„Fakt jí kupuješ kapsičky? To já jsem to zvládala líp!“ Proč se matky navzájem pořád soudí, i když vědí, že to dělat nemají
Kojíte moc dlouho. Nebo málo. Jdete brzy do práce. Zůstáváte doma příliš dlouho. Dítě moc nosíte, málo nosíte, moc chráníte nebo naopak zanedbáváte. Ať uděláte cokoli, vždy se najde někdo, kdo ví, jak by to dělal lépe. Proč mají lidé tak silnou potřebu hodnotit cizí mateřství? A proč za větou „já jsem to dělala líp“ často stojí vlastní nejistota? Přečtěte si článek Mileny Jeřábkové na webu Heroine.cz.
„To bych svému dítěti nikdy nedovolila.“ „V jeho věku už moje dcera dávno spala celou noc.“ „Na všem se snad dá domluvit, to, že zlobí, znamená, že jsi nenaplnila jeho potřeby.“ „Fakt jí kupuješ kapsičky? Ještě nemluví? Už čte? Takové dítě bych si líp ohlídala...“
Foto: Kelly Sikkema / Unsplash
Podobné poznámky většina matek dříve nebo později vyslechne. Přicházejí od příbuzných a známých, ale dokonce i cizích lidí na ulici nebo sociálních sítích. Kritika mateřství je dnes už tak běžná, že jsme ji začaly považovat za normální součást rodičovství, píše Milena Jeřábková v článku o mom shamingu na webu Heroine.cz.
Jenže kritika mateřství není jen pár nepříjemných poznámek, které musíme přestát. Ovlivňuje sebevědomí žen, prohlubuje jejich pocity viny a vytváří dojem, že existuje jediný správný způsob, jak vychovávat děti.
„Ve skutečnosti jsou ale matky pod palbou kritiky téměř bez ohledu na to, jak se rozhodnou a co udělají,“ píše Jeřábková.
Psychologické vysvětlení tohoto fenoménu přitom může překvapit: Potřeba poučovat druhé totiž často nevychází z nějaké nadřazenosti, ale z pocitů nejistoty. Když si nejsme jisté vlastními rozhodnutími, pomáhá nám věřit, že ta cizí jsou ještě horší. Odsouzení druhých se tak stává způsobem, jak si potvrdit, že jsme samy obstály.
Své sehrávají také sociální sítě. Nikdy v historii nebylo tak jednoduché komentovat cizí rodičovství, porovnávat se s ostatními nebo hledat potvrzení, že právě náš přístup je ten správný. Místo podpory ale často vznikají znepřátelené tábory matek, které se přou o kojení, spánek, příkrmy nebo výchovu.
Existuje cesta ven? Článek Mileny Jeřábkové vysvětluje, proč je potřeba být „dokonalou matkou“ předem prohraný boj, jak fungují mechanismy, které nás vedou ke kritice druhých, a proč děti podle psychologů nepotřebují perfektní matku, ale „dostatečně dobrou“. Najdete ho na webu Heroine.cz
