Dítě nechce do školy a nemá ji rádo? „Okamžitě bych zpozorněla. Ale neptala bych se hned proč“, říká terapeutka
Média – a nebo třeba i prarodiče – často vykreslují školu jako náročné či přímo strašné místo a na konci prázdnin třeba říkají: „No jo, tak už vám to zase začne.“ Děti, které se do školy těší, si pak připadají, že jsou divné, popisuje terapeutka Renata Vordová. „Pokud by se mi ale dítě třeba teď po prázdninách svěřilo, že nechce do školy, nepřišlo by mi to jako něco, nad čím mávnout rukou,“ varuje. Může za tím totiž být například neřešená šikana. Jak ji poznat a jak situaci následně řešit, se dočtete v rozhovoru na webu Heroine.cz.
Jak dítěti, které do školy nechce, pomoci, aby s námi své strachy a úzkosti dokázalo otevřeně sdílet? „Já bych nevolila otázku, která začíná slovem „proč“. Tím totiž implikujeme, že existuje správná odpověď, kterou by dítě mělo znát. Lepší je ptát se co nejotevřeněji: Co se ti tam nelíbí? Co bys potřeboval/a jinak? A můžeme se dostat k tomu, že si holky pořád něco píšou, ale vaši dceru z toho vynechávají, nebo ji štve učitel, který se k nim chová přezíravě. Možná zjistíte, že vztahy ve třídě za mnoho nestojí. Že tam je šikana,“ vysvětluje terapeutka Renata Vordová v rozhovoru s Lucií Kocurovou pro Heroine.cz.
Foto: Shutterstock
Kvíz: Může prvňák propadnout a musí dítě umět česky? Vyzkoušejte si, jak se orientujete v novinkách ve školství
Začátek nového školního roku je tady a s ním přicházejí i různé změny a novinky. Orientujete se v tom, co se děje ve světě vzdělávání? Víte, za jakých pravidel mohou děti nově dostat odklad nebo kdy skončí známky na vysvědčení v prvních třídách? Zkuste si náš kvíz a možná se dozvíte něco nového.
Podle Vordové je u šikany vždy potřeba pracovat nejen s oběťmi, ale i s agresory – a také s celým třídním kolektivem. Na situaci se ale musíme vždy dívat optikou toho, komu je ubližováno, nezlehčovat to a neříkat dítěti, že se má třeba samo ubránit.
A jaký je rozdíl mezi běžným „škádlením“ a šikanou? „Ze slova „škádlení“ mám husí kůži! Řeknu vám to tak: Představte si své dospívající dítě. Kdo si z něj může dělat legraci, aby to bylo v pohodě? Možná sourozenec, možná nejlepší kamarádi, a to jen, když to neslyší další lidé. Dělat si z někoho legraci není v pořádku, pokud s jistotou nevím, že to ten člověk dobře přijme, a nutnou podmínkou je velmi blízký vztah,“ říká Vordová.
Například na prvním stupni by podle terapeutky děti měly mít pravidlo, že když jim něco není příjemné, řeknou to – nejprve dotyčným dětem, které se nevhodně chovají. „Tím se děti učí vymezovat si hranice. A teprve v případě, že ten druhý nepřestane, jdu za dospělým. A učitelé a učitelky to nebudou označovat za žalování…“
Kde se u dětí sklony k tomu, někoho šikanovat, vůbec berou? Má někdo predispozice k tomu, stát se obětí? Jak se má chovat škola a jak rodina, aby se ubližování zamezilo? A jak změnily četnost šikany mobily a sociální sítě? Tomu všemu se věnuje rozhovor na webu Heroine.cz.
