Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Definuje mě bobr? Proč spousta Čechů stále nechápe trans* identitu

Jana Patočková | 29. 6. 2020 | 17 komentářů | Komentář | 12 068

Definuje mě bobr? Proč spousta Čechů stále nechápe trans* identitu
Shutterstock

Jmenuju se Jana. Křestní jméno mám v občance, v podpisu emailu i na osobním Facebooku a stejně tak se představuju. Jsem Jana. A přesto jsem se během života často stávala Jančou. O nic nejde, ne? Jasně, že ne, jen mi to je opravdu nepříjemný. A teď si zkuste místo „Jana“ dosadit třeba Rom, Afroameričan nebo trans*muž či trans*žena.

Příklad jména je banální a zjednodušující. Pro moje okolí ovšem dostatečně jednoduchý a funkční, i když samozřejmě opomíjí spoustu kulturních a historických souvislostí. Protože jedna věc je zvyk používání zkomolenin jmen a „dobře myšlených“ zdrobnělinek (obzvlášť v kancelářích se přenáší z generace na generaci a učí nás, že kolegyňka je nejspíš nazlobená, když místo mailu nepošle mailíček) a jiná věc je jazykově a společensky ukotvená xenofobie a nerespektování druhého ve jménu naší výchovy, pohodlnosti a hodnot.

Zjednodušovat a upřednostňovat vlastní vidění světa je přirozené, ale zavírá nám to dveře k nahlédnutí do jiných zkušeností. Ty vlastní se totiž nikdy nestanou zkušenostmi univerzálními. A nenechte se mýlit, i já jsem toho všeho součástí stejně, jako většina z nás. Říkala jsem celý život „cikán“, protože mi v jistém věku pro mě důvěryhodné zdroje řekly, že se tak Romové sami identifikují, a ve většině případů to nevnímají negativně a dokonce vyžadují. Až ve svých třiatřiceti letech díky vysoké škole života (a taky po návštěvě Romského muzea na brněnském Cejlu, které mimochodem velmi doporučuji) jsem se naučila říkat Rom. Děkuji, Nobelovu cenu za mír očekávám do konce roku. Můj bílý privilegovaný svět se nezbořil. Naopak – zjistila jsem, že přijímat je obohacující. A ohleduplné.

Proč je těžké poslouchat

Slova jsou důležitá. Stavíme z nich realitu, ve které žijeme, a kterou se snažíme až sysifovsky pojmenovat. Řeč z nás dělá lidi. A jako člověku vychovanému v katolickém duchu mi nedá nezmínit, že na počátku bylo slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Tak proč je pro nás, dědice křesťanské tradice, kterou se častokrát v nejrůznějších diskuzích oháníme, tak těžké mluvit jazykem, který přijímá a nerozděluje? A proč je o tolik těžší poslouchat a přijímat? Připadám si jako účastnice Pošty pro tebe, která se s naivním pláčem ptá paní Ester, proč jsou lidi tak zlí.

Pomyslný pohár u mě nedávno přetekl při pohledu na nemoderovanou debatu na facebookové stránce DVTV pod velmi dobře vedeným rozhovorem s trans*aktivistou Viktorem Heumannem z Transparentu. Emma Smetana si ho pozvala na rozhovor, který osvětloval nedávnou kritiku britské spisovatelky J.K.Rowling, která se na Twitteru a v navazující eseji kriticky vymezila vůči pojmu „lidé, kteří menstruují“. Lidskoprávní aktivisté následně její výroky kritizovali jako transfobní s odkazem na to, že menstruovat můžou i nebinární lidé a transgender muži. V rozhovoru celou kauzu a s ní související otázky Heumann podává neobyčejně střízlivě a zasazuje do kontextu, včetně vysvětlení, proč například nepoužívat termín transsexualita a transsexuál.

Pro některé lidi může popření definice pohlaví na základě toho, co máme mezi nohama, znamenat převracení přírodního a společenského řádu.

Nevím, jestli si diskutující rozhovor pustili a měli tak šanci nahlédnout do jiné životní zkušenosti. Ať tak či tak, v debatě na Facebooku nešetřili nenávistí a z nedávných instantních expertů na infekční choroby se diváci a diskutéři proměnili v sexuology amatéry. Rozumím tomu, že snažit se pochopit například koncept nebinarity nemusí být snadné (sama s tím mám problém), a pro některé lidi může popření definice pohlaví na základě toho, co máme mezi nohama, znamenat převracení „přírodního a společenského řádu“. Ovšem pokud stárnoucího muže v komentářích definuje to, co má v kalhotách a je na to patřičně hrdý, je prostě těžké s jeho zkušeností dokázat si vůbec představit, že by to někdo mohl mít jinak. Chudák malý. Já za sebe bych třeba taky nerada, aby mne společnost definovala mým „bobrem“.

Procházím tím bahýnkem a přemýšlím, co asi (kromě toho bobra, samozřejmě) definuje mě. Ať je to cokoli, na konci dne budu ráda, že to nebude třeba komentář „tyhle kokoty měl fotr vychcat na plot, aby se to nerozmnožovalo“. Představa, že věkem člověk zmoudří, se rozplývá jako konec téhle glosy, která nemá pointu. Ale vymyslela jsem si hru – když mě tenhle stav rozčílí nebo rozesmutní, když mám chuť křičet „Esterko, proč jsou lidi tak zlí“, otevřu internetový bankovnictví a posílám pár stovek na Romeu. Nebo Trans*parent. Teď už mne snad ta Nobelovka za mír nemine. I když u toho možná budu potřebovat, aby mi Jirka podal nitrák.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Miss Cool Cat Hvězdou naší titulní strany je Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat. „Cítila jsem se ve svém těle dobře, ale změnila jsem ho podle svého vkusu. Vnímám to jako fe¬ministický postoj – že si můžu se svým tělem dělat, co chci. A platí to třeba i v kontextu nahoty, svlékání je pro mě svoboda,“ říká burleskní performerka.
  • Ženy na okraji Reportáž fotografky Jany Plavec a dokumentaristky Apoleny Rychlíkové o ženách bez domova. V jejich každodenní realitě není moc prostoru pro lásku ani pro sny, podstatné je vyřešit kde přespí, co budou jíst, jak se zahřejí. Ženské bezdomovectví je nenápadné, ale celospolečenské genderové nerovnosti se na ulici ještě vyostřují, včetně ohrožení fyzickým násilím. Kde hledat pomoc?
  • Na chvíli to rozpustit Kolik z nás je na cestě k závislosti na alkoholu? Pravidelná „sebemedikace“ se týká stále většího množství Čechů a nucená izolace a karanténa nám situaci vskutku neulehčují. Marta Fenclová popisuje, proč není dobré rozpouštět úzkost, strach, nespokojenost nebo nudu ve víně. Co tedy pít? Petra Tajovský Pospěchová testovala nealkoholická vína, gin i vodku a přidává své tipy, jak se propít abstinencí. Taky držíte #suchejúnor?
  • Orgasmus není pokémon Průměrná soulož trvá 11–14 minut a cílem koitu je jeden ze tří druhů vyvrcholení. Vážně? Ve skutečnosti má až 40 % heterosexuálních žen problém orgasmu dosáhnout. Eva Marková se zamýšlí nad kulturně sdílenými představami, tabuizovanými slovy i stresem, který ženy zažívají, když se snaží dostát normám
  • Nevěra není jen problém vztahu …ale děje se tam, kde nerozumíme sami sobě,“ domnívá se párový terapeut a psycholog Paval Rataj. Anna Urbanová se ho ptala, proč je nevěra průvodním jevem naší doby, jestli může někdy zafungovat jako resuscitace vyhaslého vztahu, a především na to, jak vytvářet vztahy, ve kterých se nebudeme navzájem zraňovat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Ridina Ahmedová a její revoluce Rozhodla se postavit svým traumatům a na základě zážitků, které formovaly její život, natočila podcast Sádlo. „Vztah k jídlu a nadváha je moje životní výzva. Ale zasloužím si respekt. Nesu za sebe zodpovědnost, ale není mojí povinností vyhovovat vašim představám,“ říká v rozhovoru.
  • Od Plzáka k Ratajovi Kdy a proč vznikly první manželské poradny, kde působily vyhlášené terapeutické komunity, kdo předepisoval sexuální terapie, v čem spočívala psychogymnastika? Přijměte pozvání na napínavou exkurzi po klíčových okamžicích československé párové terapie.
  • Všechno, co jste chtěli vědět o menopauze Poslední tabu musí padnout. Za menopauzu se nemáme stydět, je potřeba o ní mluvit. Ptát se na ni svých matek, vysvětlovat ji mužům, informovat o ní zaměstnavatele. Je to normální. Tedy zatím není, ale mělo by být.
  • Kroje patří na ulici Z krojových doplňků je trend, kterému propadají i ti, kdo nemají s folklorem nic společného. Živůtky, zástěry, kordulky, vyšívané kožíšky a čižmy nosí v kombinaci s koženými bundami, bavlněnými tričky a džíny. „Krojové prvky opustily truhly a půdy a zamířily do světa,“ píše Petra Tajovský Pospěchová v článku k nečekané módní story v Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 17 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Lady Jane | 30. 6. 2020 23:43

Článek jsem si přečetla 2x a úplně jsem nepochopila,co se čtenářům autorka snaží sdělit a proč ji rozesmutnilo to,že narazila na blbce. Moudrý člověk, tj. životem poučený, ví, že tupci se vyskytují všude, stejně jako lidé tolerantní a hodní a nebude se tím vzrušovat,to je fakt. Neustálé rozpatlávání gender problematiky je otravné a krom profesionálních a vystudovaných aktivistů a pár exhibicionistů nikoho nezajímá. Většinová veřejnost řeší pragmatičtější problémy běžného života a pseudoproblémy LGBTQ komunity,které jsou jí cpány dnešními pokrokáři,se jí zajídají. Každý normální člověk ví,že menstruovat může pouze žena a nebude z toho dělat společenské diskusní téma. Člověk, který má nějaké tvrdé a nekompromisní životní zkušenosti s lidmi,ví,že o kvalitě lidského charakteru nevypovídá to,co má v kalhotách a nebo jakým pohlavím se cítí být. Většina lidí,kteří řeší "krizi pohlavní identity" nebo ti, kteří preferují stejné pohlaví,nepotřebují sdílet tak intimní věci prostřednictvím médií nebo "pochodů hrdosti"s celým světem a dělat z těchto věcí přednost a kritérium, na základě kterého by k nim mělo být přistupováno. O romské otázce se rozepisovat nebudu,ani na základě vlastních zkušeností,jen si dovolím konstatovat,že autorka má vše poněkud zidealizované a vlastní, hlubší zkušenost postrádá. Nicméně komu chce pomáhat je její svobodná volba,na kterou má právo. Snad jednou také dojde "zmoudření" a srážka s realitou nebude moc bolet. O časopise Heroin jsem slyšela a byla jsem zvědavá,ale tahle naivní, sluníčková,ideologická ochutnávka o ničem mi stačila jednou pro vždy. Přesto přeji hodně štěstí

+164
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Jirka Procházka | 7. 7. 2020 14:17

Proč jste článek četla, když vás ta tematika nezajímá? A zajímají vás lidé obecně? Jejich zkušenosti? Zvlášť ti označované za „menšiny“? Článek je o tom, jak naše individuální zkušenost je omezená a je obohacující naslouchat jiným. Je zajímavé, že se pasujete do mluvčí většiny. Že svůj osobní postoj lhostejnosti a dehonestace druhých zaštiťujete většinovou veřejností a bagatelizováním problémů jiných. Jaké problémy, oproti pseudoproblémům LGBTQ lidí řešíte vy, že jste si našla čas na tak dlouhý komentář od posílání peněz neziskovkám, vařením jídla pro bezdomovce, darováním krve… nebo výběru nového laku na nehty? Je vtipné, že nakonec se pasujete dokonce i za mluvčí oněch menšin a rozboru toho, co většina z nich má potřebu dělat a co ne. Na vašem komentáři je cenné jen to, že výstižně ilustruje to, o čem daný článek pojednává.

-71
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu