Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Psychedelika na obzoru. Amerika ukazuje budoucí cestu terapie

Duševní zdraví
Psychedelika
Rozhovor
Terapie
Barbora Postránecká
| 7. 1. 2022 | 15 komentářů | 5 587
Psychedelika na obzoru. Amerika ukazuje budoucí cestu terapie
Veronika Gold (archiv autorky)

Používaly se jako psychoterapeutická pomůcka, v šedesátých letech se ale dostaly na seznam zakázaných látek. Nyní přichází doba, kdy se psychedelika dostávají z ilegality zpátky na oficiální scénu. Ukazuje se totiž, že mohou velmi efektivně řešit deprese či těžká traumata. Dění v Americe, která má oproti Evropě na tomto poli náskok, jsme probrali s psychoterapeutkou Veronikou Gold, Češkou žijící v San Francisku.

Když jí bylo šestnáct a žila ještě v Praze, účastnila se Veronika Gold kongresu transpersonální psychologie. Tam vystoupil mimo jiné Stanislav Grof, známý psychiatr s více než šedesátiletou praxí ve výzkumu rozšířených stavů vědomí. Před emigrací do USA pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Bohnicích a v padesátých letech se tam dostal k výzkumu s LSD. Veronika začala o něco později dobrovolnicky pracovat s drogově závislými v organizaci Sananim. Vystudovala psychologii na Univerzitě Karlově a absolvovala psychoterapeutický výcvik. Následně se přestěhovala do Austrálie, kde se zúčastnila dalšího výcviku, tentokrát na téma holotropního dýchání – velké téma Stanislava Grofa.

„Tam jsem se dozvěděla o škole v Kalifornii, California Institute of Integral Studies, kde doktor Grof učil. A rozhodla jsem se tam přihlásit,“ vypráví pětačtyřicetiletá Veronika Gold s tím, že po studiích na západním pobřeží Spojených států se už v zemi rozhodla zůstat. V roce 2018 spoluzakládala v San Francisku kliniku, která jako jedna z prvních v USA poskytovala ketaminem asistovanou terapii. Zkušenosti má také s MDMA neboli extází, jejíž účinky v terapii se nyní v Americe zkoumají.

O tom, že psychedelika mohou zefektivnit terapii, se mluví stále častěji. Jejich účinky se zkoumají ve výzkumech. V některých státech USA či v Kanadě se tyto látky už mohou legálně používat. Blíží se podle vás doba, kdy se tyto látky stanou běžnou součástí terapie?

Myslím, že se blížíme k historickému milníku. Když se tyto látky před lety zakázaly, což byla součást boje s drogami, propagovaly se o nich falešné informace. V mnoha lidech to zanechalo pocit, že jsou nebezpečné a návykové. Na jejich léčivý potenciál se zapomnělo. Existují ovšem „undergroundoví“ terapeuti, kteří s nimi posledních třicet let i přes zákaz pracují. Ti by nás toho mohli naučit mnohem víc než současný výzkum.

Obavy, že jde o nebezpečné látky, ale nyní postupně mizejí…

Ano. Pokud se psychedelika používají opatrně, informovaně a s adekvátní přípravou a podporou, jsou bezpečnější než alkohol, cigarety či cukr. A jelikož se psychické problémy promítají do zdraví lidí, mělo by být v zájmu států, aby se jejich občané léčili efektivně, byli zdraví a nezatěžovali zdravotnictví.

Veronika Gold (* 1976)

Vystudovala klinickou psychologii na Filozofické fakultě UK. Má za sebou řadu různých výcviků, které absolvovala v ČR, Austrálii a USA. Od roku 2003 žije v USA, kde v roce 2018 spoluzakládala kliniku Polaris Insight Center sídlící v San Francisku. Zde nabízí ketaminem asistovanou terapii a zároveň zde od roku 2020 školí ostatní zájemce-terapeuty o tuto terapii. Od roku 2016 je součástí programu MAPS, jehož cílem je, aby se v psychoterapii mohla podávat látka MDMA. Veronika Gold působí také v soukromé praxi jako manželská a rodinná terapeutka. Specializuje se na léčbu účinků traumatu včetně disociativních stavů, léčbu úzkosti, deprese a problémů souvisejících se stresem, vztahovými a kulturními problémy. Školí terapeuty v několika dalších terapeutických směrech a pravidelně přednáší na konferencích.

Vy máte několikaletou zkušenost s ketaminem, což není klasické psychedelikum, má ale typické psychedelické účinky. Jak je to s jeho užíváním?

Jakýkoli lékař v USA, ale i v Česku, může dnes ketamin předepsat takzvaně off-label, tedy mimo schválené pokyny. Běžně se ketamin používá jako anestetikum při operacích. Když ale lékař uzná za vhodné, může ho použít k jiné indikaci. Tato látka má antidepresivní účinky, a proto menší než anestetické dávky mohou na několik hodin, dnů až týdnů redukovat symptomy depresí a u některých pacientů pomohou mnohem rychleji než klasická antidepresiva.

Další možnost je použít ketamin v rámci psychoterapie – dokáže rozvolnit či zmenšit zábrany. Zvládnete pak jít hlouběji do sebe, snadněji mluvit o svých problémech, o tom, co je pro vás bolestné, čemu se vědomě vyhýbáte. Můžete sami sobě lépe porozumět.

Ještě nějak jinak se ketamin může v terapii použít?

Ještě je tu třetí možnost, a to transpersonální přístup, kde se v plném rozsahu využívá psychedelického účinku této látky a mimořádného stavu vědomí – ten nastává, když podáte ketamin ve větším množství. Necháváte svoje nevědomí, aby samo ukázalo, na co je potřeba se podívat. Zde se klade důraz na sebeuzdravování: schopnost, kterou každý máme, ale možná jsme s ní ztratili spojení. To, co vyjde najevo, pak rozebíráte s terapeutem.

Vaše klinika Polaris Insight Center byla jednou z prvních klinik v USA, kde se ketamin začal využívat v terapiích. Dnes jsou takových klinik v Americe už stovky. Nese to s sebou i nějaké problémy?

Je pravda, že dnes je v USA mnoho klinik, které nabízejí léčbu ketaminem. Stále je ale velmi málo klinik, kde by se nabízela ketaminem asistovaná terapie. Nyní se tu hodně diskutuje, zda můžou ketamin využívat off-label na léčbu deprese, posttraumatického stresového syndromu či úzkosti i samotní lékaři mimo psychiatrii, anebo zda by u toho měla být vždycky také psychologická podpora účinnosti léku skrze terapii. Byť se v Americe ketamin pro terapie už řadu let využívá, výzkumných studií, které by jeho účinnost v terapii mapovaly, je zatím pramálo.

Když chybějí studie, lze z toho vyvodit, že ketamin dnes každý terapeut používá dle toho, jak on sám uzná za vhodné a dle svých zkušeností? A není to nebezpečné?

V současné době existuje několik výcviků, jak ketaminem asistovanou terapii poskytovat, a několik dalších je ve fázi vývoje, například ketamin v léčbě poruch příjmu potravy nebo závislostí. Naše klinika jeden z těchto výcvikových programů nabízí a v posledních dvou letech se u nás školilo přes tisíc terapeutů, lékařů a psychologů. Chceme, aby praxe probíhala obecně podobně.

Má ale přesto léčba, v níž se využívá ketamin, nějaká rizika?

Každá léčba má svá rizika. V tomto případě například pro lidi s neléčeným vysokým krevním tlakem, problémy se srdcem, ledvinami či játry. Ketamin by se neměl podávat ani v případě, že trpíte bipolární poruchou a jste zrovna v manické fázi. Obecně je ale tato látka velmi bezpečná, nezpůsobuje problémy s dýcháním a její účinky celkem rychle odeznívají. Ketamin se mimochodem používal za války ve Vietnamu a v armádě se používá dodnes. Vojáci ho mají u sebe a mohou ho podat, aby raněný vydržel bolest, než se dostane do nemocnice. Anebo případ dětí v Thajsku, které uvízly v jeskyni. Když je vytahovali tunelem ven, všem dali ketamin, aby se uklidnily, uvolnily a vytažení zvládly.

Psychedelika jako lék

„Ještě větší problém než počty lidí, které trápí duševní onemocnění, je to, že okolo 30 % lidí zůstává vůči nabízeným léčebným přístupům rezistentních. Tři z deseti lidí v naší zemi trpí nějakou formou psychického onemocnění, přičemž jeden z těchto tří je rezistentní vůči léčbě. Bavíme se přibližně o 360 000 nemocných lidech, z nichž 108 000 pravděpodobně nevidí východisko, protože léčba nezabírá.“

Psychedelika jako lék. Čeští vědci zkoumají nové možnosti léčby deprese

Jak přesně probíhá ketaminem asistovaná terapie?

Důležitá je příprava a integrace zážitku, který pacienta čeká. Chceme, aby každý náš klient měl svého terapeuta nebo terapeutku a několik týdnů předem tam docházel. Nejlepší výsledky totiž jsou, pokud s psychedeliky zkombinujete dlouhodobou terapii. Během podávání ketaminu jsou lidé v příjemném prostředí v samostatných pokojích, mají klapky na očích, používáme speciálně připravenou hudbu, a když je to vhodné, děláme u toho i práci s tělem.

Běžná jsou alespoň tři sezení, obvykle jich u nás bývá šest, někdy i více, každé trvá tři hodiny. Po první dávce se může člověk cítit lépe jeden až dva týdny, pokud na to nic nenaváže, účinek často pomine. Když ale po třech dnech dostanete druhou dávku, zvyšuje se neuroplasticita mozku: části, které spolu nekomunikují, což je typický znak deprese, se zase začínají propojovat. Díky tomuto efektu ketaminu se může zvýšit účinnost terapie, na níž se snažíme odhalit, co klientovi deprese způsobilo. Po několika dalších sezeních je změna trvalejší a klienti pak chodí jen po několika týdnech nebo měsících na udržovací terapie.

Je ale třeba říct, že ani ketamin nedokáže zázraky a nepomůže všem. Dostupné studie ukazují sedmdesátiprocentní úspěšnost.

Na kolik taková terapie vyjde?

Musíte si uvědomit, že ceny za zdravotnické služby v USA jsou značně jiné než v Evropě. A liší se to i stát od státu. Za tři hodiny terapie zaplatíte v Coloradu čtyři sta dolarů, v Kalifornii osm set až dvanáct set dolarů, v New Yorku dva tisíce dolarů. Je to samozřejmě drahé a většina lidí si to nemůže dovolit. U nás na klinice každý měsíc přijímáme několik pacientů, kteří mají velké deprese, vyzkoušeli různé způsoby léčby a nic jim nepomohlo. Jim to nabídneme s velkou slevou nebo zdarma. Nyní se připravují specializované pojišťovny, které budou psychedelicky asistovanou terapii hradit.

Mohou vaši klienti užívat ketamin i doma?

V USA je možné dostat ketamin i v tabletách, které se mohou polykat na klinice nebo doma. Lze také poskytovat ketaminem asistovanou terapii online a někteří klienti kombinují sezení na klinice a u sebe doma, což mimo jiné stojí méně peněz. Ne každý je ale vhodný kandidát pro takovou terapii.

Podstoupili byste terapii s psychedeliky, pokud byste dostali tu možnost?

Další látka, která je v popředí zájmu a považuje se za žhavého kandidáta na využití v terapiích, je MDMA, známá jako extáze. S ní máte taky zkušenosti?

Hned první rok, když jsem začala studovat v San Francisku, jsem potkala Michaela a Annie Midhoeferovy, výzkumníky z americké neziskové organizace MAPS (Multidisciplinární asociace pro psychedelická studia), kteří zkoumají používání MDMA asistované terapie pro léčbu posttraumatické stresové poruchy. V roce 2003 zrovna s touto studií začínali a dostali povolení podávat lidem MDMA v rámci klinické studie. Přihlásila jsem se do MAPS s tím, že bych chtěla v této studii působit jako terapeutka. Trvalo dlouhých osm let, než se ozvali. V roce 2016 mě pozvali do výcviku terapeutů. Nyní jsme ve třetí, tedy poslední fázi výzkumu tohoto léku pro terapeutické použití.

Co obnáší třetí fáze?

Zkoumá se účinnost a bezpečnost MDMA na velkém vzorku lidí, včetně negativních účinků. Zároveň se připravujeme k potenciální legalizaci jejího užití v terapii.

Je možné v této fázi studie říct, jaké jsou výsledky?

Výzkumníci jsou přesvědčení, že je tato látka ideální jakožto pomocník při léčbě traumat. MDMA totiž dokáže regulovat amygdalu, centrum v mozku zodpovědné za naše automatické obranné reakce. Celých 67 % lidí zařazených do výzkumu s látkou MDMA se po třech terapeutických sezeních s MDMA do pěti měsíců zbavilo posttraumatické stresové poruchy a 88 % vykazovalo klinicky signifikantní snížení symptomů. To je ohromné, žádná jiná současná terapie pracující s traumatem nemá tak dobré výsledky.

Příběhy z terapie

Osobní příběhy odhalované na terapii jsou z podstaty věci soukromé a většinou zůstávají mezi terapeutem a klientem. Mgr. Pavlína Rasochová, terapeutka z online platformy Hedepy, pomáhala klientům během celé covidové krize a s jejich svolením odhaluje příběhy tří klientek, které si v izolaci prošly zkouškou.

Máme šanci vyléčit traumata, se kterými bychom jinak museli žít dál

Kdo se zařazuje do takového výzkumu?

Máme různé případy – lidé, kteří se ocitli v přímém ohrožení života, například zažili zneužití, fyzické násilí, těžkou autonehodu nebo čelili smrtelné nemoci. Zažili tedy obrovský stres, mohou mít noční můry, deprese, úzkosti, problémy ve vztazích… Nejprve jsme se věnovali těm nejtěžším případům, teď už jsme zařadili i ty mírnější. Jde o čtyřicet pět hodin terapie s klientem, kde pracují dva terapeuti společně. Celá terapie trvá tři až pět měsíců a MDMA dostanete na třech terapeutických sezeních.

Vede se v Americe diskuse o tom, zda by se tato látka používala stejně jako ketamin?

Vede se hlavně diskuse, do jaké skupiny léků MDMA zařadit (existuje pět skupin kontrolovaných látek, MDMA patří nyní do první – což znamená, že nemá žádný léčebný účinek a je nelegální). Pokud studie dopadne dobře, MDMA se přeřadí do skupiny dvě nebo tři, a tím pádem ji půjde legálně předepsat. MAPS pak bude tento lék výhradně používat pět let, posléze už ho budou moct používat i ostatní. V MAPS se snažíme, aby se tato látka používala pouze v rámci asistované terapie, ne jinak. A pokud se MDMA zlegalizuje, usnadní to další výzkumy jejího použití pro více indikací.

O jakých indikacích se uvažuje?

MDMA by mohla například dobře fungovat v párové terapii. Ve vztazích se často bojíme, jak ten druhý bude reagovat na naše slova, nebo mu nejsme schopní vysvětlit, co cítíme. Tato látka pomáhá vzájemně si porozumět – máte víc empatie, nejste tak impulsivní a dokážete lépe pochopit, co a proč vám druhý říká. Než se MDMA ocitla v ilegalitě, běžně se v Americe v párové terapii používala.

Máte s touto látkou osobní zkušenost?

Podle mne je pro terapeuty, kteří tyto látky používají v terapii, vlastní zkušenost důležitá. V USA se na toto téma velmi živě diskutuje. MAPS má studii, kde vám dovolí si příslušnou látku vyzkoušet, takže sebezkušenost mám. Dle mého názoru se do člověka nedokážete dostatečně vcítit, pokud nevíte, co přesně se s psychedeliky zažívá. Ostatně když dělal Stanislav Grof v ČR výzkum s těmito látkami, každá jeho sestřička musela absolvovat hned několik vlastních zkušeností, aby se pak mohla o pacienty starat.

V popředí zájmu terapeutů je momentálně i psilocybin, obsažený v různých druzích hub, například v lysohlávkách. Co ten dokáže?

Psilocybin je klasické psychedelikum jako třeba LSD, nicméně přírodního původu, a používá se při depresivních stavech či strachu ze smrti, třeba při závažných nemocech. Kolega dělal například výzkum s HIV pozitivními. V Oregonu už je k psychoterapeutickému využití povolený a probíhá příprava školení terapeutů.

Ale přesto, nejsou psychedelika přece jen jakousi Pandořinou skříňkou? Nemůže se stát, že po požití narazíme ve svém nevědomí na něco, co nechceme vědět? Na něco, kam nás naše vědomí za normálních okolností nechce pustit?

Já to beru následovně: i když o něčem nevíte, neuvědomujete si to nebo si to nechcete přiznat, přesto vás to ovlivňuje. Může to ovlivňovat, jak se cítíte, jak reagujete ve vztazích, anebo se to projeví fyzicky, například astmatem nebo lupénkou. Zároveň existuje princip vnitřní inteligence neboli schopnost sebeuzdravování, který přesně ví, na co už jste připravená, a na co ještě ne.

A kdybych připravená nebyla?

Příprava na tento zážitek je stejně důležitá nebo i důležitější než proces samotný. Je nutné důvěřovat terapeutovi a mít zázemí, které vám dovolí se do procesu ponořit. To zároveň neznamená, že tento proces není náročný. Člověk se musí otevřít tomu, že uvidí ty potenciálně těžké věci. Mám klientky, které patřily do sekty, prožily tam týrání a už s nimi pracuji přes rok. Na něco si vzpomenou, ale na něco stále ne. Ty nejbolestnější vzpomínky od sebe odsekly a zatím jsme se k nim nedostaly. Věřím, že když se se těmito látkami pracuje s respektem a pokorou, nevědomí nepustí na povrch nic, co nejste připravená zpracovat.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 15 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Michal Macek | 8. 1. 2022 22:43

Ketamin už skoro nikdo nebere to frcelo v 70-80 letech

+1
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

aurbanova | 17. 1. 2022 14:24

Diskutéři Pavel a Milan v příspěvcích naznačovali, že článek doporučuje léčit duševně nemocné pacienty neřízeně, jak se komukoliv zamane. To je samozřejmě nesmysl, článek naopak mluví o tom, že léčba probíhá za přísných podmínek, kontrolovaně, a rukama lékařů a odborníků.
Jejich příspěvky jsem promazala, aby zde nešířili pomýlené informace, které s článkem nijak nesouvisí.
Anna, redakce

-8
Reagovat