Měsíc žen na Wikipedii, potraty v USA i mýty o sexuálním násilí u soudu. Vybíráme pět událostí týdne
Česká Wikipedie je tak trochu mužským světem. Mezi jejími editory najdeme naprostou převahu mužů a pouze 18 procent biografií patří ženám. Změnit to chce březnová výzva Měsíc žen na Wikipedii, která apeluje na uživatelky, aby napsaly příspěvek o své hrdince, ať už půjde o vědkyni, nebo třeba bojovnici za ženská práva. Těm ostatně práce nekončí ani v 21. století: například podle nové analýzy organizace proFem je v české justici hluboce zakořeněna neznalost týkající se sexuálního násilí, která vede k bagatelizaci zločinů. Co dalšího by vás tento týden nemělo minout? Přečtěte si výběr událostí podle redakce Heroine.
Guvernér Floridy se pře se společností Disney kvůli výuce o LGBTQ+ tématech na školách
Foto: Shutterstock
Republikánský guvernér Floridy Ron DeSantis se mstí zábavnímu parku Disney World za kritiku jeho zákona zakazujícího probírání tématu sexuální orientace nebo genderové identity ve školách. Alespoň si tak řada lidí vysvětluje novou legislativu, která by měla DeSantisovi umožnit ovládnout dosud autonomní okrsek Disney Worldu zvaný Reedy Creek. Od roku 1967 má společnost Disney absolutní kontrolu nad pozemky floridských zábavních parků v oblasti: musí sice zajišťovat jinak vládně dotované služby, jako je elektřina nebo správa komunikací, na oplátku ale neplatí daně a nemusí se coby samospráva nikomu zodpovídat. To by se teď s novým pětičlenným výborem, který je loajální vůči DeSantisovi a je v čele okrsku, mělo změnit, jak vysvětluje zpravodajská stanice CNN.
Zábavní gigant Disney se do konfliktu s DeSantisem dostal poté, co kritizoval jeho zákaz učit floridské žáky o LGBTQ+ tématech, který byl podepsaný loni v březnu. Zákon přezdívaný Don't Say Gay (volně přeloženo jako „nevyslovuj slovo gay“, pozn. red.) podle kritiků přispívá ke stigmatizaci LGBTQ+ studentů. Šéf Disney Bob Chapek na něj loni v březnu reagoval „se zklamáním, protože se kvůli němu gayové, lesby, nebinární osoby a trans lidé mohou stávat terčem útoků“. DeSantis je ale podle všeho rozhodnutý vymazat LGBTQ+ témata ze vzdělávacích osnov a je odhodlaný jít přes mrtvoly. I kdyby měly patřit myšákovi Mickeymu, Goofymu a Popelce. DeSantisovo tažení je ale symptomem hlubšího problému, který se netýká pouze Spojených států. LGBTQ+ lidé totiž čelí překážkám a nenávisti téměř všude na světě, Česko nevyjímaje. Na webu Heroine.cz se tomuto tématu věnujeme dlouhodobě: přečíst si můžete třeba o případu aktivisty Kryštofa Stupky, který se marně pokoušel řešit hate speech na internetu.
Nová analýza ukazuje, jak hluboce je v českém soudnictví zakořeněn victim-blaming a bagatelizace násilí
Victim-blaming, bagatelizace sexuálního a domácího násilí a škodlivé stereotypy nejsou v Česku ojedinělým selháním pouhé hrstky soudců. V rozhodování o případech týkajících se sexuálního násilí se naopak objevují pravidelně. Vyplývá to z analýzy 72 odsuzujících rozsudků z let 2019 a 2020, kterou provedla organizace proFem. Analýza odhalila mimo jiné to, že řada soudců a soudkyň vnímá sexuální násilí jako nepříjemný prožitek bez trvalého následku na psychiku obětí. Vícečetná znevýhodnění u zranitelných obětí pak v řadě případů vnímají jako „výhodu“, jak ukazuje například odůvodnění u dívky s mentálním postižením: „Poškozená má výhodu, že je retardovaná, infantilní, žije okamžikem“. Často se podle proFemu objevují také mnohokrát vyvracené mýty o tom, že oběť si svým chováním násilí přivodila sama, zatímco pachatel pouze nezvládl své přirozené pudy. Nechybí ani poukazování na fakt, že pachatel žil celý život spořádaně, nebo údiv nad tím, že oběť s násilníkem i nadále žila pod jednou střechou.
Alarmující závěry analýzy ukazují, proč je Česko z hlediska přístupu k sexuálnímu násilí pořád bezútěšnou krajinou, kde oběti zločiny raději ani nenahlašují na policii a násilníkům jejich chování roky beztrestně prochází. Odborníky mnohokrát vyvracené mýty o sexuálním násilí neodpovídající skutečným poznatkům z viktimologie a psychologie jsou totiž stále živé i na místech, kde by měli sedět ti nejpovolanější a nejinformovanější. Nejčastější mýty pro web Heroine.cz v minulosti vyvrátila policejní psycholožka Ludmila Čírtková. Dokud však nebude samozřejmostí důkladná osvěta a pravidelné vzdělávání lidí, kteří o případech sexuálního násilí rozhodují, změny paradigmatu se nedočkáme.
Zabraňte potírání práva na potrat ve Spojených státech, apelují na OSN lidskoprávní organizace
Foto: Shutterstock
Lidskoprávní organizace apelují na OSN, aby zasáhla ve věci ústavního zákazu potratů ve Spojených státech. Zákaz totiž podle nich „popírá rozhodovací a tělesnou autonomii žen způsobem, který limituje jejich svobodnou vůli, důstojnost a rovnost“. Otevřený dopis zaslaný ve čtvrtek předním představitelům OSN podepsala řada předních organizací včetně Amnesty International, Human Rights Watch nebo Global Justice Center, vyjmenovává britský deník The Guardian. Zrušení rozsudku Roe v. Wade, který ve Spojených státech garantoval ústavní právo na potrat až do června loňského roku, je podle nich v přímém rozporu se závazky země coby členského státu OSN.
Ty totiž mají povinnost chránit právo na život, zdraví, soukromí, svobodu a bezpečí svých obyvatel a bránit je před krutým či nedůstojným zacházením. Podle signatářů je paradoxní, že Spojené státy dlouho platí za kontrolora světové demokracie a odsuzují situaci například na Blízkém východě, zatímco samy potírají práva žen. Z tamních institucí zatím žádná odpověď nepřišla, píše The Guardian.
Bezprecedentní zásah do reprodukčních práv žen, jakým rozhodnutí amerického nejvyššího soudu bezpochyby je, už od loňského roku přitahuje celosvětovou pozornost. Tématu omezování přístupu k potratům se na webu Heroine.cz věnujeme dlouhodobě: Irena Buršová například ve svém textu popsala, proč máme jako ženy právo být vyděšené i u nás. Johanna Nejedlová zase na příkladu texaského střelce ukázala pokrytectví pro-life hnutí. K rozhodnutí amerických soudců je potřeba se vracet neustále a nenechat ho vyšumět do ztracena: den co den totiž ohrožuje životy a zdraví žen, které nemohou rozhodovat o vlastním těle. Nezbývá než doufat, že si to naplno uvědomí i ve strukturách OSN.
Březen - měsíc žen na Wikipedii. Akce vyzývá ženy k tomu, aby napsaly článek o své hrdince
Foto: Wikipedie
Již pátým rokem běží v březnu výzva Měsíc žen na Wikipedii. Jejím cílem je upozornit na to, že pouze 18 procent všech biografií na Wikipedii patří ženám a 90 procent dobrovolných editorů Wikipedie tvoří muži. Česká verze největší světové online encyklopedie vybízí ženy k tomu, aby napsaly článek o svých hrdinkách.
„Každý může v rámci Měsíce žen přispět článkem o významné ženě – řada vědkyň, umělkyň či žen, které projevily své hrdinství nejrůznějším způsobem, na české Wikipedii chybí. Chceme také podpořit ženy v editování tak, aby jejich počet mezi editory lépe reflektoval skutečné rozložení společnosti,“ říká výkonná ředitelka Wikimedia ČR Klára Joklová.
Do psaní článků o ženách a tématech, která s nimi souvisejí, se může kdokoliv zapojit online nebo přijít na editaton v Praze či Brně, kde lektoři a lektorky pomohou s editováním i úplným nováčkům. Editaton Ženy na Wikipedii proběhne 9. března v Americkém centru v Praze a editaton Ženy ve vědě se koná 31. března v Akademii věd ČR v Praze.
„Ženy, o jejichž činnosti je třeba vědět, musíme zviditelňovat. Budou inspirací pro mnoho dalších. Zároveň činnost žen – editorek Wikipedie může být kultivačním prvkem, prospějí tomuto prostředí například i zřejmou citlivostí pro genderově vyvážené vyjadřování, rovnost příležitostí, ale i pro otázky sociální a environmentální,“ zdůraznila rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková.
O tom, že se u nás připisují větší zásluhy vědcům než vědkyním, mluvila vědecká redaktorka Pavla Hubálková v nedávném rozhovoru na Heroine.cz. Podle Hubálkové jsou na vině nejen přetrvávající předsudky, ale i to, že české vědkyně nejsou na medializaci své práce tolik zvyklé a mají z ní větší obavy. Vědí, že je mají muži víc pod drobnohledem. Nehodnotí pouze jejich vědecký přínos, ale také to, jak vědkyně vypadá, nebo jestli k tomu zvládá i rodinu. Hubálková se proto snaží dávat vědkyním skrze články hlas.
Kolonka v rodném listě jako nepřekonatelný problém. Aliance pro rodinu se naváží do duhových rodin
Strážce patriarchátu
Foto: Shutterstock" />Foto: Shutterstock
Alianci pro rodinu, organizaci, která za bohulibým názvem skrývá nenávist k LGBTQ+ lidem, vadí, že děti stejnopohlavních párů budou moci mít v rodném listě místo kolonek pro otce a matku jednotný výraz rodič. Novou vyhlášku poslalo začátkem února ministerstvo vnitra do připomínkového řízení. Rodiče stejného pohlaví dosud matriky většinou zapisovaly buď do jedné z kolonek, nebo do poznámky. Zástupci Aliance se prý „nemohli už dál dívat na sociální inženýrství, které v době bezprecedentní ekonomické krize ministr (Vít) Rakušan chystá“, stojí v tiskové zprávě. A kritizují údajnou snahu „vytvořit dvě kategorie dětí“. „Některé, kterým stát mámu a tátu posvětí, a jiné, kterým je už v rodném listě upře? Nemají mít děti stejná práva?“ ptá se předsedkyně Aliance Jana Jochová.
Rozhodně mají! Všechny děti mají mít právo na milující domov a rodinu bez ohledu na to, jestli je nebo není duhová. Jak navíc v reakci podotknul ministr vnitra Rakušan, kolonky pro matku a otce rodičům nikdo nebere: stát pouze alespoň v administrativě rozšiřuje práva lidí, kterým se v Česku pravidelně dostává ústrků a nenávistné rétoriky za to, že chtějí žít normální život. A my máme jasno v tom, kdo byl tento týden nejvýraznějším Strážcem patriarchátu a dostává proto anticenu webu Heroine.cz.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
