Ženy dělají nepředstavitelné věci, říká porodní asistentka. Jak se ukončuje těhotenství tam, kde je potrat nedostupný
V zemích, kde ženy nemají bezpečný přístup k interrupcím, počty potratů neklesají. Naopak více žen umírá kvůli metodám, kterými se snaží těhotenství ukončit svépomocí. „Naším cílem není provádět co nejvíc potratů. Snažíme se hlavně snížit mateřskou úmrtnost, šířit osvětu a prevenci. A vidíme, jak to končí, když ženy nemohou o svých tělech rozhodovat samy,“ říká porodní asistentka Lucie Brázdová, která jezdí na mise s Lékaři bez hranic.
Proč bychom měli interrupce pod dohledem lékaře nebo případně zdravotnického personálu brát jako běžnou součást zdravotní péče?
Bezpečný přístup k interrupci je zásadní součástí reprodukčních práv a ženské autonomie. Je to vlastně zákrok, který chrání zdraví a život žen. Interrupce není morální otázkou společnosti, ale právem každé ženy na kontrolu nad svým životem, zdraví a budoucností.
Stejně jako jiné zdravotnické služby interrupce stojí na odborných, výzkumy a fakty podložených znalostech, lékařských standardech a bezpečnosti. V zemích, kde je přístup k interrupcím omezený, se často objevují nebezpečné potraty, které ohrožují životy žen.
A je potřeba zmínit, že v zemích, kde jsou interrupce omezovány, celosvětová data jasně ukazují, že počet potratů neklesne. Naopak stoupá počet těch nebezpečných, při kterých ženy umírají. Z toho jasně vyplývá, že bezpečný potrat, přístup k interrupci, je základní zdravotní péčí. A ta by měla být dostupná všem, kteří ji potřebují.
Foto: Lékaři bez hranic
Lucie Brázdová
Vystudovala obory Porodní asistentka a Veřejné zdravotnictví na Jihočeské univerzitě a Univerzitě Palackého. S Lékaři bez hranic pravidelně spolupracuje od roku 2012, kdy poprvé vyjela na misi do uprchlického tábora v Jižním Súdánu. Od té doby se zúčastnila čtrnácti zahraničních misí v Asii, na Blízkém východě, v Africe i Evropě.
V Afghánistánu řídila porodnici a poporodní oddělení nemocnice v Kábulu. Jako vedoucí porodní péče a poporodního oddělení včetně školení personálu pracovala v uprchlickém táboře v Libanonu, péči o ženy vystavené sexualizovanému násilí se věnovala na misi v Sieře Leone a v Řecku. Poslední mise ji zavedla do Egypta.
V současné době vyučuje na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a působí jako krizová interventka pro oběti domácího a sexuálně motivovaného násilí v organizaci proFem.
Mohla byste jmenovat konkrétní případy toho, jak ženy přerušení těhotenství řeší rizikově, když nemají přístup k bezpečným potratům?
Lékaři bez hranic se často setkávají s případy, kdy léčí ženy právě s komplikacemi způsobenými nebezpečnými potraty. Ženy podstupují pro nás nepochopitelné věci. Vypíjejí různé detergenty, čisticí prostředky, tekuté náplně z baterií. Snaží se ukončit těhotenství fyzicky, kopanci, údery do břicha, padáním z výšky nebo ze schodů. Vkládají různé byliny nebo extrakty do pochvy a nechávají je tam delší dobu, což způsobuje otravu organismu. Používají ostré předměty jako střepy, jehlice, dráty nebo trny, které zavádějí do pochvy a přes děložní čípek až do dělohy.
Používají také různé léky, často v příliš vysokých dávkách. V některých zemích se potratové tablety prodávají na černém trhu. Ale jde o nekvalitní léky a bez potřebných informací o jejich správném užití. Používají i léky určené k vyvolávání kontrakcí při porodu, ale ve velkém množství a nesprávným způsobem.
Jako porodní asistentka se s těmito případy setkáváte ve své praxi?
Ano, přesně tak, všechny tyto metody jsem opakovaně viděla. A mnohokrát to byly děti. Protože mluvíme o zemích, kde není přístup k antikoncepci a kde je vysoké procento sexuálního a genderově podmíněného násilí. Velká část pacientek, které zemřely v důsledku této zoufalé snahy ukončit těhotenství, byly děti pod 18 let.
