Hana Michopulu: Každé jídlo potřebuje ocet nebo citron. Recepty už nekomplikuji, jdu k jádru věci a chuti

Od doby, co Vám vyšla první kniha uplynulo šestnáct let, jak moc jste se za tu dobu kulinárně změnila?

Já si myslím, že jsem se moc nezměnila, že jsem se spíš vybarvila. To říká Karel Čapek, že lidi se nemění, že se prostě jenom vybarví. Stanou se sami sebou. Jestli jsem se nějak změnila, tak asi v tom smyslu, že na začátku jsem určitě víc věřila na různé formality kolem jídla. Určitě jsem se soustředila víc na to, jak věci vypadají nebo jak moc jsou v trendu. Postupem času jsem se dostávala víc k jádru, kdy mě přestala zajímat forma u jídla samotného i u textů o něm. Soustředím se na centrum a to je chuť.

Co to může konkrétně znamenat třeba u psaní o jídle?

Dneska bych se úplně rozplakala nad některými texty ve své první knížce. Byly hodně emotivní a takové našlehané. Nemám to už ráda, sama to neprovozuji a snažím se opravdu psát o podstatě věcí a nenašlehávat do nich vzduch. Emoce samozřejmě musí být, jídlo je s emocemi primárně spojené. Ale snažím se s nimi šetřit.

Je tahle gastronomická změna odrazem nějaké vnitřní změny Hany Michopulu jako takové?

Jak člověk roste a zraje, tak se stává sám sebou a soustředí se na to podstatné. Jako když odlupujete z cibule svrchní vrstvy a dostáváte se k centru. Čím dál víc se orientuji na jednoduchá jídla, kde nacházím velké potěšení a daleko silnější zážitky než dřív, kdy jsem chuť hledala trochu ve složitosti, skládala jsem ji z víc komponentů. Teď jdu spíš do jádra jednoho elementu.