Milx čtenářx. Kde se vzal genderově inkluzivní jazyk a proč nevadí, když ho neumíme vyslovovat
Jazyk není jen nevinný nástroj mezilidské komunikace. Tím, co nám umožňuje vyjádřit, svým způsobem utváří naše představy o světě. Snahy rozšířit jazyk tak, aby byl citlivější ke společenské rozmanitosti, jsou čím dál silnější – a je docela dobrodružné být při tom.
Během americké revoluce vyjadřovalo heslo no taxation without representation princip, že jednotlivé složky společnosti mají být odpovídajícím způsobem zohledňovány. Myšlenka, že o amerických daních se nemá rozhodovat z Londýna, se nakonec prosadila stejně jako později myšlenka, že o politických otázkách nemají rozhodovat výhradně muži. A o stejnou zásadu reprezentace se opírají i současné snahy o genderově inkluzivní jazyk.
Protože se naše společnost neskládá jen z mužů, je mnoho lidí přesvědčeno, že i náš jazyk by tento fakt měl odrážet. Ženy i nebinární osoby by měly mít v jazyce své místo. Cíl, kterým je inkluzivní forma češtiny reprezentující různé genderové identity, se proto zdá jasný. Cesta, která k němu vede, už ale tak zřetelná není.
Foto: Shutterstock
Ať už na to půjdeme jakkoli, jednou z překážek budou tzv. generická maskulina – výrazy v mužském rodě, třeba studenti, které v první řadě specificky označují skupinu mužů, v druhé řadě ale mohou genericky označovat i genderově nespecifikovanou skupinu lidí.
Tyto teoreticky inkluzivní generické formy ale v praxi často nemají zamýšlený inkluzivní efekt, což dokládají řady psycholingvistických výzkumů. I desetiletí trvající debata o genderově inkluzivním jazyce navíc ukazuje, že pro mnohé jazykový status quo nefunguje.
Genderové inkluzivity můžeme dosáhnout v podstatě dvěma způsoby, které se navzájem nevylučují, a mohou se tudíž doplňovat. Kategorii genderu můžeme v jazyce buď potlačovat, nebo ji můžeme naopak zvýraznit.
Do první skupiny patří strategie, které generické tvary v mužském rodě typu studenti nahrazují rodově neurčitými výrazy typu studující. Radikálnějším krokem pak je potlačení všech koncovek vyjadřujících jmenný rod. Místo koncovky {-i} ve slově studenti a místo koncovky {-ky} ve slově studentky lze použít koncovku {-x}. Výsledný tvar studentx je rodově nespecifický, a tudíž genderově inkluzivní.
Představme si, že začneme genericky používat feminina a z „jazyka mužů“ uděláme „jazyk žen“. Místo studentů pro označení studentů a studentek začneme mluvit o studentkách. Samozřejmě bude vše myšleno genericky. Zdali ale takovéto tvary budou i genericky chápány, je věc jiná.
Jiné strategie se snaží genderové kategorie naopak zdůraznit. Vedle maskulina studenti proto můžeme uvádět i femininum studentky. Oba tvary je navíc možné různými grafickými zásahy spojit do tvarů typu student/ky, student_ky, student:ky, nebo student*ky. Podobně lze upravit i tvary přídavných jmen jako chytrý*á nebo slovesné tvary typu napsal:a.
A co generické maskulinum?
Hvězdičky, lomítka, dvojtečky a podtržítka bývají občas kritizovány za svou domnělou nevyslovitelnost. Domnělou proto, že se samozřejmě vyslovit dají. Třeba jako čárky, středníky a další interpunkční znaménka, která vyslovujeme formou krátké pauzy. Výše zmíněnou neutrální koncovku {-x} je zase možné vyslovit stejně jako vyslovujeme písmeno <x>.
Ale i kdyby se nám tyto návrhy výslovnosti nepozdávaly a inkluzivní tvary by zůstaly čistě věcí psaného jazyka, byl by to problém? Asi si ani neuvědomujeme, že takových jevů už teď máme celou řadu. A to i přímo v tomto textu! Rozdíl mezi velkými a malými písmeny taky nevyslovujeme, stejně jako nevyslovujeme různé druhy závorek a rozdíl mezi <ú> a <ů>. Genderově inkluzivní tvary by proto nevedly k prolomení žádného jazykového tabu.
Je ale generické maskulinum opravdu onou příslovečnou ztracenou vartou? Mnoho lidí tyto tvary přece dennodenně používá a nijak jim nevadí. Aby generická maskulina mohla být skutečně inkluzivní, bylo by nutné, aby nebyl vnímán jejich původní specifický mluvnický rod. Jak těžké to je, lze ověřit malým myšlenkovým experimentem. Představme si, že začneme genericky používat feminina a z „jazyka mužů“ uděláme „jazyk žen“. Místo studentů pro označení studentů a studentek začneme mluvit o studentkách. Samozřejmě bude vše myšleno genericky. Zdali ale takovéto tvary budou i genericky chápány, je věc jiná.
V jazyce, zvláště pak u snah o jeho genderově inkluzivní formu, ovšem lingvistické argumenty nehrají první housle. Důležitější je celkové nastavení společnosti a otevřenost jednotlivých mluvčích ke změnám. Stejně jako každý člověk s právem volit má možnost svým hlasem ovlivnit naši politickou reprezentaci, mají mluvčí češtiny možnost ovlivnit, do jaké míry bude náš společný jazyk reprezentací skutečně všech.
