Rakovina nemusí znamenat smrt. Tušila jsem, že ji mám, i když jsem si nenahmatala bulku, říká Dorota Nvotová

O svou diagnózu – rakovinu prsu - se Dorota Nvotová podělila na sociálních sítích. „Můj status na sociálních sítích začínal slovy: „Mám rakovinu.“ Tady to máte! Měli bychom přestat tabuizovat rakovinu. Neměli bychom tabuizovat ani smrt. Tváříme se, že choroby a smrt nejsou. Snažíme se vytěsnit smrt, a když nám někdo řekne, že můžeme kvůli nemoci zemřít, hrozně nás to vyděsí,“ popisuje Dorota Nvotová, jak o oznámení své nemoci světu přemýšlela.

Diagnózu přitom Dorota Nvotová nezískala najednou, série vyšetření a čekání trvala několik týdnů a provázela ji směsice pocitů: „Strach. Později se obavy začaly střídat se smířením. Po operaci přišel hněv, který se doteď občas objevuje. Je to koktejl emocí. Vlastně by se dalo říct, že je to i výborná transformační příležitost. Po takové zprávě totiž člověk poznává sám sebe, zjišťuje, co všechno v něm je,“ míní Nvotová.

Kvůli nálezu podstoupila Nvotovíá mastektomii neboli odstranění prsu. Nějakou dobu měla pocit, že vlastně o nic nejde. „Vůbec jsem neřešila, jestli mi bude chybět část těla – jen to, jestli přežiju. Až po operaci jsem si uvědomila, že jsem to vlastně od začátku v sobě zřejmě řešila víc, než jsem si myslela,“ říká a vzpomíná na to, jak si čerstvě po oznámení diagnózy šla koupit krajkovou červenou podprsenku a smířila se i s tím, že její ňadra byla, jaká byla – malá. „Také jsem se jim omluvila za to, že jsem si jich předtím nevážila. Chtěla jsem si je ještě před zákrokem udobřit,“ říká. „Všem ženám, které dostanou podobnou diagnózu jako já, bych chtěla vzkázat, že chybějící prs je to poslední, co je bude po operaci trápit. Důležité je přežít a později žít plnohodnotný život.“

I svůj život bude Dorota Nvotová do budoucna muset asi trochu změnit, přizpůsobit. Začala chodit na psychoterapii a zjistila, že vlastně nedokáže odpočívat: „Mě totiž baví všechny moje práce. Ráda dělám hudbu, cestuji, dělám politiku i píšu. Mám to všechno ráda tak moc, že se prací dokážu snadno zahltit. Dřív jsem si myslela, že když vás práce těší, znamená to, že nemáte stres. Už vím, že člověk může být vystresovaný, i když má svou práci rád.“ Jak dnes přemýšlí třeba po cigaretách, které jí pomáhají proti úzkosti? Co cítí, když jí píší další onkologicky nemocné ženy? Přečtěte si v rozhovoru na webu Heroine.cz.