nevratnosti, který v lidech vyvolává nejvíce diskomfortu. Teď se možná muž cítí, že (další) děti nechce, ale co když si to časem rozmyslí – a už s tím nepůjde nic dělat?
Je důležité říct, že vasektomie není plně nevratná. Čísla se prozatím velmi liší a také záleží, jak dlouho od zákroku by se lékaři o zvrácení pokusili. Uvádí se, že do deseti let od zákroku je úspěšnost znovunavázání chámovodů a obnovení plodnosti 50–60 %, pak tato úspěšnost klesá na 25 %. Protože je možnost obnovení plodnosti takto nespolehlivá, je vasektomie většinou lidí vnímána jako nevratná a jejich nepříjemné pocity z ní jsou pochopitelné. Na druhou stranu, počet mužů, kteří své vasektomie litovali a přáli si ji zvrátit, se ve světě pohybuje v nízkých jednotkách procent.
Pokud se muž pro vasektomii rozhodne, pořád si může nechat zadní vrátka, kdyby se rozhodl mít (další) děti. Přestože je nyní ve spokojeném vztahu, ten se může v budoucnu rozpadnout, muž si najde novou partnerku a ta s ním bude chtít mít děti. Stále existují další možnosti početí: před zákrokem je možné nechat si odebrat spermie a zmrazit je. A i po vasektomii v těle stále existují spermie, které se dají odebrat chirurgicky. Ano, pak musí následovat umělé oplodnění partnerky, což je cesta náročná a nemusí se podařit. Ale ta možnost tu je a člověk ji může do svého hodnocení rizik zařadit.
Lékaři vasektomii provádějí až po sérii konzultací a důkladném informování o všech rizicích a důsledcích. Pokud si to člověk opravdu promyslí, srovná si to sám v sobě, případně s partnerkou, oba chápou všechna rizika a jsou ochotni jim čelit – je vasektomie racionální volba. U nás ji zatím podstoupilo maximálně několik tisíc mužů. Jinde ve světě je stále běžnější. V zemích jako Kanada, Velká Británie, Nový Zéland, Jižní Korea či Nizozemsko podstupuje vasektomii 15–18 % mužů. Mnozí hlásí, že mají nyní více sexu (a někdy i více sexuálních partnerek), protože odpadl strach z nechtěného početí a oni si mohou sex užívat s větším potěšením.
Rozhodnutí podstoupit vasektomii je samozřejmě vždy na konkrétním člověku, konkrétním páru a jejich konkrétních životních podmínkách. Obecněji ale může být vasektomie součástí širší diskuse o zodpovědnosti mužů a žen za společný sexuální život a reprodukci. Ta je totiž v současnosti vychýlená na stranu žen.
Drobná aktualita otištěná na stránkách Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy vzbudila silné reakce: zpochybňovala dosavadní vědecká zjištění o nežádoucích účincích hormonální antikoncepce a doprovázelo ji zlehčování vedlejších účinků léků odkazem na „vnitřní pocit žen“. Kateřina Makrlíková, předsedkyně sdružení Nehormonálka, dokládá na datech, že tyto účinky mají opravdu daleko od nějakých dojmů, a pozastavuje se nad tím, proč se tak často mlčí i o jiných metodách prevence početí.
Nejběžnější ochranou před početím je hormonální antikoncepce, kterou ženy užívají často celé dekády. Rizika a vedlejší účinky HA byly už mnohokrát popsány a nelze je brát na lehkou váhu. Mezi nejzávažnější patří zvýšení rizika tvorby krevních sraženin, souvislost s rozvinutím deprese nebo významné snížení libida. V extrémním případě ženě užívající HA hrozí i smrt, zatímco běžná ochrana před početím na straně muže přináší jen mírný diskomfort (kondom) nebo menší potěšení ze sexu.
Fakt, že břímě za ochranu před početím, která přímo ovlivňuje tělo, leží výhradně na ženách, je u nás vyslovován málo nebo vůbec. Považujeme to za samozřejmost. Zjednodušeně lze říct, že zatímco muž si sex užívá, žena za jeho důsledky nese odpovědnost. To jí hrozí nechtěné těhotenství, nelehká volba ohledně interrupce anebo v důsledku úplná změna života, pokud se rozhodne si dítě ponechat. (Muži hrozí přinejhorším alimenty.)
Objev HA patří k velkým emancipačním momentům dvacátého století a ženám umožnil kontrolu nad jejich těly. Jsme ale jako společnost o sedmdesát let dále a naše možnosti, znalosti i naše vztahy se mění. Pokud přemýšlíme v kategoriích etiky, rovnosti a společné odpovědnosti v partnerském vztahu, je namístě se ptát: proč to mají být jen těla žen, do kterých se tu „sahá“?
Sporných momentů a otázek kolem vasektomie je mnoho a je pochopitelné, že vyvolávají znepokojení a nejistotu. Obecně zde působí několik abstraktnějších psychologických momentů. Pocit konečnosti může být děsivý. Můžete si nastokrát říct: „Nám dvě děti stačí, jsme spolu patnáct let a spokojení,“ ale někde vzadu v mozku nejspíš vrtá červík pochybností a potřeba nechat si zadní vrátka. „Co by, kdyby.“
V podloží našich identit a celospolečenské psýché také pracují zažité archetypy a předsudky. Plodnost a penis jsou po celou historii vnímány jako atribut mužství. Představa jejich narušení, jakkoli racionálního a podloženého fakty, může být pro muže nesnesitelná.
A pokud se vasektomie představí jako součást proudu „novot“, myšlenek, které obracejí naruby vše, co jste doposud znali a měli za samozřejmé, není divu, že vzbuzuje negativní pocity. Svět skutečně pokračuje rychle kupředu, jistoty se ztrácejí a pro mnoho lidí je náročné je stíhat, reagovat, přizpůsobovat se. To vyvolává v lepším případě vnitřní diskomfort, v horším odpor a agresi (oblíbená je fráze „Svět se v pr*el obrací“).
Jednou z nadějí na klidnější argumentaci je pokrok v medicíně a zvyšování zvratnosti vasektomie, aby onen nepříjemný pocit z její osudovosti a konečnosti zmizel. Výzkumy v této oblasti probíhají. Otázka je, jak intenzivně. Existuje společenská objednávka tuto metodu vylepšovat? Vzhledem k tomu, že muži mají většinu rozhodovacích a mocenských pozic, i v legislativě, politice a vědě, oni zatím rozhodují, kterým směrem se výzkum vydává, kdo dostává více peněz na jaká témata. Pokud existuje zakořeněný návyk, že se o antikoncepci stará žena a že vasektomie je radikální a ohrožující maskulinitu, vůle vědecky posouvat tuto metodu by mohla být menší.
Tím, že o vasektomii budeme mluvit, neznamená, že je do ní někdo nucen. Nikdo si obrazně řečeno nebrousí nůžky, aby mužům stříhal penis. Vést diskusi založenou na faktech a zkušenostech, jak odborníků, tak mužů, kteří ji podstoupili, může však být objevné pro všechny a může to posouvat obzory toho, jak uvažujeme o svých tělech (a tělech našich partnerů a partnerek), o sdílené odpovědnosti a o partnerství. Předkládejme bez předsudků svá pro a proti, kterým každý člověk přikládá jinou hodnotu. Co je pro jednoho nemyslitelné, je jiný ochoten risknout bez váhání.
V diskusi pod tweetem Dominika Stroukala se více mužů vyjádřilo, že je téma zajímá a sami nad vasektomií uvažují. Na vývoji v jiných zemích vidíme, že se možná díváme na jednu z budoucích běžných metod antikoncepce. Jak to bývá i u jiných témat, nevědomost generuje předsudky, odsudky a strach. Pojďme se o vasektomii bavit věcně a s respektem, tak jako se už desítky let bavíme o antikoncepci ženské.