„Je to sice dál, ale zato horší cesta?" Manželé radí, jak vyměnit honění se po památkách za udržitelné cestování

Irena Kubicová se svým manželem Alešem provozují vyhlášený penzion na rozhraní Českého Švýcarska a Lužických hor. Sami také velmi rádi cestují – ale odmítají se honit za klasickými turistickými destinacemi a zážitky z nich. Jejich přístup k cestování nemá nic společného s únikem od nepříjemné pracovní reality. „Stává se návratem k sobě, k životu, ke světu, který nepotřebujeme dobývat, ale objevovat. S otevřeností, velkorysostí, pokorou k příběhům, které vnímáme jak v krajině, tak v lidech,“ popisuje Irena Kubicová, jak o cestování přemýšlí. „Svou přítomností nechceš unavovat místo, kde se ocitáš, snažíš se o pochopení, nikoli o vyčerpání všeho, co je k dispozici. Pomalé cestování je také do nějaké míry o odvaze ztratit kontrolu. Je to výzva nechat se vést okamžiky, intuicí a nečekanými rozhovory.“

Cesta pro Irenu s Alešem začíná už výběrem ubytování. Je pro ně důležité, aby věděli, koho podporují – proto nefandí globálním platformám. „Hledáte-li něco neobyčejného, hledejte včas a napřímo. Vyberte si destinaci, hledejte ve vyhledávači v jazyce, kterým se v destinaci mluví, nebo v angličtině. A to i u nás. Přeskakujte reklamní položky, choďte na další stránky ve vyhledávačích,“ doporučuje.

Stejnou pozornost a péči se vyplatí věnovat i výběru výletů a aktivit na místě: „Pokud přece jen chceme vidět něco z top seznamu, vybíráme si tato místa mimo hlavní turistickou sezonu nebo ve specifický čas. Takto se nám například podařilo být v Egyptě u pyramid v Gíze od 7.00 do 9.00 úplně sami. Neřídíme se ani články typu „Jak procestovat Kubu za 14 dní“. Konkrétně na Kubě jsme vybrali tři místa: Havanu, Zátoku sviní, město Trinidad a všude jsme zůstali týden. Náš syn si s místními kluky zahrál fotbal, viděli jsme raritní zásobování restaurace koňským povozem, který tam jezdí i po dálnici, viděli jsme děti ve škole a místní cvrkot“. Zároveň, jak zdůrazňuje Irena Kubicová, není vždy nutné za zážitky a odpočinkem cestovat daleko. Mnozí z nás už navštívili několik kontinentů. Kdo ale důkladně prochodil a zažil Rychlebské hory, Novohradské hory, Slavkovský les, Moravský kras?

Ano, plánování je namáhavé a každý nemá úplnou svobodu například ve výběru destinace nebo termínu. I tak se ale dá leccos začít dělat jinak. Třeba už cestu pojmout jako součást dovolené nebo na místě sice navštívit „profláknutá“ místa, ale dojít k nim jinou cestou než ostatní cestovatelé. Další tipy pro slow travelling najdete na webu Heroine.cz. „Při slow travel není cílem „využít čas na maximum“, ale dát času prostor. Nechat den rozvinout tak, jak potřebuje — i když tě odvede jinam, než sis představoval. A právě tam, ve chvíli, kdy se přestaneš snažit všechno „stihnout“, tě může něco hlubokého konečně potkat…“ dodává Irena Kubicová.