Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Dovolená ve znamení udržitelnosti. Jižní Tyrolsko jako výkladní skříň ekoturistiky

CestováníGastronomie
Relax
Anna Urbanová
| 19. 3. 2022 | 10 912
Dovolená ve znamení udržitelnosti. Jižní Tyrolsko jako výkladní skříň ekoturistiky
Foto: Alta Badia/Südtirol

Dolomity nejsou jen malebné hory, desítky kilometrů sjezdovek v zimě a treků a ferrat v létě. Region, kde se Itálie potkává s Rakouskem, udělal za posledních dvacet let skok směrem k udržitelnosti, který je zde vidět na každém kroku. Mladí vinaři sem přinesli myšlenky biodynamického pěstování révy, farmy produkující čerstvé lokální suroviny dodávají do špičkových restaurací i méně okázalých horských chat. Jste otrávení z nabídky služeb v českých horách? Jižní Tyrolsko ukazuje, jak to dělat smysluplně, s vkusem a zodpovědně k prostředí.

„Budeme mít steak,“ oznamuje radostně můj společník s očima upřenýma do degustačního menu, které na první pohled neslibuje žádné výjimečné kulinářské zážitky. „Steak z červené řepy,“ upřesním a pozoruju, jak svěsí koutky. Vedle tohoto chodu nás čeká pět dalších, na první pohled podobně prostých – ředkvičky, celer, bramborový koláček.

Úsměv se nám na tváře ale brzy vrátí. Moderní gastronomie, jak ji dělají v Severní Itálii, pracuje v duchu současných trendů v duchu lokálnosti a jednoduchosti úprav, které dají vyniknout chuti základních ingrediencí. Domácí jemně zauzený divoký pstruh je doplněný lehkou zeleninovou zálivkou a ředvička mu dodává správné „křupnutí“, což je ostatně trademark: s texturami jídla si tu dávají stejnou práci jako s jeho chutí. Kamkoliv během několik dnů na horách vydáme, potkáváme stejný přístup: poctivost, cit pro detail a jednoduchou, byť efektní estetiku.

Severské vlivy

Výlet do Jižního Tyrolska má svůj střed v příhraničním městě, které zná každý Čech z hodin literatury. Německy Brixen, italsky Bressanone a Porsenú v ladínštině, místním jazyku. Město v provincii Bolzano se nachází kousek za frekventovaným Brennerským průsmykem, který slouží jako brána do Itálie. S nadmořskou výškou pouhých 560 metrů nad mořem tu sníh na jaře spíše nečekejte, březen a duben už naopak přinesou příjemné jarní teploty. Za dvacet minut se ale odsud pohodlně dostanete do lyžařských areálů Plose, které patří do oblasti Dolomiti Superski, nebo Gitschberg-Jochtal. 

Jižní Tyrolsko si svojí diverzity považuje a směs italské a rakouské kultury tu vidíte na každém kroku. Občas to vzbudí u návštěvníka lehký zmatek – má při vstupu do obchodu nebo restaurace zvolit „Ciao“ nebo „Buongiorno“, anebo „Hallo“ a „Grüß Gott“? Brzy zjistíte, že je to jedno, místní jsou zvyklí přepínat mezi oběma jazyky a anglicky tu umí také většina lidí (přinejmenším ve službách). Multinárodnostní historii města uvidíte na architektuře a multinárodnostní současnost zase v nabídce obchodů a restaurací: můžete si dát klasický schnitzel a na památku koupit vyšívaný dirndl, ale o restauraci vedle už vám dají tradiční italskou pastu.   

Restaurace, kde nám naservírovali vynikající „steak“ z červené řepy, se nachází stranou centra Brixenu. V „AO“ restaurantu, provozovaném v rámci vinařského hotelu Haller, vaří dvojice mladých kuchařů – chef Simon Pichler, který prošel kuchyněmi v Dánsku a Švýcarsku (a vařil i pod René Redzepim, zakladatelem slavné kodaňské restaurace Noma), a Belgičan Levin Grüten, který se do vinařské rodiny přiženil. Denně obměňované degustační menu si ze severské kuchyně bere mnohé, ale základem zůstávají místní suroviny od lokálních chovatelů a pěstitelů. 


Jezte očima

Simon Pichler z AO Restaurant ve svých menu mísí vlivy nordické kuchyně s regionálními chutěmi. AO restaurace se dostala i do výběru gurmánského průvodce Gault-Millau, obdoby populárního Michelina.

Další fotky v galerii (5)

Lyžování jen s green passem

Kdo se vydává v březnu do italských Alp, zřejmě má kromě kulinárních zážitků v plánu i lyžování. Konec sezóny je tu pro lyžaře ideální; většina areálů končí s provozem až v dubnu a jarní lyžování má několik významných výhod. Méně lidí na sjezdovkách a teploty, které přes den nepadají hluboko pod nulu. Možná vás napadá: jaká bude kvalita sněhu? Italové si na úpravě sjezdovek dávají záležet a používají moderní metody zasněžování, které dokážou sníh dostat cíleně tam, kde by mohl chybět, takže vedle efektivity je ve hře i ekologie. Ostatně jako všude.

Z kabiny lanovky vás nevyvedou, ale významně na vás zagestikulují, abyste si respirátor nasadili. V každé restauraci i při nákupu skipassů je také nutné předložit „green pass“, tedy českou Tečku, respektive potvrzení o tom, že jste očkovaní nebo jste nemoc nedávno prodělali.

Nejbližším areálem je Plose, bezlesá planina s vrcholem ve výšce 2446 m. Pokud preferujte free ride, zamiřte raději jinam, sjezdovky jsou upravované především s ohledem na rekreační lyžaře. Díky své poloze s jižní orientací svahů je Plose nejslunečnějším areálem Eisacktalu, ideálním pro slunné a mrazivé zimní dny. Občas tu bývá větrno, ale návštěvník ještě rád „rozmrzne“ v některé z mnoha horských chat. Plose nabízí krásné výhledy na dolomitské hřebeny, na jihu je vidět Brenta a na severu Zillertalské Alpy. Mezi nejkrásnější sjezdovky patří červená devítikilometrová Trametsch s převýšením 1400 metrů. Severně od Brixenu najdete menší a méně lidnatý areál Gitschberg-Jochtal, dvojice lanovkou propojených resortů s kratšími sjezdovkami a rodinnou atmosférou.

„Na tuhle sezonu už jsme se opravdu těšili,“ říká Elisabeth Clara z turistické centrály Jižního Tyrolska s odkazem na minulou zimu, kdy byly lyžařské areály kvůli covidu zavřené zcela. Covidové restrikce jsou už v praxi velmi podobné našim, očekává se nošení respirátoru ve vnitřních prostorách a také v kabinách lanovek. Italové jsou mnohem méně benevolentní než čeští vlekaři. Z kabiny lanovky vás sice nevyvedou, ale významně na vás zagestikulují, abyste si respirátor nasadili. V každé restauraci i při nákupu skipassů je také nutné předložit „green pass“, tedy českou Tečku, respektive potvrzení o tom, že jste očkovaní nebo jste nemoc nedávno prodělali.

Dokdy trvá lyžařská sezona?

Jižní Tyrolsko
Sudtirol
Jestli plánujete letos ještě vyrazit na lyže, počítejte s předběžnými termíny uzavření areálů. Nejdříve skončí Carezza (27. 3.), pak Alta Badia, Seiser Alm a Val Gardena (10. 4.), dále Gitschberg-Jochtal, 3 Zinnen Dolomites a Obereggen (18. 4.), Kronplatz, Ahrntal a Ratschings-Jaufen (24. 4.), a nakonec Sulden a Schnals (1. 5.).

Alto Adige rovná se víno

Alto Adige, tedy italský název pro Jižní Tyrolsko, je nejseverněji položená italská vinařská oblast. Rozhodně ale nijak nová; podle nálezů se tady víno pěstovalo už v době před Kristem. I když se zde réva pěstuje jen asi na 5 tisících hektarů, kvalitou vín patří k nejzajímavějším oblastem. Nejznámější původní odrůdou je červený Lagrein. Produkuje chuťově plná, přitom lehká vína s tóny švestek a třešní a výborně se páruje s klasickými regionálními jídly: zvěřinou, pečeným vepřovým nebo tvrdými sýry. Mezi nejoblíbenější bílé odrůdy patří Pinot Blanc, Gewürztraminer, Chardonnay a Sauvignon Blanc. 

Alto Adige víno
suedtirol.info

A podobně jako v jiných odvětvích jede i vinařství na zásadách udržitelnosti. Konsorcium zdejších vinařů se přihlásilo k Agendě udržitelnosti 2030, kde se poměrně kriticky vyjadřují k dřívějším nedůsledným ekologickým opatřením a slibují komplexní přístup k péči nejen o révu a vinice, ale o lidi, kterým vinařský byznys dává práci. Přestože jen 7 % vinic má bio certifikaci, i bez ní se můžete být jistí, že lokální vína jsou produkovaná bez zbytečných pesticidů a s ohledem k půdě.    

Ve vinařském hotelu Haller, kde jsme dostali ono okázale neokázalé menu, nám nalévali víno z vlastních vinic. Ukázalo se, že sympatická mladá žena, která nám pomohla víno vybrat, je Teresa Pichler, spolumajitelka a zdejší sommeliérka. „O naše hrozny se stará můj otec Hans,“ usmívá se, „pracujeme tu celá rodina. Někdo v pohostinství, někdo v kuchyni. Je to náš život.“ K jídlu nám doporučí lehoučké bílé z odrůdy Kerner. Když se ptáme na možnost víno si nakoupit, opatrně nás varuje: „Ale jen dvě tři lahve na každého. Sami máme málo!“    

Článek byl připraven ve spolupráci s turistickou centrálou Jižního Tyrolska.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze