Holky do kuchyňky, kluci do dílny. České školy formují naše představy o tom, čím bychom měli být, vysvětluje psycholožka

Gender
ŠkolaVzdělávání
Mariana Petřáková
| 1. 8. 2022 | 95 komentářů | 9 437
Holky do kuchyňky, kluci do dílny. České školy formují naše představy o tom, čím bychom měli být, vysvětluje psycholožka
Zdroj: Shutterstock

Chlapci a dívky nemají v českém školním systému stejnou pozici. Formálně sice mají ke vzdělání rovný přístup – to ale ještě neznamená, že se s nimi stejně zachází. Stačí si vzpomenout na kuchyňky a dílny nebo hodiny tělocviku na základní škole. Jak instituce školy posiluje genderové stereotypy a pomáhá udržovat genderový řád, vysvětluje psycholožka a autorka příručky Gender ve škole Irena Smetáčková.

Na tom, jak se žena stává ženou a muž mužem, se v průběhu života podílí široká škála vlivů a faktorů od biologických daností, společenských očekávání, sociálních struktur až po osobní dispozice. Kromě toho mají podíl na formování ženské a mužské identity také instituce, ve kterých se pohybujeme a skrze něž posilujeme naši genderovou identitu. Ani škola není výjimkou. To, že se s chlapci a dívkami nezachází rovně, vyplývá z celé řady faktorů, z nichž nejzásadnějším jsou v české společnosti stále žijící genderové stereotypy. „V naší společnosti je poměrně silná představa, že primárním pečujícím má být žena a že ona k tomu má lepší vybavení a více k tomu inklinuje,“ líčí psycholožka Smetáčková, která vede katedru psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a specializuje se na genderové otázky.

K čemu jsou holky na světě

Takové představy a také fakt, že si pedagogové a pedagožky tyto stereotypy často vůbec neuvědomují, pak ovlivňují způsob, jakým se chovají k žákům a žákyním. „S nejlepším vědomím a svědomím vedou chlapce a dívky k tomu, že jsou rozdílní – že mají jiné schopnosti a měli by se věnovat jiným oblastem,“ doplňuje psycholožka. To má reálný dopad na to, jak děti a mladí lidé přemýšlejí o své budoucnosti, jaké povolání si vybírají nebo jak si představují slaďování rodiny a kariéry.

Příkladem mohou být slabikáře a čítanky se stereotypně zobrazovanými maminkami, které vaří, a tatínky, kteří typicky pracují, nebo zařazení básničky Jiřího Žáčka s textem „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky…“, na kterou upozornil dokumentarista Vít Klusák. 

Podle Smetáčkové nejsou jedinci dostatečně podporováni v oblastech, ke kterým mají dispozice. V případě, že se jedná třeba o oblasti genderově neobvyklé, český školní systém je v nich nerozvíjí. Když pak přijde na rozhodování, jak sladit rodinu a zaměstnání, ženy spíše zvolí obor, který jim to lépe umožní, a do oblasti, kde by bylo náročné práci a péči sladit, se rozhodnou vůbec nevstupovat. V důsledku se tak udržuje společnost, ve které se muži spíše soustředí na život pracovní, zatímco ženy na ten soukromý. 

To se podle psycholožky výrazně odráží i na podílu žen v nižších vzdělávacích stupních na vysokých školách. Tam je v současné době žen více, ale čím výše ve vysokoškolském vzdělání jdeme, tím žen ubývá. „I když ženy dominují na bakalářském stupni, tak v případě dokončeného doktorského studia se ten poměr obrací,“ doplňuje psycholožka.

 

Až vyrostu, budu učitel

Genderové zatížení souvisí i se silně feminizovaným složením pedagogických týmů. Převaha žen ve vzdělávání, která se ještě umocnila po pádu minulého režimu, dnes prostupuje všemi stupni systému. Výrazně k tomu přispívá laická představa, že učitelství není povolání pro muže, protože v něm není vidina kariérního postupu a dlouhodobě je spojováno s nižší mzdou. K tomu se přidává genderově stereotypní vidění, podle kterého mají ženy sklony lépe pečovat o děti. „V učitelství, zvlášť u těch nižších stupňů, se má za to, že jde hlavně o výchovu. O to, že učitelka bude mít ty děti ráda, bude s nimi hezky komunikovat a nemusí u toho mít příliš velké znalosti,“ vykresluje Smetáčková. Tahle představa je ale podle ní mylná: „I vyučující na prvním stupni se musejí rozvíjet. Dobré učitelky mají velké penzum znalostí a na své profesionalitě musejí stále pracovat.“ 

Důležitou proměnnou je také podíl mužů a žen ve školní hierarchii; v celém resortu je na vedoucích postech větší počet mužů, než by odpovídalo jejich podílu v učitelské populaci. To podle Smetáčkové vysílá signál, že muži primárně do pečovatelských pozic nepatří. A když už v nich figurují, tak v souvislosti s určitými doménami nebo proto, aby tu instituci řídili. Jak tedy muže na učitelské posty dostat? Podle Smetáčkové tkví řešení v plošném zvyšování platů ve školství a zároveň v patřičné osvětě, která by ukázala, že učitelství je plnohodnotná profese vyžadující celoživotní vzdělávání a širokou škálu teoretických znalostí. „Je to zodpovědnost nás všech, abychom konečně začali s genderem pracovat trochu jinak. Pak by to měla být odpovědnost ministerstva školství, které by mělo přemýšlet nad tím, co chce vlastně lidem o té učitelské práci sdělit.“ Podle psycholožky potřebujeme vést debatu o tom, zda je učitelské povolání vhodné skutečně hlavně pro ženy. 

Jak se mají chovat správné dívky

Významným nositelem genderových stereotypů je veškerá a komplexní zkušenost studujícího. Tu tvoří nejen ta formální část, tedy učivo, které je součástí pedagogických a učebních plánů a které učitelé a učitelky vědomě předávají. Ale je tu i část neformální, tedy neplánované a nezáměrné obsahy, které vyplývají z různých situací, které studenty a studentky mohou ve škole potkat. Je to například způsob, jakým pedagogové a pedagožky řeší používání vulgarismů.

Zažili jste při svém studiu rozdíl v přístupu vyučujících podle pohlaví?

„Ze studií víme, že vyučující mají často tendenci chovat se odlišně v závislosti na tom, jestli se jedná o chlapce, nebo o dívku. Disciplinace u chlapců jde často přes ‚takhle se ve škole nemluví‘, zatímco u dívek se objevují disciplinační techniky, které souvisejí s jejich femininitou – ‚takhle by holka mluvit neměla‘,“ popisuje psycholožka. To samozřejmě vychází z vlastních představ pedagožek a pedagogů o tom, jací by muži a ženy měli být. Upevňují tím podobné vidění světa i u svých žáků a žákyň a tyto představy pomáhá posilovat i symbolické rozdělení předmětů, které koresponduje s následnou segregací oborů.

Začíná už na úrovni základní školy při výběru volitelných předmětů a zesiluje na středních školách, kde se některé zvlášť specializované obory začínají silně genderově rozdělovat. „Jde o začarovaný kruh, kdy absolventi a absolventky segregovaných oborů plynule přecházejí na segregovaný trh a zároveň již při volbě svého studijního oboru vědí, že pracovní trh je segregovaný, a jejich volba zahrnuje anticipaci tohoto stavu,“ uvádějí autoři a autorky příručky Gender ve škole, která vznikla pod vedením Ireny Smetáčkové už v roce 2006. 

V důsledku stereotypních genderových představ o tom, jaké jsou typicky mužské a ženské předměty, dívky spíše sklouznou k pasivitě v těch předmětech, které vnímají jako mužské – což je typicky fyzika nebo matematika. A spíše budou odrazeny od volby počítačového semináře. Určitý typ segregace se odehrává i v rámci tělesné výchovy. Zatímco dívky jsou vedeny k formování postavy a zdravému životního stylu, chlapci naopak k soutěživosti a podávání maximálních výkonů. Škola jako instituce má tendenci udržovat společenský status quo a tím je v tuto chvíli stále nepochopení koncepce genderu. 

Záchody pro všechny

Problém také nastává, když se dítě či studující v tradičních představách o mužích a ženách necítí pohodlně nebo do této dichotomie vůbec nezapadá – ať už z hlediska genderu, nebo sexuality. Škola totiž s genderovým rozdělením na dva tábory pracuje téměř na všech úrovních – od předmětů až po fyzický prostor školy. Se zvyšujícím se počtem studujících, kteří jsou součástí LGBT+ komunity nebo mají jiné genderové identity, se tak vůbec nepočítá a učitelé tápou, jak jim vyjít vstříc, aby nedošlo k narušení chodu školy. Příkladem může být narůstající počet transgender a nebinárních osob a s tím přicházející problém ohledně rozdělení toalet na muže a ženy. „Je to přitom úsměvné, protože kam budou ti lidé chodit na záchod, je to poslední, co je zajímá. Mnohem důležitější je, jak se k nim lidé ve škole budou stavět a jakou jim dají emocionální podporu,“ říká psycholožka. 

Snaha o zlepšení situace a eliminování škodlivých dopadů genderových stereotypů je podle Smetáčkové nejen úkolem škol, ale nás všech. Naplnění potenciálu každého jednotlivce je dobré pro nás všechny a dlouhodobě z něj těží celá společnost. „Ze školy by měli vyjít lidi, kteří rozumějí tomu, že společnost se vyvíjí a oni mohou s ní.“ Možnou změnu nese na bedrech celá škála institucí i jednotlivců. Cílem je ale uvědomit si, že i přestože striktní biologicky podmíněné rozdělení na muže a ženy může být v jistých ohledech jednodušší, přicházíme tím o kvality jednotlivce. Vnímání genderových stereotypů a rozmanitosti je v zájmu celé společnosti. Zavírat před tím oči je zcela kontraproduktivní. A ve vzdělávání obzvlášť.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 95 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

tina | 2. 8. 2022 15:29

nekdo tu psal ze muz chce milujici zenu, ktera umi varit, protoze by jinak byla v domacnosti k nicemu. jen chci rict, ze pokud je s takovou zenou nespokojeny, asi by se mel zacit starat sam o sebe nebo si najit partnera, ktery bude taky muz, a prestat nas do jeho problemu zatahovat.

+9
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Petr.b | 1. 8. 2022 9:35

V poslední době se nám zde šíří takový nešvar: Chceme-li obhájit, resp. vytvořit nezpochybnitelnost předkládané informace, dáme do pozadí nějakou 3. osobu. Ideálně psycholožku, případně vědkyni. Aby nikoho nenapadlo pochybovat o správnosti názoru té velevzdělané a naprosto úplně nejvíc kvalifikované osoby.
Jestli si autorka nevšimla, tak ženy a muži jsou opravdu rozdílní. A ženy jsou na světě proto, aby z nich byly maminky. Ostatně všechny samičky jsou na světě od toho, aby se staraly o své potomky.
No, ale vážně k realitě - sociální inženýrství už tady bylo. Byla doba, kdy úřady stanovovaly kolik bude studentů v jakém oboru, a následně kdo bude kde pracovat. A bylo v té době naprosto běžné, že ženy byly v technických oborech. Dobře si pamatuji na fajn chytrou holku, která dělala na frézce - říkala, že jí ta práce moc baví (pro info - v roce 1992 měla zcela stejnou platovou třídu, jako její mužští kolegové, a vydělávala si i v úkole +/- stejně, protože byla šikovná), v těžké době konce krize strojírenství odešla a začala se živit ve fitness jako cvičitelka - pokud vím, nikdy se ke strojařině nevrátila.
Ženy pracující v konstrukci byly pečlivé a v předpotopních dobách ručního kreslení měly nejkrásnější výkresy. Ale je nutno přiznat, že nové myšlenky přinášeli jejich mužští kolegové. Zato se však vždy samy ochotně měly k organizaci a zajištění jakékoli oslavy, pohoštění. Nikdo to po nich nikdy nechtěl. V dalších technických zaměstnáních jsem již ženy nepotkával, resp. potkával, ale na netechnických pozicích. Ale když si vzpomenu na školní léta, tak jak na průmyslovce, tak na technice se ke spolužačkám chovali všichni velmi solidně, až jsme často měli se spolužákama pocit, že „holky to maj lepší – u těch skoro každý spíše zamhouří oko“ (samozřejmě, nějaká ta výjimka „ptající se na svíčkovou“ se vždycky našla).
To jsou jen vzpomínky z minula. Ono na těch mužských a ženských rolích asi něco bude, i když se to zde nelíbí. Ale kvočna taky neprotestuje, že sedí na vejcích, zatímco kohout si chodí kolem.

-7
Reagovat