České zdravotnictví je na velmi vysoké úrovni. Řada pacientů a pacientek se v něm ale může setkat s přezíravým a necitlivým jednáním - a mnoho lidí netuší, jak má takové situace řešit. „Pokud lékař či lékařka nezvládnou pacientům a pacientkám citlivě vysvětlit, co potřebují vědět, je jasné, že pak hledají jinde – ať už u věštkyně v televizi, nebo člověka s lékařským titulem, jehož zájmem je jeho vlastní byznys,“ podotýká v rozhovoru MUDr. David Marx, odborník na kvalitu a bezpečí ve zdravotnictví. Učí se podle něj empatie dostatečně na českých lékařských fakultách? A proč jsou podle něj lékaři a lékařky, kteří s pacienty nejednají citlivě, sami proti sobě?
„Na můj dotaz, zda by mě lékař mohl vyšetřit, zda nemám endometriózu, mi lékař odpověděl, že to by mě to muselo ale vážně hodně bolet, abych mela endometriózu. Po stížnosti na extrémně silné menstruační bolesti mi byla opakovaně nabízena pouze antikoncepce.“
„V mých uších dodnes zní slova mého lékaře, když mi byla diagnostikována rakovina a já ho požádala o výsledky mých laboratorních testů a biopsie, abych mohla léčbu konzultovat s rodinným lékařem v USA. Jeho odpověď byla chladná a strohá: „Máte rakovinu, co víc potřebujete vědět?“ a odešel. Stála jsem jako opařená, v jedné ruce držím madlo kočárku a ve druhé papír od mého amerického doktora s otázkami, co potřebuje vědět. V ten moment mi to došlo, můžu umřít a jsem jen pořadové číslo.“ (ze zkušeností čtenářstva Heroine zaslaných do redakce)
S neempatickým či neslušným chováním zdravotníků a zdravotnic se alespoň někdy v životě setkala řada lidí v Česku. Často se v této souvislosti mluví o přepracování lékařů a lékařek, dlouhých směnách v nemocnicích nebo jejich nedostatečné právní ochraně.
Podle experta na kvalitu zdravotnictví a proděkana 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Davida Marxe by ale důstojné jednání s pacienty a pacientkami mělo být jedním ze základních stavebních kamenů (nejen) českého zdravotnictví. „Pracuji jako soudní znalec a jsem až překvapen tím, jak bezelstně někdy zdravotníci přiznávají, že pochybili, protože jich bylo na směně málo, nebo byli unavení. Medicína stojí na dvou pilířích: vědecké důkazy a umění empatie. Každý by si měl uvědomit, že si lékařské povolání sám vybral,“ podotýká v rozhovoru pro web Heroine.cz.
„Je potřeba dodat, že nám mnohdy chybí partneři na druhé straně v podobě aktivních pacientských organizací. Občanskou společnost budujeme teprve třicet let a naše pacientské organizace jsou relativně malé. Někdy s nadsázkou říkám, že v zemi, kde se hosté v restauraci bojí vrátit polévku, protože je příliš slaná, se nemůžeme divit, když se pacienti a pacientky ve zranitelné pozici neozvou,“ domnívá se expert.
Jak se mohou lidé v českém právním systému bránit proti šarlatánům kšeftujícím s lidským zdravím? Zlepšuje se empatie ve zdravotnictví s tím, jak do něj přicházejí stále mladší lékaři a lékařky, kteří nemají zkušenost se socialistickým přístupem k pacientům a pacientkám? A jak Marx hodnotí sociální sítě populárního praktika funkční medicíny a influencera Jana Vojáčka? Dozvíte se to v celém rozhovoru na webu Heroine.cz.
