Nejpřekvapivější pro mě byla samota, ve které jsem se bezprostředně po narození dítěte ocitla, říká irská spisovatelka Claire Kilroy. Právě mateřství je hlavním tématem její oceňované knihy Pozor, pohov!, který nyní vychází v českém překladu. Hlavní hrdinka v ní v jednu chvíli z vyčerpání a tlaku na dokonalé rodičovství zvažovala, že si vezme život. A podobná myšlenka před lety napadla i samu autorku. Jak se do tohoto stavu dostala a jak se jí z něj podařilo dostat ven? A co podle ní dělá dobrého rodiče?
Mateřství je výhra i prohra a mělo by být mnohem jednodušší, než je. Vše ale komplikuje to, že žijeme v patriarchátu, který je na nic a musíme si v něm všechno dělat samy, říká s odstupem 13 let od porodu svého syna spisovatelka Claire Kilroy. „Jsme trestané za naše mateřství, například kariérně. Nechci nikoho odradit od toho, aby se stal mámou, ale myslím, že jako společnost prostě musíme začít podporovat matky. Péče je tak významná. Nejen o děti, o kohokoliv. Je to protilék na veškerou tu sobeckost, ten studený svět lidí, jako je Elon Musk,“ dodává.
Ve svém oceňovaném románu Pozor, pohov! přirovnává hlavní hrdinku k vojačce. Ona sama si svou armádu na výchovu vytvořila, až když její syn začal chodit do školy a našla si přátele mezi ostatními rodiči. S nimi se pak začala radit, sdílela s nimi své zkušenosti a přestala si připad tak strašně opuštěná a ztracená.
Drtivá většina péče o dítě totiž byla na ní, navíc cítila obrovský tlak na to, aby vše zvládala, například ohledně kojení. Když například byly synovi tři měsíce, odjela pracovně na dva dny. Připravila do lednice odstříknuté mléko, ale když se vrátila, pořád tam bylo. „Syn jedl umělé mléko, které mu dával manžel. Když jsem uviděla netknuté mléko v lednici, sesypala jsem se z toho. Po pár hodinách jsem došla k závěru, že to nejlepší, co pro syna můžu udělat, je se zabít, protože mám očividně poporodní depresi a hroutím se. A když mám depresi já, určitě to přenesu na něj, takže se musím vymazat z jeho života. Zní to šíleně, ale takhle jsem přemýšlela. Kamarádka, které jsem se s myšlenkami svěřila, obratem zavolala do porodnice. Domluvili mi schůzku s psychiatrem, který mě ujistil, že depresi naštěstí nemám,“ vzpomíná spisovatelka. Manžela prý epizoda natolik vyděsila, že se následně více zapojil do péče.
Proč je dnešní mateřství tak intenzivní? Je řešením nepřenosná otcovská dovolená? Kdy by se v souvislosti s výchovou podle vlastních slov propadla studem? A jak moc je její román autobiografický? Celý rozhovor s Claire Kilroy najdete na webu Heroine.cz.