Necítila jsem se dobře mezi dívkami, ani mezi chlapci, vzpomíná matka nebinárního dítěte. Jejich rozhovor boří tabu

V čem jste si podobné a v čem se od sebe lišíte?

Anna: Já mám magisterský titul z genderových studií a máma teď pracuje na své diplomové práci ve stejném oboru.

Dáša: Do eseje na přijímacích zkouškách na genderová studia jsem psala, že díky tomu, že se Anička identifikovalx jako nebinární, začala mi spousta věcí v mém životě dávat smysl. Nebinaritu v sobě mám s vysokou pravděpodobností také.

A: Pamatuju si z dětství, jak máma zmiňovala, že se v pubertě necítila jako holka. A u nás v rodině byly genderové role nestereotypní. Táta byl se mnou na rodičovské, zatímco máma šla do práce, což bylo v roce 96 dost radikální. Definice matky a otce u nás byla vždycky pozměněná a challengovaná. Jako dítě jsem nemuselx nosit šaty, mělx jsem strašně krátké vlasy a někdy si lidi mysleli, že jsem chlapeček.

D: Já jsem si to přinesla od své mámy. Děda ji naučil opravovat věci, vyměňovat žárovky a podobně, a jejího mladšího bratra zase učila babička péct a vařit. Vždycky pro mě bylo nepochopitelné, když někdo řekl „to nemůžu udělat, protože to ženský nedělají“. Proto jsem měla pocit, že se necítím jako žena, tenhle přístup mi vadil.

Dalo by se tedy říct, že ve vaší rodině se netradiční rozdělení rolí dědí?

A: Ale jen na mámině straně, ta tátova je tradiční. On je černá ovce rodiny a nezapadá. S babičkou z tátovy strany už ani neřeším, že jsem nebinární, nevzala by to. Zatímco babička na mámině straně to ví a respektuje. S babičkou na tátově straně jsem dřív několikrát mluvilx o tom, že jsem bi, pansexuální, že jsem queer, že vztahy nemám jen s muži. Teď jsem ve vztahu s mužem, který je sice taky queer, ale vypadáme jako klasický cis-hetero pár, a tak si babička myslí, že jsem se uklidnilx, že to byla jenom fáze. Díky tomu asi i toleruje, že s partnerem máme netradiční vztah – nebydlíme spolu, neplánujeme svatbu, děti. Aspoň navenek to vypadá jako cis-hetero vztah a v tom naplňuju tu svou ženskou roli.