Kulinární zóna Tábor. Gastronomický zázrak na jihu Čech

Radost z jídla
Petra Tajovský Pospěchová
| 7. 10. 2020 | 13 596
Kulinární zóna Tábor. Gastronomický zázrak na jihu Čech
Foto: Archiv festivalu Živé vína

Na jihu Čech během posledních let přibývá jedna zajímavá gastronomická adresa za druhou. Gurmeti míří do bister rašících podél hlavní táborské třídy, ale i k výrobcům fermentované březové mízy, tichého cideru nebo pro vyhlášené klobásy z jalovce.

Táborsko ještě před pár lety na tuzemské kulinární mapě neexistovalo. Dnes na ní září stejně výrazně jako švihácké Brno nebo industriální Ostrava. Společně tvoří mimopražský triumvirát, který vysílá do světa jasný vzkaz: hlavní město začíná gastronomicky ztrácet ve prospěch regionů. Dřív Praze konkurovaly leda jednotlivé podniky v různých koutech republiky, dnes už jsou to minimálně tři svébytné a nepřehlédnutelné labužnické zóny.

A s Táborem přichází nejen další zajímavá místa k ochutnání, ale cosi jiného nového. Brno a Ostrava jsou fenomény poměrně popsanými a prochutnanými: v obou se gastronomická scéna formovala z podhoubí místní tradice a cizelovala se postupně. Tábor je ovšem jiné kafe: jeho vznik a vývoj v labužnickou zónu je spíše skokový.  A liší se od obou zbývajících i tím, že je tenhle bouřlivý přerod svázán pouze s několika málo lidmi. A to nikoliv starousedlíky, ale s těmi, co se na Táborsko po čase vrátili nebo sem přišli z jiných částí země bez jakékoliv dřívější vazby.

Lokální Thir

Když se řekne kulinární Tábor, většině zasvěcených jako první naskočí jméno Honzy Čulíka. Zrzavý fousáč sršící nevyčerpatelnou energií se do Tábora po studiích a zkušené ve světě vrátil v roce 2014. A o rok později už otevíral bistro Thir. Absolvent mezinárodních vztahů, který před návratem domů propadl naturálním vínům, chtěl svoji tekutou vášní infikovat i rodné město.

Původní nápad se trochu zvrtnul a on má dnes na triku gastronomický festival pro několik tisíc lidí, dva podniky v běhu a další na obzoru a hlavně velký podíl na celkové proměně Táborska v cíl tuzemských labužníků. Bylo to především jeho neúnavné vyhledávání zajímavých dodavatelů pro kuchyň bistra Thir, které řadu producentů přivedlo k tomu, aby šli se svým zbožím víc mezi lidi a nezůstávali u prodeje ze dvora. Ke stálým dodavatelům Thiru a sesterského Výčepu tak dneska patří třeba farmář a řezník Liška ze Smyslova, půvabná kozí farma Borotín nebo Jindřiška Kopková, která pěstuje bylinky a jedlé květy na farmě Mlýnec.

Foto: Archiv Jana Čulíka.

„Asi jsem tady pár lidí nakazil snahou o využívání lokálních surovin – ale je to celosvětový trend, takže jsem to spíš uspíšil než objevil. Lidé, kteří prošli Thirem, si ten náš důraz na spolupráci s farmáři přenášejí v určitě míře i do dalších podníků, kam jdou pracovat. A to je náš cíl – inspirovat,“ říká Honza Čulík.

Když jsme spolu před třemi lety mluvili poprvé, řekl mi, že čím víc člověk studuje mezinárodní vztahy, tím víc zjišťuje, že na čem skutečně záleží, jsou vztahy lokální. „Gastronomii beru jako nástroj, jímž realizuji do hmatatelné podoby myšlenky, které vyznávám: lokalismus, lokální ekonomii, komunitní život, představu občanské společnosti a takové věci.“ Dnešní podoba Tábora je důkazem, že právě i takovými nástroji každodennosti jako jídlo, je možné svět měnit k lepšímu. Z pohledného historického města na trati Praha-České Budějovice se i díky němu stalo sebevědomé a přitažlivé místo, kde lidé chtějí žít. A nejen kvůli tomu, že se tu mohou výjimečně dobře najíst.

Obsah nad formou

Pro turisty se kulinární stránka Tábora stala jedním z hlavních důvodů, proč se do města vypravit. Asi největším tahákem je zmíněný Thir, kde se den co den vaří ze surovin posbíraných na trhu nebo u spřátelených farmářů a o víkendu tu hostují zajímaví šéfkuchaři z celé republiky, kteří s lokalistickou filozofií souzní.

S hledáním dalších zajímavých míst to mlsní turisté nemají těžké, všechno se totiž nachází při ose Žižkovo náměstí–Pražská. Hned na začátku Pražské najdete jediný ujgurský restaurant v Čechách se skvělými domácími těstovinami a o pár kroků dál vyhlášenou cukrárnu Moccacafé. O blok blíž k náměstí je pak bistro T10 a kavárna Jednota, u jejíchž stolků se vymýšlejí všechny zajímavé akce ve městě. O další kousek dál je Výčep, kam se chodí na guláš, uzeniny a místní pivo Obora. Kdo má rád trochu formálnější notu, popojde do sousední Goldie na rohu náměstí.

Jablečné sady na Táborsku. Archiv Ivo Laurina.

Všechny tyhle zdánlivě nesourodé highlighty táborské gastronomie spojuje jedno: ve všech vítězí obsah nad formou. Jídlo je tu vždy kombinací velmi slušně provedeného řemesla, dobrých lokálních surovin a příjemné přehlednosti. Nečekejte žádné zbytečné volánky a ozdůbky. Okázalejší Goldie, inovativní Thir i etnický Rafariz spojuje srozumitelnost a preciznost toho, co dostanete na talíři.

Stávající gastronomická mapa Tábora navíc nestagnuje. V téhle chvíli už je na spadnutí otevření bezobalového obchodu Výběr na Palackého ulici, která přímo navazuje na vyhlášenou Pražskou. S přáteli jej chystá Magdalena Čulík a měl by být kombinací kavárny, bezobalového prodeje z místních zdrojů a centra osvětové ekologie. Její muž Honza zase připravuje novou pekárnu.

Utopia a Euforia

Výrazný restauratérský příklon k lokálnosti by nebyl možný, kdyby v okolí nebylo dost dodavatelů, kteří jej umožní. A Táborsko na farmy a výrobce zajímavých pochutin rozhodně bohaté je. Udělá-li se kolem Tábora dvacetikilometrový kruh, najdete v něm kozí sýry ze zmíněného Borotína, vyhlášené jalovcové klobásky od Lišky, zeleninu od Antušků z Eše nebo vepřové ze statku Josafat. 

Kromě produktů, jejichž obdobu najdete i v jiných koutech země, má Táborsko navíc pár gastronomických unikátů. Ty se soustředí do krajiny kolem Obrataně. Podél trasy Jindřichohradecké úzkokolejky se tu nachází nevelké dědiny rozseté ve zvlněné krajině a kolem nich staré jablečné sady a březové háje. A právě ze zdejších stromů pocházejí ony dva kulinární unikáty: tichý cider Utopia a fermentovaná březová míza Euforia.

Foto: Romana Marie Jokelová

Utopii na starověké tvrzi Sudkův důl vyrábí Ivo a Eva Laurinovi. Výjimečnost jejich cideru oceňuje i tuzemská michelinka La Degustation, která ho zařadila do tekuté části svého degustačního menu – mezi exkluzivní vína. Neperlivý cider na Sudkově dole zraje v dubových sudech a jednotlivé šarže nesou jména žen, které na usedlosti v minulosti žily: Magdaleny, Doroty, Petronily… V sousedním Bezděčíně zase u Klimešů ve sklepě pomaličku kvasí březová míza. Nápoj oblíbený ve východní Evropě tady kombinují s různými bobulemi a bylinkami a jeho jemná chuť z něj v letošním roce udělala skutečný hit mezi gurmety.

A nápoje nejsou jediná věc, co kolem Obrataně vzniká: experimentuje se tu s pršuty, delikatesní rybí omáčkou z vlastních kaprů, jablečnými octy, fermentovanými bylinkami… Není divu, že je Sudkův důl už po tři roky dějištěm gastronomického sympozia Počátky, na něž se sjíždí úzký okruh fermentátorů, destilátorů a kuchařů. Někteří z Počátečníků u Tábora nakonec i zakotví: což je případ Michala Burdy, který v Praze provozuje populární koloniál Triko, dělá točenou zmrzlinu z lokálních surovin a domácí piva nezvyklých druhů a chutí.

Příběh Táborska, které na rozjeté místo přitahuje další lidi, co kulinárnímu rozkvětu dál napomohou, je pozitivní nejen v lokálním kontextu. Dalším Táborskem se zjevně může stát jakékoliv místo, kde se na začátku najde pár dostatečně umanutých lidí s dobrým gastronomickým vkusem a dostatkem energie.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze