Bojím se, aby veškerá krev nebyla prolitá zbytečně. V Íránu je od Vánoc i má dcera, říká íránská spisovatelka žijící v Praze
Při protestech v Íránu zemřelo více než 16 tisíc lidí, s odvoláním na zprávu íránských lékařů to v pondělí uvedl britský deník The Times. Dalších 300 tisíc lidí pak bylo zraněno. Jde předevšám o mladé lidi do 30 let. „Nikdo nejde do ulic s tím, že se chce nechat zabít, ale změna, o kterou usilují, s sebou bohužel nese i tuto krutou daň,“ říká v rozhovoru pro Heroine.cz Razije Ansárí, íránská spisovatelka a esejistka žijící v Praze. V Íránu je nyní i její dcera. Jak s ní komunikuje navzdory internetovým výpadkům? Z čeho má největší strach? A co si myslí o zahraniční intervenci?
Rozhovor, který měl být původně především o literatuře, se nevyhnutelně dotýká přítomnosti: psaní v podmínkách cenzury, exilu, mateřství a strachu, paměti města i otázky, zda – a jak – je možné si v době násilí uchovat hlas.
Masivní protesty v Íránu v posledních týdnech, které byly vyvolané špatnou ekonomickou situací a dlouhodobou nesvobodou se, režim snaží brutálně potlačit. Při zásazích bezpečnostních složek byly údajně zabity tisíce lidí. Jak se s tím, co se nyní v Íránu děje, vy osobně vyrovnáváte?
Je mi to strašně líto. Moc bych si přála být teď v Íránu, stát po boku svých lidí, i když upřímně nevím, co bych mohla konkrétně udělat – to se dá posoudit až ve chvíli, kdy v té situaci opravdu jste. Podporuji Íránky a Íránce, kteří dnes protestují – protože právě vyjít do ulic je tou nejzazší formou protestu. Cítím se jako jejich součást, i když teď nejsem fyzicky v Íránu. Mohu jen sledovat zprávy a sdílet informace na sociálních sítích v naději, že se hlas mých krajanů dostane k dalším lidem. Mohu vyjadřovat solidaritu, podporovat protestující a odsuzovat násilné potlačování protestů.
Současné protesty ale vlastně nejsou ničím úplně novým. Od roku 2017, kdy jsem z Íránu odešla, se zhruba každé dva roky objeví nová protestní vlna – jednou kvůli cenám benzínu, naposledy kvůli naprosto absurdnímu růstu kurzu dolaru. Dolar dnes stojí jeden a půl milionu rijálů. Když jsem z Íránu odcházela, bylo to zhruba padesát tisíc…
V rozhovoru se dočtete například:
- jak se žije spisovatelce v exilu
- v čem všem spočívá nesvoboda v represivní teokratické společnosti
- jak hledat klid v záplavě krizí a nejistot
Země bez svobody
Lidé vycházejí do ulic, aby vyjádřili nespokojenost. Jenže protože v Íránu neexistuje svoboda projevu, jsou tyto protesty pokaždé označovány za „výtržnosti“ a protestující za výtržníky. Místo toho, aby na protesty někdo odpověděl, aby se jejich požadavky dostaly do prostoru, kde by se o nich dalo jednat a kde by mohly vést k reálné změně, jsou znovu a znovu potlačovány.
