„Ty ses vůbec nezměnila! A proč zase nepřišla Eva?“ Jak přežít třídní sraz bez lhaní a pocitu studu
Pozvánka na třídní sraz vypadá na začátku vždycky nevinně. Pár slov, datum, místo, smajlík a osobní výzva od spolužačky, která si kdysi na lyžáku nazvracela do rukávu větrovky. Dnes s mateřskou rozhodností spravuje whatsappovou skupinu s názvem Sraz IV.B. Ve skutečnosti je to ale pozvánka k veřejné konfrontaci s časem, vlastními iluzemi i lidmi, kteří si dodnes pamatují, jak jste spadli při skoku přes kozu. „Třídní sraz je reklamační řízení s vlastním mládím,“ tvrdí autorka fejetonu Barbora Janečková.
Na první pohled to vypadá jako obyčejné setkání lidí, kteří spolu kdysi sdíleli třídu, šatnu, úbory do tělocviku, školní autobusy a kolektivní trauma z písemky z matiky. Jenže kdo už někdy nějaký sraz absolvoval a je mu víc než čtyřicet, ví své. Třídní sraz není pohodový večírek. Třídní sraz je reklamační řízení s vlastním mládím.
Dostavíte se osobně. Předložíte své tělo, obličej, rodinný stav, pracovní dráhu, počet dětí, počet rozvodů a přibližný stav chrupu. Komise zasedá v restauraci U Lípy, případně v salonku penzionu, kde se několik nejodvážnějších rozhodne přespat.
Článek vás ještě poučí o tom:
- Které rituály na třídních srazech nikdy nechybějí.
- Jaké tři univerzální věty je třeba mít vždycky v záloze.
- Kde jsou vlastně spolužáci, kteří na sraz nepřišli.
Chcete si přečíst celý text a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
V mládí měl člověk o své budoucnosti docela jiné představy. Budeme zajímaví, štíhlí, nezávislí, milovaní a nikdy nebudeme nosit kalhoty s gumou v pase. Teď stojíme před zrcadlem a to, co vidíme, rozhodně neodpovídá původní představě o naší dospělosti. Můžeme nesplněné sny vrátit jako vadné zboží? Nebo to s námi ještě není tak špatné?
