Jako malý Sheldon. S mimořádně nadanými dětmi si často školy neví rady, rodiče je raději učí doma

Mirka Misáková vystudovala informatiku a pracuje jako lektorka. Když měl její dnes dvanáctiletý syn nastoupit do školy, obešla jich několik, včetně alternativních. V žádné nenašla podmínky vhodné pro dítě, které už v předškolním věku četlo a psalo česky i anglicky a k tomu počítalo na úrovni mnohem starších dětí. Její dvanáctiletý syn se tedy vzdělává doma, pomocí online platformy Recess.gg, kde píše, programuje a učí se zcela autonomně, bez dohledu rodičů.

Na americké platformě Outschool se vzdělává i sedmiletý syn Alžběty Eli Axmannové. „Vybrali jsme si čtení, psaní, matematiku, společenské vědy, sociální dovednosti, to jsou v USA povinné předměty. Doma čteme a děláme českou matematiku, abychom byli připraveni na portfoliové přezkoušení v české škole,“ vypočítává matka. Rodina se snažila chlapce zapojit do vzdělávání v mateřské škole, nicméně neuspěli – a chlapec dnes odmítá zůstat v jakékoliv instituci bez rodičů.

„Není možné říct, že všechny mimořádně nadané děti jsou v běžných školách nešťastné. Ale je tu skupina, s jejíž podporou si systém evidentně neví rady,“ podotýká výzkumnice z Univerzity Karlovy Eliška Glatzová, která se ve svém výzkumu zabývá vhodným vzdělávacím prostředí pro nadané. Právě tyto děti – a v Česku jich je několik stovek – následně raději volí domácí vzdělávání. Někteří docházejí do „domškoláckých“ skupinek, další se učí přes internet, jiní dávají přednost unschoolingu, kdy se vzdělávání dětí řídí pouze jejich zvědavostí a zájmy.

Takový režim je ale náročný zejména pro rodiče, kteří nesou psychickou i finanční zátěž. „Nevýhodou může být i riziko vyhoření rodiče,“ dodává Glatzová. Jak na tom jsou nadané děti, které se vzdělávají doma ve srovnání s vrstevníky ohledně socializaci? Chybí jim kamarádi? A nežijí pak až příliš online? Více na webu Heroine.cz.