Spolu, přitom každý sám. Fotografka s manželem osm let dokumentovali každý den od diagnózy rakoviny prsu
Anna Rathkopf byla úspěšná fotografka v New Yorku, manželka a máma dvouletého syna, plánující druhé dítě, když jí v sedmatřiceti letech diagnostikovali agresivní formu nádoru prsu. V tu chvíli, jak říká, otevřela Pandořinu skříňku, která nejde zavřít. A ztratila veškeré sebevědomí. „Hodně jsem se vinila a nenáviděla svoje tělo," říká dnes zpětně v rozhovoru pro Heroine.cz. Najít znovu sama sebe se jí podařilo i díky focení, spolu s manželem mapovali každý den léčby. Výsledný projekt HER2 letos plánují vystavit i v Česku.
Dnes už se bohužel málokoho rakovina nějakým způsobem nedotkla. Jak to bylo u vás, než jste onemocněla?
V naší rodině jsem první. Tchyně měla rakovinu prsu, když byl manžel dítě a já ji v té době ještě neznala. Hodně mě zasáhlo, když měla rakovinu prsu kamarádka, která ji tehdy dostala ve stejném věku jako později já. Bylo mi sedmatřicet. Šla jsem ke gynekologovi a ptala se ho, jestli bych měla zajít na kontrolu na mamograf, a on mě uklidňoval, že se nemusím bát, že jsem mladá a v rodině jsme nemoc neměli. Tři měsíce nato, na svoje narozeniny, jsem si našla bulku. Gynekolog vyšetření odkládal, tchyně mě ale okamžitě poslala k doktorovi.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- jak Annu rakovina změnila
- jak nemoc vnímal její tehdy dvouletý syn a kdy Anně došlo, jak velký o ni měl strach
- jak se liší portréty Anny, které během léčby zachytila ona sama od těch, které vyfotil její manžel
Když se díváte na fotku Anny z té doby a dnes, co vidíte?
Úplně jiného člověka. Nepoznávala jsem samu sebe. Viděla jsem někoho, kdo může umřít, koho si syn nebude pamatovat, kdo přinesl do rodiny neštěstí. Hodně jsem se vinila a nenáviděla svoje tělo za to, že mě zradilo. Synovi v tu dobu bylo dva a půl roku. Ještě nedávno tělo porodilo dítě, moje prsa živila druhého člověka a najednou mě chtěla zabít. Cítila jsem velký pocit zrady.
