Jak zacházet s trans žactvem? Hlavně otevřeně komunikovat, aby se z maličkostí nestal problém, říká poradkyně
Přesné statistiky neexistují, ale zdá se, že na základních i středních školách v Česku přibývá mladých lidí, kteří jsou trans případně nebinární. Jejich vyučující se s novou situací snaží vyrovnat tak, jak to nejlépe dovedou, podobně jako to zachytil v aktuálním dílu i seriál České televize Ratolesti. Nejlépe všechny obavy a nejistoty rozptýlí přímá zkušenost s trans dítětem ve škole, říká výchovná poradkyně z jedné moravské základní školy, kterou navštěvuje trans žák Nikola.
Existuje řada škol, kam už trans a nebinární děti a dospívající docházejí, aniž by to působilo jakékoliv problémy. Příkladem je jedna moravská základní škola, kde na pozici výchovné poradkyně pracuje Milada. V textu Terezy Škoulové na webu Heroine.cz vypráví, jak k nim do osmé třídy přišel žák Nikola: „Věděli jsme předem, že k nám Nikola nastoupí. Na pedagogické radě na konci školního roku se nás ředitel zeptal, zda jsme pro Nikolovo přijetí. Všichni se mohli vyjádřit a nepamatuju si žádný pochybující prvek.“
Aby se trans a nebinární studující na školách cítili dobře, není potřeba zavádět žádná speciální nebo nákladná opatření. Jde spíš o souhru mnoha maličkostí, a začíná to třeba tím, jak dítě oslovovat. V tom tápala i Milada: „Chtěla jsem si spolu s Nikolou a jeho rodiči vyjasnit, jak to doma mají. Psali o něm na střídačku mužským i ženským jménem. Bylo mi hloupé k němu mluvit v jednom rodě a k rodičům v jiném.“ Sám Nikola měl situaci zpracovanou a mluvil o sobě jako o chlapci, který se narodil v dívčím těle.
Další záležitosti je třeba vyjasnit přímo ve škole, případně v kolektivu třídy. Jde například o toalety, převlékání se na tělocvik nebo ubytování v případě různých výjezdů a školních akcí. Otevřenou komunikací se dá vyřešit mnoho otázek, které by postupně mohly přejít v problém. Třeba pocity některých spolužáků, že tyto děti „vyžadují něco extra“, a svět se jim přizpůsobuje.
„Nikola chce, abychom ho oslovovali jménem, které si zvolil, ne abychom malovali duhy. Neprojevuje se nijak ostentativně, vyžaduje stejný respekt jako ostatní studující. Jeden žák se mě zeptal, proč musíme říkat Nikola, když se jmenuje ***. Vysvětlila jsem mu, že kdyby si přál, abych mu samotnému říkala Jakube místo Kubo, budu to respektovat stejně tak. Dál se neptal,“ usmívá se výchovná poradkyně, a dodává: pokud věci nejdou tak hladce, je možné a vhodné kontaktovat různé organizace, které rády pomohou, například Transparent. Stává se, že někdo osloví Nikolu původním jménem? Jaké další úpravy musela škola udělat? Více v textu Terezy Škoulové na webu Heroine.cz.
