„Když nejsem vidět, nikdo mi neublíží." Cestovatelka radí, jak se sbalit na trek a bezpečně spát sama pod širákem

Býváte unavení z života ve městě? Rádi byste někdy vyrazili do hor, ale nemuseli shánět drahé ubytování v nevkusném turistickém resortu? Odpovědí by mohlo být bivakování, to jest cestování nalehko a spaní pod širým nebem. S výjimkou několik oblastí v Česku, jako je například Krkonošský národní park, lze spát v lese téměř kdekoli. A není to zdaleka tak náročné, což ve svém textu na webu Heroine.cz dokládá Viktorka Rys:

„Prostě začněte. Sbírání vědomostí na kurzech a v literatuře patří k věci, ale dokud nezačnete získávat vlastní zkušenosti, nikam vás to neposune. K trekování patří dobrá fyzická kondice, ale s tou si nemusíte dělat těžkosti, získáte ji samotnou praxí. Pro začátek nepotřebujete ani špičkové vybavení. Co přesně bude vyhovovat vašim potřebám, stejně zjistíte postupně. Inspirujte se druhými, ale najděte si vlastní cestu. Sólo putování je natolik individuální záležitost, že žádný mustr nemůže vyhovovat všem. V hikerské komunitě se sice shodneme na mnoha obecných tématech, ale mnohdy se neshodneme na běžných věcech jako plánování trasy, ideální stravování nebo vhodné vybavení. Prostě proto, že naše potřeby jsou různé."

Pokud máte obavy o své bezpečí, i tehdy má pro vás autorka pár užitečných rad a doufejme, že vás dokáže uklidnit. Spaní v lese totiž není zdaleka tak nebezpečné, jak by se mohlo zdát. „Vysoko v horách se cítím bezpečně skoro vždycky. Náročnější je to v blízkosti civilizace. Pro mě jakožto samotnou holku spící venku není žádné nebezpečí tak reálné jako to, které mi hrozí od lidí. Zvlášť pohybuju-li se v zemích se silně zakořeněnou patriarchální mentalitou, kde pro zálibu v bivakování nemají lidé absolutně žádné porozumění. Natož když jste žena, cizinka a sama. I tak lze ale bivakovat bezpečně.

Pravidlem číslo jedna, kterým se v takových situacích řídím, je nebýt vidět. Když nejsem vidět, nikdo mi neublíží. Před romantickými výhledy tak dávám přednost místům, kde se můžu schovat a být nenápadná. Z toho důvodu si na dálkové treky neberu stan. Stany jsou dobře viditelné, k jejich stavbě je potřeba najít rovné místo, takže se hůř schováte, a navíc ze stanu nemáte přehled o tom, co se kolem vás děje. A když vás někdo najde a do stanu vám vleze, jsou vaše možnosti útěku výrazně snížené."

Co Veronika dělala, když ji na louce málem našli opilí lesáci? Čím je vyzbrojená pro případ potřeby? Celý text Viktorky Rys čtěte na webu Heroine.cz.