Není triko jako Triko. Manželé vsadili na skvělou kávu, podporu sousedů a život mezi dvěma městy
Mezi milovníky lokálního a lahodného jídla má slovo triko netradiční význam. Gurmáni si místo kusu oblečení představí hojně naplněné regály smíchovského bistra, případně se jim rovnou seběhnou sliny na tradiční recepty s moderním přístupem z Tábora. Oba podniky kromě jména spojuje vedení manželů Marie a Michala Burdových a také loajální komunita, která se kolem nich postupem času vytvořila .
Když se na Smíchově před deseti lety otvírala kavárna Triko, patřila jsem k prvním stálým hostům. Byli jsme s majiteli sousedi: stejný činžák, jen o patro od sebe. Pochybovala jsem tehdy, jestli zapadlá ulice U Nikolajky uživí místo s řemeslnými potravinami, naturálními víny a prémiovým kafem. Čas dal za pravdu Michalovi a Marii Burdovým: pod rukama jim vzniklo bistro se silným lokálním štamgastským fanklubem a s magnetismem tak silným, že přitahuje i hosty z frekventovaného Andělu.
Před dvěma lety přibyl ještě druhý podnik stejného jména v Táboře. Jak se žije mezi dvěma městy a mezi dvěma Triky vypráví kavárnice Marie Burdová.
Triko letos slaví kulatiny: proč jste kříženci kavárny a koloniálu dali právě tohle jméno?
Letos to bude deset let, co jsme jméno vymýšleli. Michal už víc než čtvrt století spoluprovozuje tetovací studio Tribo, a tak jsem si tehdy říkala, že by to mohlo mít hezkou návaznost. Tribo-Triko. A to „K“ v Triku může znamenat kafe nebo koloniál nebo korbel piva nebo kalich vína nebo křupavý rohlíček nebo kdovíco…
