✨ Začněte nový rok s nadhledem. Pořiďte si roční předplatné Heroine pro sebe nebo své blízké.

Bylo mi 11 a necítila jsem se dobře mezi holkami, ani mezi kluky, vzpomíná Dáša. Svému nebinární dítěti závidí svobodu

V rozhovorech s dvojicí matka-dcera, se většinou očekává, že uslyšíme, jak ta starší ovlivnila tu mladší. Jak ale říká Gabriela Boška, autorka rozhovoru s matkou Dagmar a dcerou Annou Wim, stejně tak se rodič může učit od dítěte. V této dvojici to platí rozhodně. Když Anna odhalilx svou nebinární identitu., v Dáše to rezonovalo, protože ani ona se necítila celý život v čistě ženské roli nejlíp. A tak při práci vystudovala gender studies, stejně jako o pár let dřív její Anna.

Pamatuju si z dětství, jak máma zmiňovala, že se v pubertě necítila jako holka. A u nás v rodině byly genderové role nestereotypní. Táta byl se mnou na rodičovské, zatímco máma šla do práce, což bylo v roce 96 dost radikální, říká Anna v rozhovoru se svojí matkou Dagmar. (ilustrační foto)Foto: Shutterstock

Anna vystudovalx genderová studia a její máma Dáša nyní dokončuje diplomovou práci ve stejném oboru. To, že se Anna identifikovalx jako nebinární, Dášu dovedlo k zamyšlení a zjištění, že ani ona se nikdy necítila úplně pohodlně ve striktně genderované roli, kterou jí svět okolo přisoudil. „Pamatuju si z dětství, jak máma zmiňovala, že se v pubertě necítila jako holka. A u nás v rodině byly genderové role nestereotypní. Táta byl se mnou na rodičovské, zatímco máma šla do práce, což bylo v roce 96 dost radikální. Jako dítě jsem nemuselx nosit šaty, mělx jsem krátké vlasy a někdy si lidi mysleli, že jsem chlapeček,“ vypráví Anna o svém dětství.

„Největší cíl mých spolužaček bylo odmaturovat a vdát se a já nevěděla, co od života chci, když tohle ne. Ale nebrala jsem to jako problém genderu. Nedávno jsem vytáhla svoje staré deníky a tam jsem narazila na větu: „Necítím se dobře ani mezi holkama, ani mezi klukama, co se mnou je, proč jsem tak divná?“ To jsem si napsala v 11 letech,“ doplňuje její matka, která je učitelkou informatiky. Dnes už je se svou ženskou rolí víc srovnaná, chodí ale na terapii a léčí se s úzkostnou poruchou, obě s Annou mají ADHD.

Ani Anně se duševní problémy nevyhnuly, na vlastí kůži zažila i deprese a úzkosti. A stejně jako Dáša nakonec Anna zakotvilx v oblasti vzdělávání. Věnuje se sexuální výchově, protože chce, aby mladí lidé měly dostatek informací o všem, co zažívají kolem svého těla a identity. „Měla jsem na začátku o Annu rodičovský strach, že se to jednou obrátí, bude hledat práci a někdo to vytáhne. Ale postupem času jsem pochopila, že ji to naplňuje a baví. A já jsem díky tomu překonala spoustu předsudků,“ říká Dáša.

Dáša už ví, že za šest let jde do důchodu, Anna má pocit, že žádný důchod nikdy nezažije – stejně, jako pravděpodobně nebude mít děti. V čem by jedna s druhou měnilx? „Vyměnilx bych tu stabilitu, kterou má máma v životě. Ne že bych jí ale přálx tu svou nejistotu… Chtělx bych zažít, jaké to je. A asi i vyrůstání bez internetu,“ říká Anna a dodává: „A pak bych si vyměnilx s mámou její šatník, má super oblečení a často donáším věci po ní.“ Dáša by si přála zažít, jaké to je vyrůstat s oběma rodiči, protože jí otec zemřel na prahu dospívání. „Já bych si s tebou vyměnila možnost studovat v zahraničí. A ten byt v Berlíně bych s tebou měnila. Brala bych možnost tolika možností,“ říká v rozhovoru, který si můžete přečíst na webu Heroine.cz.

Popup se zavře za 8s