Nvotová o rakovině: Na zdvižený prst jsem měla ve zvyku odpovídat prostředníkem. Teď už budu poslouchat
Dříve měla pocit, že rakovina znamená smrt. Slovo rakovina zpočátku v souvislosti se sebou ani nedokázala vyslovit. „Proto můj status na sociálních sítích začínal slovy: ‚Mám rakovinu.‘ Tady to máte! Měli bychom ji konečně přestat tabuizovat,“ říká hudebnice Dorota Nvotová. Nemoc oznámila veřejně den před odstraněním prsu. „Před operací jsem si říkala, že o prs nejde, ale po zákroku jsem se na to místo čtyři dny odmítala podívat. Až po operaci jsem si uvědomila, že jsem to vlastně od začátku v sobě zřejmě řešila víc, než jsem si myslela,“ konstatuje s tím, že svoje prsa začala přijímat a mít ráda až těsně před operací. Výsledky testů ukážou, jaká léčba ji v nejbližších měsících čeká. „Nemyslím si, že už jsem připravená na to, co přijde, ale každým dnem jsem připravenější,“ říká.
Kdy jste se dozvěděla, že máte rakovinu?
Definitivně se to potvrdilo 9. prosince. Ale řešilo se to od mamografie, kterou jsem měla 21. října.
Nahmatala jste si předtím bulku, nebo jste měla pocit, že něco není v pořádku?
Nenahmatala jsem si bulku, nedošlo k žádné fyzické změně. Prostě jsem jednoho dne stála v kuchyni a přepadl mě pocit, že mám rakovinu prsu a musím jít na mamografii. Byla to intuice. Běžně přitom nemívám takovéhle pocity, většinou mě něco jednoduše skolí jen tak. Nepřipravenou. Když mi v aplikaci od pojišťovny píplo upozornění, že mám jít na preventivní gynekologickou prohlídku, šla jsem. Po vyšetření jsem poprosila gynekologa, aby mě poslal i na mamografii, protože mám blbý pocit, že mi určitě něco je.
Ukázalo se na mamografii, že něco není v pořádku?
Ano. Hned mi řekli, že něco není dobré, ale že to ještě nemusí znamenat, že mám rakovinu. Bylo to padesát na padesát. Já ale věděla od začátku, že mám rakovinu. S tím jsem si i vyžádala mamografii. Všichni včetně mojí mámy mi říkali, že mi určitě nic není a že bych neměla být negativistická, ale já jsem si byla jistá.
V den, kdy jsem byla na mamografii, zemřel náš kolega z Demokratů Miško Pavlík. Před tiskovkou jsem si na mamografii vyslechla, že mám možná rakovinu. Na tiskovce jsem plakala, zhroutila jsem se z toho všeho. Mišo byl mladý člověk, kámoš, zůstaly po něm dvě malé děti, a do toho zpráva o mé rakovině. Bylo to zlé. Po mamografii následovala magnetická rezonance, ultrazvuk, čekání na různé termíny a nakonec biopsie. Každým vyšetřením se diagnóza potvrzovala o trochu víc. Rozhodující ale byly až výsledky z biopsie.
Jak vám lékařka oznámila, že máte rakovinu?
Těsně před biopsií mi řekla, že to podle ní bude pozitivní a že se mám připravit, abych potom nezažila šok. Když přišly výsledky, zdůraznila, že při mně museli stát všichni andělé, když jsem dostala vnuknutí a šla na vyšetření včas.
Asi je dobře, že člověk nejdřív čeká na výsledky několika vyšetření a až postupně zjišťuje, co se s ním děje. Nevpálí mu rovnou zprávu, že má rakovinu. U mě čekání trvalo od 21. října do 9. prosince. Mezitím jsem otočila trek v Nepálu, setkala se s nepálskými dětmi, byla na plavbě na Maledivách, dělala politiku i hudbu a odehrála koncertní šňůru. Při tom všem mi někde vzadu v hlavě znělo, že mám asi rakovinu. Tohle prostě nejde vymazat z hlavy ani zapomenout, byť na pouhých pět minut.
V rozhovoru s Dorotou Nvotovou rozebíráme i to:
- že jí překážejí ujištění, že to zvládne a že je bojovnice;
- proč po oznámení diagnózy cítila nutkání koupit si červenou krajkovou podprsenku;
- proč o sobě napsala „dýchám, kouřím, tedy jsem“;
- v čem jí pomohla myšlenka na mastektomii Angeliny Jolie.
Co jste cítila, když vám potvrdili, že máte rakovinu?
Strach. Později se obavy začaly střídat se smířením. Po operaci přišel hněv, který se doteď občas objevuje. Je to koktejl emocí. Vlastně by se dalo říct, že je to i výborná transformační příležitost. Po takové zprávě totiž člověk poznává sám sebe, zjišťuje, co všechno v něm je.
