S těžkou diagnózou byste neměli být sami. Proč chybí psychologická pomoc pacientům?

Duševní zdravíPsychologieSebepéčeZdraví
Ludmila Hamplová
| 21. 10. 2021 | 2 769
S těžkou diagnózou byste neměli být sami. Proč chybí psychologická pomoc pacientům?
Zdroj: Shutterstock

Neplodnost, rakovina, ale také třeba endometrióza nebo předčasné narození dítěte: to všechno znamená velkou zátěž nejen pro fyzické zdraví, ale také psychiku. V Česku zatím není příliš zvykem hledat odbornou pomoc pro duši – i když je to často ten nejlepší nápad.

Poněkud sterilní prostředí ordinace, velmi omezený čas na jednotlivé pacienty a neosobní přístup, kdy se člověk se svým životním příběhem snadno smrskne jen na soubor diagnóz: běžná realita českého zdravotnictví. Bohužel není až tak neobvyklé, že se lidé dozvídají i velmi závažné zprávy o svém zdravotním stavu poněkud ve spěchu a bez potřebné psychosociální podpory.

V lepším případě dostanou kontakt na některou z pacientských organizací, ale mnohdy ani to ne. Na nemoc i mnohdy těžko zvladatelné emoce pak nemocní často zůstávají sami. I když se pacientům dostane potřebné lékařské péče a vše probíhá, jak má, na úzdravu duše bohužel nebývá čas ani prostor. O to větší zátěž pak „musejí“ zvládnout, ať už sami, nebo s podporou nejbližších, a o to více se komplikuje léčba i postupný návrat k normálu.

Jak poznat, že máte depresi?

depreseShutterstock

Když na ulici dostanete infarkt, téměř jistě někdo poblíž zavolá záchranku. U zlomené ruky nebudete váhat a vydáte se na chirurgii. Co když se ale něco stane vaší duši? Poznáte, že potřebujete odbornou pomoc, nebo budete čekat, že „to přejde samo“? A jaké jsou běžné a méně běžné příznaky, že bolest, kterou cítíte, není jen dočasná?

Vaše duše volá o pomoc. Poznáte, že by to mohla být deprese?

Podpora v krizi i zvládání emocí

Jakákoliv vážná nemoc ovlivní vedle těla také lidskou psychiku. Děje se to i těm nejracionálnějším lidem, kteří se rozhodně nepovažují za velké „citlivky“. Dvojnásob to platí o diagnózách, které se zasahují náš intimní a partnerský život, schopnost stát se matkou, i to, jak vnímáme samy sebe jako ženy. „Sdělení takové diagnózy bývá náročnou, zátěžovou situací, s níž se každý člověk vyrovnává individuálně a pomocí vlastních zvládacích strategií. Na počátku se může objevit šok, popírání, na které navazuje například hněv, hledání viníka, ale také strach, nejistota, v případě diagnózy neplodnosti také pocity viny či selhání. Do popředí se více dostává téma smrti, sebedůvěry, sebeúcty a dále osamění, nepochopení. Tahle témata mohou vyplývat i z toho, že není vždy snadné otevřít toto téma s blízkými,“ přibližuje Zdeňka Pospíšilová, psycholožka, která vede soukromou psychologickou praxi v Kladně.

Na tyto prvotní pocity se pak mohou navázat další obtíže, například emoční výkyvy, úzkosti, deprese, ale také třeba poruchy příjmu potravy. Všechno dohromady se pak může negativně podepsat na pracovní, partnerské i intimní oblasti života. Můžou přijít pochybnosti o tom, jestli neselháváte jako partnerka/manželka, milenka či matka. Pravděpodobně se taky bojíte, zda budete s nemocí „dost žena“, zvlášť pokud procházíte léčbou, která zasahuje i váš vzhled třeba v podobě změn hmotnosti, postavy či vzniku jizev.

S cizími se mluví lépe

Profesionál či profesionálka v oblasti psychologie/psychoterapie vám můžou pomoci při provázení a podpoře v (jakékoliv) náročné životní situaci. Může se stát, že mluvit před cizím člověkem o tom, jak se cítíte a co všechno prožíváte, pro vás nakonec bude snazší než mluvit se svými nejbližšími. Třeba proto, že je nechcete příliš zatěžovat nebo nevíte, jak s nimi vhodně mluvit tak, abyste si navzájem rozuměli. Někdy i proto, že nejbližší mohou na vaši nemoc reagovat velmi emotivně, odmítavě, nebo dokonce popírat její existenci a vás považovat za slabocha.

Neexistuje nic jako striktně daná hranice, kdy „už“ je a kdy „ještě“ není vhodné vyhledat pomoc – můžete to udělat jak ve fázi „sdělení diagnózy“, tak později během případné léčby i možných komplikací.

„V rámci psychologické či psychoterapeutické péče získáte bezpečný prostor pro ventilaci svých emocí, ať už jsou jakékoliv, a zároveň je můžete postupně zpracovávat. Také vám může pomoci s hledáním opory v krizové situaci i s řešením praktických záležitostí, třeba jak komunikovat se svými blízkými o nemoci samotné a o aktuálních potřebách,“ dodává psycholožka. Neméně důležitou součástí takového sezení či dlouhodobé vzájemné spolupráce je prevence negativních psychických dopadů nemoci, tedy vzniku deprese či úzkostí, případně pomoc s jejich překonáváním skrze posilování sebedůvěry a sebeúcty.

Potřebujete pomoc? Najděte si ji sami

Bohužel stále nejsme zvyklí na to, že vhodnou léčbu si zaslouží i naše duše, a připravený není ani zdravotnický systém. Nepočítá se s tím, že jako pacient budete potřebovat i něco jiného než řadu vyšetření a pak dobře zacílenou léčbu tělesných obtíží. Sice existují zdravotnická pracoviště s vlastním psychologickým oddělením, například Fakultní nemocnice Bulovka, FN Motol, FN Brno, FN Olomouc nebo FN Plzeň, některé kliniky a oddělení i v dalších nemocnicích pak mají psychologa/psycholožku ve svém týmu nebo s nimi alespoň spolupracují, ale automaticky to neznamená, že když se budete léčit na těchto pracovištích, nabídnou vám psychologickou péči. V ideálním světě něco takového bylo samozřejmostí, ale…

Ze svého i na pojišťovnu

Vlastní psychologická či psychoterapeutická péče bohužel není vždy hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Přesněji: pokud ji budete čerpat v rámci zdravotnického zařízení, pravděpodobně hrazená bude, pokud mimo něj, pravděpodobně si ji budete muset uhradit sami. To znamená řádově nejméně stovky korun za jedno sezení. Některá pracoviště pak mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami, ale jsou schopné takto přijímat jen omezený počet klientů; měli byste to najít na webu nemocnice. Další možností je využít programu na podporu duševního zdraví od vaší zdravotní pojišťovny. Až 5 000 Kč přispívá Všeobecná zdravotní pojišťovna, 2 500 Kč můžete čerpat u České průmyslové zdravotní pojišťovny a 500 Kč u Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra.

V každodenní zdravotnické praxi (ne)dostupnost psychosociální péče obvykle znamená, že si jako pacient budete muset sami o takovou pomoct říct a aktivně ji hledat. Neexistuje nic jako striktně daná hranice, kdy „už“ je a kdy „ještě“ není vhodné vyhledat pomoc – můžete to udělat jak ve fázi „sdělení diagnózy“, tak později během případné léčby i možných komplikací. „Ve chvílích, kdy chronické zdravotní problémy zasahují do osobních záležitostí, jako jsou partnerské nebo jiné významné vztahy, či představují trápení, se kterým se jedinec obtížně vyrovnává, nastala už chvíle, kdy má smysl říct si o odbornou pomoc,“ vysvětluje docent Marek Preiss, psycholog z Národního ústavu duševního zdraví.

Je vhodné mít vůči takové péči realistická očekávání. Ani několik sezení mnohdy nenapraví vaše pocity mávnutím kouzelného proutku, ale mohou vám pomoci k postupnému lepšímu zvládání situace i znovunabytí pocitu, že přes přítomnost nemoci máte svůj život ve svých rukou a můžete jej aktivně měnit. „Konzultace s psychologem ani psychoterapie nemusí nutně pozitivně ovlivnit vlastní chronické zdravotní problémy, ale mohou změnit postoje k nemoci nebo vnímání její relevance v životě,“ dodává docent Preiss. Například pocit naprosté bezmoci se nakonec může změnit v přijetí nemoci samotné a realistický náhled na ni i na budoucí život.

Psychiatrická ambulance nemá být poslední útočiště

Deprese nebo třeba úzkosti se mohou objevit i jako další onemocnění, které „nasedne“ na původní onemocnění těla. Týká se to třeba onkologických pacientů nebo žen s endometriózou. Současně psychiatrická léčba může pomoci (například podáváním antidepresiv) chronické a obtížně zvladatelné bolesti zvládat. Zaklepat na dveře psychiatrické ambulance je v tu chvíli opravdu dobrý nápad.

„Líbí se mi koncept vzájemného – bilaterálního vztahu tělesných a duševních poruch,“ přibližuje docent Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a místopředseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP. „Na toto téma už existuje celá řada odborných článků a sám se nebojím některým pacientům tyto články dát přímo nebo je na toto téma odkázat, protože lidé jsou velmi zdatní ve vyhledávání informací.“ Týká se to například deprese u kardiovaskulárních a nádorových onemocnění, astmatu, endometriózy nebo hypotyreózy.

„Když pacientovi řeknete: vy máte nárok na to mít špatnou náladu, protože vaše choroba s sebou nese i složku psychickou, často se mu velmi uleví, protože přestane mít pocit, že se s ním děje něco nenormálního či neobvyklého. A pokud se podaří takového pacienta zkompenzovat psychicky, daleko více profituje i z léčby primárního onemocnění. Lépe spolupracuje na léčbě, výsledky jsou celkově úspěšnější,“ dodává docent Anders. Konzultace s psychiatrem či psychiatričkou tak může být jeden ze způsobů, jak lépe zvládat nemoc samotnou i její náročnou léčbu. Není přitom nutné čekat, až se úplně sesypete. Naopak přijít ve chvíli, kdy „to přestávám dávat“, je právě včas.

Pacientské organizace jako prostředník

Dobrou možností, jak získat konkrétní pomoc a podporu, jsou pacientské organizace. Ty obvykle sdružují pacienty s určitou diagnózou a jejich blízké a nabízejí informace jak o nemoci samotné, její diagnostice i léčbě, tak o tom, jak s ní každodenně fungovat. Pacientské organizace navíc nabízejí tolik potřebnou psychosociální podporu – už jen tím, že se skrze ně můžete spojit s lidmi, kteří prožívají nebo prožívali totéž co vy. Navíc vám mohou zprostředkovat kontakty na další odborníky a odbornice. Více o fungování jednotlivých pacientských organizací a také jejich databázi najdete na webu ministerstva zdravotnictví.

Konkrétně vám mohou pomoci například tady:

Aliance žen s rakovinou prsu – v současnosti zastřešuje 40 pacientských organizací a slouží jako informační centrum pro veřejnost a onkologicky nemocné 
BELLIS – projekt zaměřený na pomoc a podporu mladých žen a dívek s rakovinou prsu
ALSA – věnuje se pacientům s ALS (amyotrofickou laterální sklerózou) a jejich blízkým
ENDOtalks – stará se o ženy s endometriózou
VERONICA – je tu pro ženy s karcinomem endometria, vulvy, vaječníků, děložního hrdla a ženy s genetickou mutací BRCA 1 a BRCA
SMS – Sdružení mladých sklerotiků – jeho cílem je zkvalitnění života mladých lidí s roztroušenou sklerózou a je zaměřené především na nově diagnostikované pacienty
Nedoklubko – spolek podporující rodiče předčasně narozených dětí
Se základní orientací v tématu duševního zdraví vám pomůže i web Opatruj.se, kde mimo jiné najdete seznamy i mapy užitečných kontaktů včetně těch krizových.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze