Promluvme si o toxické feminitě

06. září 2021
35 998

Samozřejmě že jsem feministka, o tom se ani nehodlám bavit. Zmiňuju to hned na začátek, aby nedošlo k omylu. Moje současná zkušenost s těhotenstvím, porodem a mateřstvím mě vyděsila v jednom ohledu: čekala jsem leccos, ale míra toxické feminity, s níž jsem se setkala, mě překvapila. Vedla mě k přehodnocení toho, jak nahlížím feminismus, maskulinismus i svůj celoživotní boj se systémem světa. Stejně jako si stěžujeme na krizi maskulinity a nedostatek feministů v české společnosti, měli bychom si všímat i toxické feminity. Jedině tak se současný feminismus může posunout dál.

Co jsou příklady toxické feminity? Běžně se uvádí například využívání tzv. ženských zbraní nebo manipulace a zneužívání postavení na základě patriarchátem vytvořené identity „slabšího“ pohlaví. Svádět na kojení či menstruaci to, že se ženy někdy chovají hloupě, zmateně a nepředvídatelně („sorry, jsem vykojená“ nebo „hrabalo mi z krámů“). Vyhýbat se (z pohodlnosti) zvládnutelným fyzickým pracem, protože „muži jsou na to přece líp stavění“. Spustit pláč a naoko projevit zranitelnost jen proto, aby protějšek sklapnul. Kromě toho známe ženy ve vysokých pozicích, které ženským podřízeným nic nedarují ve stylu „já si to taky musela vydřít“. 

Foto: Shutterstock

Patriarchát versus muži

Častěji než kdy dřív si dnes klademe otázku, co vlastně definuje pravého muže. Už sama taková otázka, která klade mužství jako problém a předmět debaty, do které lze vstoupit různými – dokonce i protichůdnými – názory, vede mnohé k přesvědčení, že toto „mužství“ se ocitá v krizi. Mluví-li se dnes tedy o „krizi mužství“, vstupujeme tím do historické epochy, která upírá svůj pohled na mužský gender. A reakce nás mužů, na které je pohlíženo, se různí.

Komentář Petra Bittnera o krizi mužství

Toxická feminita bývá zmiňována většinou především jako reakce na patriarchát – jenže, ruku na srdce, může patriarchát opravdu za všechno? Jako by se v posledních letech pod vlivem hnutí #metoo vycházelo z toho, že ženy jsou nějaká homogenní skupina, která zaujímá výhradně roli oběti. Zároveň jsou ženy považovány za tak nějak morálnější a nevinnější. Pokud tomu věříte, chápu, já občas taky. Otázka je, proč si to potřebujeme myslet a do jaké míry je to skutečně pravda. Nezapomínejme, že i ženy jsou především lidi. Lidstvo není černobílé stádo ovcí, ale rozmanitá smečka.

O mužích se tvrdí, že si porovnávají pindíky. Ženy si porovnávají všechno ostatní. Kromě práce, majetku a zevnějšku především domácnost a plodnost, tedy výkonnost dělohy, váha dítěte, vyplandaná břicha, naklizené byty a napečené buchty. Někdy i velikost zásnubního prstenu. Sama jsem se přistihla, že mám tendence se v duchu povyšovat nad ženy, co neabsolvovaly přirozený porod, nechaly si píchnout epidurál, mají po porodu velmi žluté dítě. Ano, protože jsem kráva. Vyrostla jsem v systému založeném na výkonnosti, vykazování výsledků, přeměřování a poměřování. Takže když úplně náhodou v něčem můžu topovat, topuju. A vzápětí se stydím.

Naslouchání, empatie, vývar

To, že se ženy staletí nemohly realizovat, vedlo k tomu, že rodit a vychovávat děti je taková ženská vysoká škola života. Ženský svět je přes všechen feminismus stále světem rigidních sociálních norem. Není tedy neobvyklé, když se ženy s dětmi povyšují na ženy bezdětné, když se ženy, které rodily doma, povyšují nad ženy, které rodily v systému či císařským řezem („neodpracovala sis to“), ženy kojící na ženy nekojící. Vznikají tak zbytečná stigmata, pocity ponížení a vyloučení.

Smiřme se s tím, že to, jak feminismus vnímáme, vychází vždy i z našich individuálních ekonomických a intelektuálních možností. A že soudit někoho za to, že nespadá do mojí představy žitého feminismu, je toxické.

S tím souvisí mikroagrese v podobě nevyžádaných rad, ať už ze strany rodiny či okolí. Bývají to dobře míněná doporučení pronášená sebejistým tónem. Člověku se dokážou zažrat do hlavy a nadělat pořádnou paseku. Pár příkladů: V tom šátku se ti dítě udusí, nenos ho v tom pořád. Nezvykej ho na tu něhu, bude na tobě závislej. Rozmazlila sis ho. Měla bys kojit častěji/míň/víc/jinak. Brát si dítě do postele není dobrýKdyž hned začneš pracovat a nedáš mu svoji plnou pozornost, utrpí tím. Zavinovačka je pro dítě dle výzkumů nebezpečná, může vést k syndromu náhlého úmrtí. A tak dále. Jako by toho stresu a úzkosti v době po porodu už nebylo dost.

Existuje samozřejmě i ženskost netoxická. Citovost, něha, hravost, spontánnost, křehkost, intuice, empatie... Týmový duch ženského kruhu mívá fascinující dynamiku. Měla jsem to štěstí, že jsem se s ní setkala, a také s velkou mírou podpory ze strany žen kolem mě. Jsem za ni vděčná. Mám jen potřebu artikulovat, jak toxické i my ženy umíme být. Pamatujte, nevyžádané rady nejsou koření života vašich příbuzných či kamarádek. Tím je podpora, naslouchání, empatie, vývar či nabídka hlídání.

Setkali jste se někdy s ženským chováním, které by se dalo označit za toxické?

Empatie vůči jinakosti

Nebetyčnými soudy a mikroagresí se to občas hemží i ve feministických kruzích: žena, která se rozhodne při mateřství nepracovat, je terčem posměchu. Přitom feminismus je i empatií vůči jinakosti. Feminismus přece může být i to, že se někdo rozhodne několik let nepracovat a soustředit se pouze na péči o dítě a domácnost. To, že někoho baví vařit a hrát si s dítětem, ještě neznamená, že není feminista/ka. Feminismus založený pouze na osobních rozhodnutích každého z nás jako by končil tam, kde začíná jinakost. Přitom tam by měl teprve začínat. Smiřme se s tím, že to, jak feminismus vnímáme, vychází vždy i z našich individuálních ekonomických a intelektuálních možností. A že soudit někoho za to, že nespadá do mojí představy žitého feminismu, je toxické.

Ano, muži s tichou podporou některých žen historicky do velké míry můžou za patriarchát. Ale můžou i za toxickou feminitu? Toť otázka stará jako lidstvo samo. Bylo dřív kuře, nebo vajíčko?

Dalším nešvarem je shaming mužů jakožto genderu a vinit za všechno šmahem patriarchát. Pokud jsou všechny ženy automaticky morálnější a nevinnější, pak viděno prismatem light feminismu jsou všichni muži násilná prasata a můžou za to, že svět je, jaký je, to znamená patriarchální. Ano, muži s tichou podporou některých žen historicky do velké míry můžou za patriarchát. Ale můžou i za toxickou feminitu? Toť otázka stará jako lidstvo samo. Bylo dřív kuře, nebo vajíčko? Někdy bývá toxická maskulinita pouze internalizovaná misogynie, jindy prostě jen obyčejná lidská neempatičnost, povyšování se a tak dále. Patriarchát nemůže za všechny naše blbý nálady.

My ženy, co si říkáme feministky, rády nadáváme na patriarchát a toxickou maskulinitu. Zkusme se ale v každodenním životě zamýšlet i nad toxickou feminitou a zpytovat svědomí. Výzvou budoucnosti bude zjistit a zakoušet, jak by mohla v praxi vypadat zdravá autentická feminita a zdravá autentická maskulinita. Obojí existuje. Pojďme to objevovat a žít.

Feministický slovník

Abychom mohli popisovat svět kolem sebe, je dobré mít spolehlivé nástroje v podobě sdíleného pojmového aparátu. O čem mluvíme, když mluvíme o toxické feminitě nebo maskulinitě? O internalizované misogynii? O pick-me girls?

Spustili jsme online slovník, který vám v orientaci pomůže. 

Aktuální číslo

  • Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
  • Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
  • Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
  • Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
  • K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
Popup se zavře za 8s