Lékař jí dával tři roky života. Před chemoterapií dostala mrtvici, po letech pak nemoc z prsních implantátů
Navzdory pochmurné prognóze zvládla chemoterapii, mrtvici i boj se systémem. A když jí tělo po letech začalo volat o pomoc, rozhodla se pro vyjmutí implantátů — a okamžitou úlevu. O BRCA1, chybách v péči, otevřeném rozhovoru se synem i prevenci 3zaživot mluví otevřeně Andrea Chaloupková.
Když si Andrea Chaloupková nahmatala na rozhraní prsa a podpaží bulku, zůstala v klidu. Věděla, že nedávno absolvovala sono vyšetření, a domnívala se, že půjde nespíš o uzlinu. V tom ji zpočátku utvrzovali i lékaři. Kontrolní sono si musela vyvzdorovat. „Když jsem si šla pro výsledky, předtím, než mě sestřička pozvala dovnitř ordinace, pohladila mě po tváři. V tu chvíli mi bylo jasné, že ten výsledek nebude dobrý. Ráno jsem odcházela do práce jako zdravý člověk a odpoledne ze mě byl onkologický pacient.“
Následoval střet s realitou zdravotnického provozu – místo jistoty spíš chlad. „Empatie byla úplně nulová a měla jsem pocit, že těm lidem vůbec nedochází, že jste se dneska dozvěděla, že možná umřete. Navíc mi doktor bez okolků řekl, že s tímhle výsledkem mi dává maximálně tři roky života.“
„Jediné, na co jsem myslela, byl můj malý syn, kterému tenkrát byly tři roky. Jsem samoživitelka a přemýšlela jsem, co s ním bude, kdo se o něj postará… Věděla jsem, že se musím vzchopit a udělat maximum – ani ne tak pro sebe, ale proto, abych zachránila Filipovi mámu,“ vzpomíná Andrea.
VIDEO: Podívejte se na rozhovor s Andreou Chaloupkovou o tom, jak zvládla rakovinu a jak zjistila, že má takzvanou nemoc z implantátů.
„Bohužel jediné, co se mnou lékaři tehdy chtěli řešit, byla stimulace vaječníků, protože jsem byla mladá a byli přesvědčeni, že určitě ještě budu chtít mít v budoucnu další děti. Vůbec nedokázali akceptovat to, že potřebuji být zdravou mámou pro to jedno dítě a nepotřebuji zamrazovat vajíčka,“ popisuje Andrea. Když změnila ošetřující lékařku, zjistilo se, že nádor je hormonální a kdyby souhlasila se stimulací vaječníků, bylo by to fatální.
Jenže než přišla chemoterapie, tělo poslalo další varování. „Dva dny před Silvestrem mě našli doma v bezvědomí. Měla jsem totiž vrozenou srdeční vadu, o které nikdo nevěděl, a v jejím důsledku jsem dostala mrtvici. Lékaři se tedy dohadovali, co mě zabije dřív, jestli srdeční vada, cévní mozková příhoda nebo rakovina. Na chemoterapii jsem tak nastupovala i přes nesouhlas a nedoporučení některých doktorů.“
A protože Andrea při pátrání v rodinné anamnéze zjistila, že je nositelkou genové= mutace BRCA1, rozhodla se pro preventivní odstranění obou prsou. „Tento zákrok pacientkám hradí pojišťovna, ale je potřeba zdůraznit, že pokud nemáte osvíceného lékaře, odstranění není automatické. Je potřeba si o něj říct. Vím o celé řadě žen, které mají velké rodové zatížení, a přitom jim odstranění obou prsů nebylo ani nabídnuto.“
Prsa nahradily implantáty, ale tím Andreiny zdravotní komplikace neskončily. „Všechny kontroly vycházely dobře. Ale zhruba po dvou letech se mi začaly kolem jizev objevovat pigmentové skvrny. Implantáty mě navíc začaly pobolívat. Nicméně při kontrolách se žádný problém neobjevil. Pak jsem začala mít po pěti letech velké potíže s trávením a přišlo se na to, že mám chronický střevní zánět.“ Přidaly se i další vleklé obtíže, které neměly jasnou příčinu. Andrea zjistila, že má takzvanou nemoc z prsních implantátů.
„Nikdy bych tomu nevěřila, ale když implantáty vyndaly, fleky na kůži byly do druhého dne pryč… Po vyjmutí implantátů zažívám nepopsatelně svobodný nádech. Nikde mě nic netlačí, můžu spát na břiše… To všechno jsou pocity, na které jsem už skoro zapomněla.“ I když na novou podobu svého těla si teprve zvyká, dál otevřeně sdílí svůj příběh na profilu Kozí život a věnuje se osvětě. „Budu se věnovat svému projektu 3 za život, který je vlastně obdobou mužského Movemberu. Jeho podstata spočívá v tom, že si nalakujete tři prsty jinou barvou laku. Protože právě tři prsty jsou potřeba k samovyšetření prsu, které vám může zachránit život.“
