Dárek k MDŽ? Místo květiny orgasmus

Podobně jako řada dalších věcí spojených se sexem je ženský orgasmus obestřen množstvím obecně sdílených pravd, domněnek nebo rovnou úplných nesmyslů.

Říkává se, že orgasmus je pro ženu jen třešničkou na dortu. Takový bonus. Poměrně často zaslechnete, že nás to přece „baví i bez toho“. Jde nám prý o úplně jiné věci než o vyvrcholení. Lidově populární sexuoložka Laura Janáčková před pár lety tvrdila, že žena orgasmus ráda vymění za porozumění a laskavost.

Jenže bonusy se rozdávají jen párkrát do roka. A k čemu je vám třešnička, když se díváte, jak se dortem pravidelně láduje někdo jiný?

Ženy orgasmus chtějí, to je bez debat. Ale cesta k němu je plná překážek, a tak se někdy nakonec zdá snadnější rezignovat. Jenže jakmile všichni podepíšeme nevyřčenou dohodu, že ženská rozkoš je něco navíc, dostáváme se na pěkně šikmou plochu. Když je něco jen navíc, vlastně ani nevadí, když to není moc často, že?

Zřejmě namítnete, že orgasmus u žen dnes přece není žádné tabu. Ale skutečně jsme o něm schopni mluvit volně, bez předsudků a odsudků, bez paušalizací a bez studu? Dále se nabízí otázka, proč o něm vůbec mluvit. Některá ho má, některá ho nemá, to je normální.

Jenže když se k slovu dostane statistika a průzkumy, ukáže se doslova ve vší nahotě, že tak jednoduché to zdaleka není.

Máme právo to chtít?

Ženský orgasmus je celkem vzato k ničemu. Zatímco ejakulace je jediným přirozeným způsobem, jak může dojít k oplodnění, příroda ženskou rozkoš ničím takovým nevybavila.

Ještě před válkou bylo společensky nepřijatelné přiznat, že by spořádané ženy toužily něco takového zažívat prostě proto, že se jim to líbí; tato skandální vlastnost se přisuzovala jen prostitutkám.

Druhá vlna feminismu a společenské uvolnění na přelomu padesátých a šedesátých let tenhle deterministický pohled na sex rázně smetly. Obrovsky se rozšířilo pole sexuologického výzkumu; A. Kinsey se svým Sexuálním chováním ženy (1953) odemkl spoustu Pandořiných skříněk (zejména co se týká ženské masturbace).

Na jeho práci navázali W. Masters a V. Johnsonová, kteří v přelomové knize Lidská sexuální aktivita popsali průběh ženského orgasmu, pojmenovali jeho čtyři fáze a celkově detabuizovali mnohé z ženské sexuality.

Je zřejmé, že ženský orgasmus ovlivňuje hodně věcí a nelze ho redukovat na prostou mechaniku. To nicméně nevysvětluje propast mezi počtem uspokojených žen, které mají sex s mužem, a těch, jejichž partnerkou je žena.

Těžko můžeme tvrdit, že lesbické ženy jsou tělesně jinak vybaveny než heterosexuální; vyjmenované faktory je ovlivňují stejnou měrou. Odpověď je nasnadě. Ženy-partnerky disponují větší znalostí toho, jak funguje ženské pohlaví a jiné erotogenní zóny, a nebojí se tu znalost použít.

Dejte mi návod

V heterosexuálním partnerském sexu je zásadní, aby takovou znalostí vládli oba, ehm, účastníci. Pokud žena své tělo nezná a netuší, co je jí příjemné, je pak pro partnera násobně obtížnější ji uspokojit.

Informační vakuum ohledně fungování ženských intimních partií je ale – logicky – větší u těch, kteří ony partie postrádají. Sebeuspokojování je dnes pro valnou většinou žen normální (až tak normální, že jedna respondentka ankety ji označila jako svou „oblíbenou formu prokrastinace“) a rčení, že pomocnou ruku najdeš na konci svého ramene, tu platí doslova.

Muži své předsexuální znalosti – v současnosti ještě víc než dřív – čerpají především z pornografie. Přestože jde pouze o souhrn vizuálních iluzí, které primárně slouží k tomu, aby naplnily mužské sexuální fantazie (což je v pořádku), jejich přesah do reálného života je problém.

Už jen představa, že žena nejlépe dosahuje orgasmu prostým bušením, je stejně nepravdivá, jako je rozšířená. Vaginálního orgasmu bez dráždění klitorisu dosahuje pouhých 8 % (!) procent žen, naopak klitorálního prakticky všechny, které někdy vyvrcholení zažily.

Možnost rozšířit si znalost ženské rozkoše nabízí např. americká iniciativa OMG Yes! Za jednorázový poplatek zpřístupní videoknihovnu s nahrávkami reálných žen, které oderotizovaně, detailně a věcně ukazují a komentují, co a jak jim dělá dobře. Ve stovkách pochvalných komentářů oné služby často zaznívá, že předplatné pořizují rodiče svým dospívajícím dětem. Možná je právě tohle způsob osvěty, na který jsme čekali?

Cena za hlavní roli

„Orgasmy předstíráš, že bys měla dostat / cenu Alfréda Radoka / A ne za vedlejší roli / Když jde o akt pohlavní, jsou tu jenom role hlavní,“ zpívá Xindl X v populární písničce. A má pravdu. Proč orgasmus předstíráme, když se tím samy okrádáme o potěšení?

Výzkum amerického Cosmopolitanu tvrdí, že důvody jsou víceméně dva, srovnatelně zastoupené – buďto nechceme ranit partnera, protože se domníváme, že by to bral jako svoje selhání, anebo to chceme mít „rychleji za sebou“. A proč to chceme mít rychleji za sebou? Protože nás to nebaví a víme, že orgasmu stejně nedosáhneme.

Stínem obou důvodů může být i strach, že pokud nenaplníme stereotypní mužskou představu o tom, jak se má žena v posteli chovat (tj. vášnivě, spontánně a náruživě), je to naopak naše selhání. A jsme zase u porna a u falešného obrazu, který o sexu vyvolává.

Četnost předstírání orgasmu (podle výzkumu jde až o pětinu všech vyvrcholení) jasně ukazuje, že ženy nacházejí stále dost silný důvod, aby své vyvrcholení raději nafilmovaly, než ho dosáhly. Ukázali jsme si, že roli hrají vnějškové faktory, psychologické zábrany i nedostatečně efektivní stimulace. Přinejmenším ty druhé dva lze ale odbourat, anebo na nich alespoň zapracovat, a to pod jedinou, zcela zásadní a ničím nenahraditelnou podmínkou.

A tou je otevřená a bezpečná komunikace.

Dokud ženy nebudou nahlas a konkrétně říkat, co, kdy a jak chtějí (anebo nechtějí anebo nepotřebují anebo chtějí, ale jindy), a dokud je muži pozorně a se zájmem nevyslechnou (a nebudou se ostýchat se ptát, zjišťovat a učit se), budeme mít doma cenu Alfréda Radoka skoro všichni.

A vážně to není pocta.

Míra radosti

Pokud ve vztahu chybí láska a respekt, ani sebelepší orgasmus ho nezachrání. Řešením ale není na pohlavní rozkoš rezignovat, jak navrhuje sexuoložka Janáčková, a namísto toho brát porozumění a laskavost.

V tomhle ohledu je zcela v pořádku „chtít to všechno“. Vztah postavený na důvěře a sex založený na sdílené vášni a zájmu o toho druhého by měl být přirozeným cílem každého z partnerů. Žena, která je podporovaná v lásce ke svému tělu, uspokojená nejen tělesně, ale i projevenou péčí a vědomím, že i její potěšení je samozřejmou součástí milostného aktu, bude žena spokojená, šťastná a milující. 

A to je výhra pro všechny.  

Rezignovat na to znamená riskovat mnohem víc než jen orgasmus.