Když superženy nestíhají. Zvládnout všechno není normální

Projekt
Work-life balance
Redakce Heroine
| 30. 11. 2020 | 3 410
Když superženy nestíhají. Zvládnout všechno není normální
Koláž; foto: Adéla Havelková

V novém čísle časopisu Heroine se věnujeme vyhoření, přetížení a přepracování - stavům, které pandemie u mnohých ještě zesílila. Že jsme ale díky vysokým nárokům, které vnímáme ze svého okolí a které na sebe nakládáme samy, zapomněly na péči o sebe, aktuální krize spíše odhalila než způsobila.

V novém čísle se věnujeme „superženství“. Taková superžena, to je zřejmě v představách mnohých někdo, kdo exceluje ve všech svých rolích, a nejenže z toho není ani trochu unavený, ale naopak to zvládá se zázračnou lehkostí. Být superženou znamená být nejlepší, ať děláte cokoliv – podat maximální výkon, nesmířit se s chybou a raději padnout vyčerpáním než uznat, že na něco nestačím. Zní to hrozně, že? I když se ale tohoto mýtu zbavíte, nemáte ještě zdaleka vyhráno.

Právnička a publicistka Šárka Homfray například mluví o tom, jak snadné je překročit zdravou míru, když se věnujeme práci, která nás baví a naplňuje. Když ale práci všechno odevzdáváme a zbylé síly dělíme mezi péči o blízké, máme tendence z rovnice jako první odstranit samy sebe. Potom stačí už třeba jen nečekaná výzva nebo náročnější období (anebo celosvětová pandemie), aby se nároky, které na sebe klademe, staly neudržitelné – a síly, které bychom potřebovaly obnovit, najednou nemáme kde a jak dočerpat. V lepším případě to končí vyhořením, v horším i závažnými zdravotními problémy. Psycholožka a ředitelka společnosti Aperio Eliška Kodyšová k tomu podotýká, že podstatu sebepéče jde dobře ukázat na příkladu kyslíkové masky v letadle, kterou člověk také musí nejdřív nasadit sami sobě, aby vůbec mohl někomu pomoci.

K projektu jsme přizvali ženy, které by si určitě zasloužily přízvisko super. Ne jen proto, že jsou úspěšné v práci, kterou si vybraly, ale i proto, že přijaly nelehké výzvy, které před ně život postavil, a přestaly zápasit s touhou po dokonalosti. Nebojí se říct si o pomoc, když ji potřebují, a nebojí se ani zpomalit a být k sobě laskavé. Kéž se to naučíme všechny. 


Kristýna Sovinská v září uveřejnila na svém facebookovém profilu otevřený dopis ministryni Schillerové, v němž reaguje na její výrok o svobodných matkách zneužívajících systém. Sama žije s malou dcerou, zároveň pracuje jako ředitelka soukromé mateřské školy v Praze.

Není čas a není síla. Hranice překročena. Kolaps. Nedoplatky za byt, rozbité auto. Rozchod. Zlomené srdce. Nespavost. V týmu nespokojení učitelé, protože dělají přesčasy. Nefunguje topení, vytekl záchod. Dítě si na zahradě zlomilo ruku. Kamarádka mi říká: Jsi jako slepice, co jí usekli hlavu, a ona furt běží. Přichází pandemie a my po nějaké době školku uzavíráme. Rodiče ale potřebují dát děti do školky, nezvládají s nimi pracovat z domova. Otvíráme. Děti v rouškách, učitelky omdlívající ve třídách. S dětmi je naštěstí legrace, takže zvládáme. Musíme. Stejně tak musím já. Nestěžuju si, nekňourám. Každé ráno se probouzím a děkuju ještě ve tmě, kdy jsou slyšet první tramvaje, za to, že mám byt, dost peněz a můžu si i zajít na večeři. Děkuju, že jsem zdravá. Vděčnost převažuje nad hořkostí.

Tylové šaty, 6999 Kč, náušnice, 899 Kč, vše H&M Conscious Exclusive


Lenka Koenigsmarková je esencí pozitivní energie. Přitom by si mohla stěžovat na nespravedlivý osud. Je matkou osmiletého Bena a čtyřletého Maxe, který je těžce postižený. Zároveň už sedm let pracuje jako marketingová ředitelka firmy Mattel.

Nikdo z lékařů nedokázal říct se stoprocentní jistotou, o jakou diagnózu se jedná. Nejblíže má k mozkové obrně. „To, že nemáme diagnózu, v sobě skrývá naději, že to dokážeme změnit. Já jsem si řekla, že to tak nenechám. Že se Max na nohy postaví, že si s ním na jeho maturitním plese zatančím, že bude mluvit a hotovo.“ Lékaři například tvrdili, že Max bude doživotně jen ležet. „Pravda je, že zatím nechodí a nemluví, ale vozík se naučil ovládat během dvaceti minut a komunikuje.“ V době, kdy se Max narodil, zkrachovala firma Lenčina muže a on tak zůstal se synem doma. „Tenkrát jsme se v podstatě doma míjeli, jakmile jsem přišla z práce, přebrala jsem děti a manžel šel pryč, jen se tak projít nebo si zasportovat, zkrátka si vyčistit hlavu, aby se nezbláznil. Ted už máme pro Maxíka denní stacionář a manžel si dělá rekvalifikaci, aby mohl začít pracovat jako řidič sanitky.

Šaty s květinovými aplikacemi, 7999 Kč, náušnice, 899 Kč, vše H&M Conscious Exclusive


Renáta Horváthová pracuje jako vysoká manažerka Amazonu, má pod sebou víc jak tisíc zaměstnanců a o své práci vypráví se stejnou vášní, jako by šlo o jednu z jejích expedic do hor.

„V managementu jsem už třináct let a rozhodně jsem zažila momenty, kdy jsem šla až na hranici možností. Musel přijít okamžik, kdy bylo potřeba nastavit si hranice a říct si, co ještě zvládnu. Pomohlo mi to zvolnit. Každý si musí najít svou rovnováhu sám, třeba i díky vlastním chybám. Za nejdůležitěj­ší už dnes považuju nebrat věci osobně a smrtelně vážně. Jistá míra empatie je důležitá, ale nepodléhat v klíčových rozhodnutích emocím je skutečné umění, nejenom v managementu, i v osobním životě. Je potřebné odpustit si nedoko­nalost. Věřím tomu, že je vždycky lepší udělat alespoň nějaké rozhodnutí než zůstat na místě. Dokona­lost by stála neúměrně mnoho času a energie, je neefektivní.

Šaty s potiskem, 3999 Kč, H&M Conscious Exclusive

Foto: Adéla Havelková, styling: Ivana Pražáková, make-up a vlasy: Natálie Host, produkce: Linda Majerová.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze