Promluvme si o toxické feminitě
Samozřejmě že jsem feministka, o tom se ani nehodlám bavit. Zmiňuju to hned na začátek, aby nedošlo k omylu. Moje současná zkušenost s těhotenstvím, porodem a mateřstvím mě vyděsila v jednom ohledu: čekala jsem leccos, ale míra toxické feminity, s níž jsem se setkala, mě překvapila. Vedla mě k přehodnocení toho, jak nahlížím feminismus, maskulinismus i svůj celoživotní boj se systémem světa. Stejně jako si stěžujeme na krizi maskulinity a nedostatek feministů v české společnosti, měli bychom si všímat i toxické feminity. Jedině tak se současný feminismus může posunout dál.
Co jsou příklady toxické feminity? Běžně se uvádí například využívání tzv. ženských zbraní nebo manipulace a zneužívání postavení na základě patriarchátem vytvořené identity „slabšího“ pohlaví. Svádět na kojení či menstruaci to, že se ženy někdy chovají hloupě, zmateně a nepředvídatelně („sorry, jsem vykojená“ nebo „hrabalo mi z krámů“). Vyhýbat se (z pohodlnosti) zvládnutelným fyzickým pracem, protože „muži jsou na to přece líp stavění“. Spustit pláč a naoko projevit zranitelnost jen proto, aby protějšek sklapnul. Kromě toho známe ženy ve vysokých pozicích, které ženským podřízeným nic nedarují ve stylu „já si to taky musela vydřít“.
