Slow travel jako forma svobody. Manželé radí, jak se vyhnout davům turistů a cestovat udržitelně
Zpomalovat na cestách neznamená ztrácet čas. Zpomalovat znamená nacházet ho. Nacházet skutečnou hodnotu času a plnost okamžiku. Jako když se díváš do krajiny a poprvé si uvědomíš, že ona nečeká, abys ji „viděl“, ale abys v ní byl. Zhruba tak o trendu slow travel, neboli pomalém cestování, přemýšlí pár z Česka, který zároveň sám provozuje ubytovací služby. Jak se na udržitelnější způsob dovolených naladit? A jak správně vybírat ubytování tak?
Když si připustíme, že zpomalováním se nevzdáváme světa, ale začínáme ho skutečně vnímat, cestování přestává být únikem z reality pracovního dne. Přestáváme se jen přesouvat z místa na místo, ale putujeme z okamžiku do okamžiku a cestování se stává návratem k sobě, k životu, ke světu, který nepotřebujeme dobývat, ale objevovat. S otevřeností, velkorysostí, pokorou k příběhům, které vnímáme jak v krajině, tak v lidech.
Pomalé cestování úzce souvisí s udržitelností. Ekologickou i lidskou. V tomto pojetí nejde jen o to, že méně létáš nebo volíš místo auta vlak, ale také o to, že svou přítomností nechceš unavovat místo, kde se ocitáš, snažíš se o pochopení, nikoli o vyčerpání všeho, co je k dispozici. Pomalé cestování je také do nějaké míry o odvaze ztratit kontrolu. Je to výzva nechat se vést okamžiky, intuicí a nečekanými rozhovory. Může také znamenat navazování vztahu, a to nejen s tím, co vidíte, ale i se svým vlastním tempem.
Jmenuji se Irena. S mým manželem Alešem cestujeme po Česku i po světě. Také vlastníme rodinný penzion Bohemian Cottage v Českém Švýcarsku. Aleš je průvodce po Národním parku České Švýcarsko a já několikrát do roka vedu pohybové retreaty v zahraničí. Díváme se tak na téma slow travel a responsible tourism z několika úhlů pohledu. Jako manželé, pro které je cestování velkým obohacením, zažíváme cestování s dětmi, známe je jako provozovatelé ubytovacího zařízení a služeb, jako průvodci druhým lidem.
