Nikdo nejde do ulic s tím, že chce zemřít. V Íránu cenzura začíná už doma v rodině, říká íránská spisovatelka žjící v Praze
Razije Ansárí je íránská spisovatelka a esejistka žijící v Praze. Má za sebou literární kariéru v rodné zemi i v Evropě, poslední týdny ji nicméně nejvíc zaměstnává dění právě v Íránu. Během protivládních protestů tam podle britského deníku Times zemřelo víc než 16 tisíc lidí, další 330 tisíc je zraněných. Oběti jsou hlavně mladí lidé do 30 let. V Íránu je nyní i spisovatelky dcera. „Je mi nesmírně líto těch mladých lidí, kteří dnes demonstrují v ulicích. A bojím se, aby to, co přijde, opět nebylo v rozporu s jejich představami a nadějemi. Aby veškerá ta krev nebyla prolita zbytečně, říká v rozhovoru pro Heroine.cz.
„Každá změna má cenu. Každá. Ale také doufám, že daň za tuto změnu nebude příliš vysoká. Vojenský zásah cizí země si neumím představit. Myslím, že o své budoucnosti bychom si měli rozhodovat sami," říká Razije Ansari v rozhovoru pro Heroine.cz.
Přiznává, že by teď ráda byla v Íránu, aby protestující mohla podpořit. Od Vánoc je tam nyní navíc její dcera. Jejich vzájemnou komunikaci komplikují internetové výpadky. „Během posledního týdne se nám několikrát podařilo navázat krátké spojení. Nevím, jestli tam lidé doslova sedí u telefonů a čekají, kdy se signál objeví a kdy zase zmizí, ale dvě tři krátká spojení jsme měly. Vím, že je v pořádku, je v bezpečí u mých rodičů. O ni samotnou se vlastně tolik nebojím. Mám ale obrovský strach o všechny ty lidi v ulicích."
V České republice spisovatelka žije od roku 2017, dění v jejím rodném Íránu jí ale rozhodně není lhostejné. Zkušenost exulantky popisuje jako rozpornou. Je skvělé žít v zemi, která podle jejích slov funguje a v níž člověk může být sám za sebe, vystupovat svobodně a dovolat se zastání. Zároveň ale často myslí na své rodné prostředí. „Myslím, že nikdo nechce jen tak opustit svůj domov – a když říkám domov, nemyslím tím jen dům, který jste si vybudovala, ale také město, zemi, jazyk, způsob života. Migrace opravdu není něco samozřejmého. Možná v Evropě, kde jsou země blízko sebe a v rámci Evropské unie panuje určitá podobnost, je možné pracovat v Německu, žít v Česku a jezdit sem a tam. U nás to ale takhle nefunguje. Pro mě ne. Já jsem odešla ze země Blízkého východu a přišla do srdce Evropy."
Co pro ni a její dceru bylo při přesunu do Česka nejtěžší? Jak moc se bojí o dceru? A v čem se chová jinak než její rodiče? Přečtětě si rozhovor na webu Heroine.cz.
Jistá potíž spočívá v nepochopení. Jako člověk, kterému záleží na dění ve vzdálené zemi s nesvobodným a nevypočitatelným vedením, prožívá každodenní realitu úplně jinak než většina obyvatel Česka.
Celý rozhovor čtěte na webu heroine.cz.
